Špehovali mě v hotelu a mizela mi data z mobilu, vypráví česká reportérka o Rusku

Jak vzpomínáte na tu chvíli, kdy jste 24. února 2022 četla nebo slyšela zprávu, že válka začala?

Upřímně, čekala jsem to a připravovala se na to. Nebyla jsem tehdy v Moskvě, ale v Rostově na Donu, takže blízko ukrajinské hranice. Několik dní jsem tam dělala reportáže o lidech, kteří částečně dobrovolně a někteří nedobrovolně opouštěli východ Ukrajiny a proudili do Ruska. Rusové je ubytovávali v různých sanatoriích a dětských táborech.

Můj dojem z prvních hodin bylo hlavně ohlušující ticho v Rostově. První noc po začátku invaze v Moskvě a Petrohradě proběhly nějaké protesty, v Rostově vůbec nic. Absolutně nic, život plynul, jako by se nic nedělo.

Dalo se s lidmi, kteří přicházeli z Ukrajiny, otevřeně mluvit?

Zpočátku ano, ale pak v zahraničních médiích vyšlo několik reportáží a rozhovorů, takže ochranka v sanatoriích, kde ti lidé přespávali, dovnitř nikoho nepouštěla. A i ti uprchlíci byli opatrnější. Těsně před invazí, a mluvím o hodinách, ne dnech, jsem navštívila ruskou vesnici velmi blízko ukrajinské hranice. Lidi převážely autobusy a normálně jsem s nimi hovořila a natáčela jsem je. Vybavuji si také, že hned za čárou stály dvě dodávky patřící ruské bance Sberbank. V jedné byl bankomat, ve druhé seděli úředníci a sepisovali s uprchlíky papíry, aby mohli dostat finanční podporu, kterou jim slíbil Vladimir Putin.

Návrat z Rostova do Moskvy byl komplikovaný?

Byl, cesta trvala skoro čtyřiadvacet hodin. Dopravní chaos v těch prvních dnech panoval i v Rusku. Mnoho vnitrostátních letů společnosti zrušily, vlaky byly beznadějně vyprodané. Mně zrušili několik letů. Dostala jsem se do Stavropole na jihu Ruska, ale když jsem tam složitě dorazila, zjistila jsem, že žádné letadlo neletí. Pak jsem skončila ještě jižněji a východněji ve městě Mineralnyje Vody a v jednu chvíli mi hrozilo, že poletím z Grozného v Čečensku.

Jako zpravodajka Českého rozhlasu v Rusku jste zažila i kauzu Vrbětice, kdy Česko na jaře roku 2021 obvinilo dva důstojníky ruské vojenské rozvědky GRU ze zosnování explozí ve skladu zbraní. Změnila se pro vás tehdy situace? Sledovali vás a dávali vám to nějak najevo?

Jako novinářka z Česka jsem byla určitě v hledáčku ruských tajných služeb více než kolegové z jiných zemí. Rusové vycházejí z toho, že jejich novináři často pracují pro jejich rozvědku, a proto automaticky předpokládají, že to tak dělají i jiné země. Že lidé s novinářským krytím provádějí špionážní činnost. Na základě této logiky se zaměřují ruské tajné služby na všechny zahraniční novináře, a pokud nějaká země má zrovna zhoršené vztahy s Ruskem, tak je to ještě intenzivnější.

Vybavuji si několik takzvaných podivných náhod v době, kdy si Rusko a Česká republika navzájem vypovídaly diplomaty kvůli Vrběticím. Stalo se mi třeba, že jsem ráno vstala a z mobilů, kde mám zakázané čerpání dat, kamsi odtekl obrovský objem dat. Jindy se mi najednou odhlásila SIM karta od sítě.

Nebo jsem jela na služební cestu do Karélie na severu Ruska na Dny paměti, kde organizace Memorial pořádala připomínku obětí stalinských čistek. Nabalil se na mě člověk, který tvrdil, že je turista, jede do Petrozavodsku jako já a že prý studoval v Praze. A jakoby náhodou bydlel ve stejném hotelu a na stejném patře. Říkal, že studoval v Praze, ale nebyl schopen říci, na jaké univerzitě.

Asi by pro vás bylo zajímavé nahlédnout do složky Federální bezpečnostní služby (FSB), která je nadepsaná vaším jménem…

Jasně, to by mě zajímalo. Oni se snaží na novináře a diplomaty shánět informace, které je mohou nějakým způsobem dehonestovat. Říkají tomu kompromat. Taková složka existuje v Rusku v podstatě na každou osobu, která je v ruském zájmu. Nejen novináři nebo diplomaté, ale řekněme i vlivní zahraniční podnikatelé.

Po invazi na Ukrajinu na jaře 2022 Rusko přijalo zákon o trestu za diskreditaci ruských ozbrojených sil. Což znamenalo, že i zahraniční novináři mohou být trestáni za to, co napíší nebo řeknou o ruské invazi. Byl to jeden z důvodů, proč vás později Český rozhlas z Ruska stáhl?

Řešili jsme to v redakci, jak se k té nové legislativě postavit. Byla to nová situace, protože v Rusku byli vyloženě perzekvovaní domácí ruští novináři, zahraniční ne. Nedalo se to vyloučit. Navíc Český rozhlas byl v delikátním postavení, protože má zahraniční vysílání – Radio Prague International – které kromě jiného vysílá i v ruštině. Krátce po kauze Vrbětice ruské úřady zablokovaly webovou stránku Českého rozhlasu v ruštině. Takže ano, důvodem mého odchodu byla bezpečnost.

Stalo se vám v Rusku, že vám někdo řekl do obličeje, že jste Češka, nepřítel?

Po začátku invaze se mi to stalo v centru Moskvy na Puškinově náměstí. Sešlo se tam pár statečných lidí, kteří protestovali proti válce a věděli, že je zatknou a zavřou. Měla jsem mikrofon a někteří lidé, kteří stáli opodál, na mě pokřikovali nadávky. Občas se mi stalo, třeba na Sibiři, že někdo na toto téma pronesl nějakou uštěpačnou poznámku, i když se se mnou pak bavil. Měli prostě občas potřebu zmínit se třeba o tom, že Československo kolaborovalo s nacisty nebo podobné hlášky, které znají z ruské televize.

Jaký máte názor na to, nakolik ruská společnost podporuje válku proti Ukrajině?

Nechci mluvit o současnosti, protože tam skoro tři roky nejsem, takže si to netroufám hodnotit. Tehdy, když válka začala, tak nepochybně velká část Rusů sdílela Putinovy názory a schvalovala jeho rozhodnutí. Ta část, která nesouhlasila, si to nechávala pro sebe a mlčela. Protože projevení těchto názorů má v Rusku následky.

Video: Spokojený Lavrov si vychutnává šok, jaký působí v Evropě Donald Trump