Jandač přišel do Sparty poprvé v roce 2011. Bylo mu 42 let, v zádech měl zlato z mistrovství světa 2010, na kterém dělal asistenta Vladimíru Růžičkovi.
A mimo jiné také čtyřletou štaci v Českých Budějovicích, které vytáhl do extraligy a pak s nimi jednou vyhrál základní část.
Ve Spartě se mu hned v první sezoně povedlo totéž. Jenže když ji měl vrátit na vrchol v play off, opakovaně selhával.
„Místo trpělivosti jsme často bláznili. Pořád jsme bušili na vrata, ale on nám nikdo neotevřel,“ hlásil Jandač poté, co sparťané v roce 2012 po zmíněném triumfu v dlouhodobé části soutěže vylétli hned ve čtvrtfinále s Kometou.
O rok později vypadli ve stejné fázi play off s Třincem.
2014? Opět z prvního místa konec proti Kometě, tentokrát v semifinále. 2015? Konec v semifinále proti Třinci. 2016? Sparta po devíti letech došla do finále, ale tam prohrála s Libercem.
„Rozhodla zranění, která jsme měli. Alespoň se konečně prolomila bariéra neúčasti ve finále,“ hodnotil Jandač tehdejší stříbrnou sezonu.
Po pěti letech ve Spartě končil a přecházel k národnímu týmu. „Kádr by měl zůstat pohromadě. Myslím, že za rok Sparta vyhraje titul,“ řekl trenér na rozloučenou.
Mýlil se, Pražany místo toho potkal značný pokles. A sám Jandač ze sebe nálepku kouče, který v klíčových momentech neuspěje, nestrhl ani v reprezentaci, ani při následném angažmá v Magnitogorsku.
Jako by navzdory svým v té době už velmi bohatým zkušenostem nedokázal na hráče přenést klid. Jako by ho v play off svazovala přílišná nervozita.
Po konci v Rusku přijal zkraje roku 2020 další výzvu ve Spartě. Ta byla po vstupu miliardáře Karla Pražáka klubem v novém, ještě ambicióznějším kabátu.
Jandač ani za těchto podmínek kýžený titul nedoručil. V roce 2021 ztroskotal v semifinále na Liberci (po čtvrté vyhrané základní části v kariéře) a v následujícím ročníku ve finále proti Třinci.
„Věřím na životní rovnováhu. Někde je vám dáno, někde není. Mě to mrzí, chtěl jsem to urvat se Spartou, ale takový je život. Nehroutím se z toho,“ líčil možná až překvapivě smířlivě po dalším zklamání.
Na dva roky se z hokeje stáhl. Věnoval se rodině a podnikání. Ze Sparty ho přitom na střídačku lanařili Miloslav Hořava a pak i Pavel Gross. Jandač o tom uvažoval, ale potřetí do sparťanské řeky nevstoupil.
„Nechtěl jsem Spartu zatěžovat tím, že by se to pořád spojovalo s mou osobou. Už jsem tam byl několikrát,“ vysvětloval. I když jedním dechem zdůrazňoval, že mu klub přirostl k srdci.
„Životní síla a energie mě po náročných štacích u nároďáku, ve Spartě nebo v Rusku trochu opouštěly. Potřeboval jsem reset a oddech,“ dodával.
Až si na jaře roku 2024 nakonec plácnul s Plzní a Martinem Strakou. Majitelem, který je s týmem vzhledem ke své košaté hráčské minulosti pořád výrazně spjatý.
Jandač od začátku angažmá otevřeně tvrdil, že pokud mu Strakův vliv bude vadit, nebude mít problém zmizet.
Sezonu, v níž měla Plzeň patřit k nejslabším, rozjel neslavně a skutečně sám nabídl rezignaci, aby týmu, který škrábal dno tabulky, dal impulz. Straka však trenéra podržel.
A udělal dobře. Jandač se s mladým mužstvem nakonec probil do předkola a pak i přes vypadnutí s Mladou Boleslaví sklidil za sezonu pochvalu. Poprvé po dlouhých letech, protože v Plzni opravdu neměli titulové nároky.
V aktuálním ročníku kouč své plzeňské renomé ještě vylepšil. Druhé místo po základní části je při pohledu na soupisku a vzhledem k finančním možnostem klubu doslova šokující.
Jandačova parta v čele s vynikajícím brankářem Nickem Malíkem inkasovala v průměru přesně dva góly na zápas (celkem 104), suverénně nejméně ze všech. Často přitom bavila svěžím herním projevem.
A když Jandač odpovídal před startem olympijského turnaje v rozhovoru pro Aktuálně.cz na otázku, jestli nemá obavy o českou reprezentaci v úvodním utkání se silnou Kanadou, reagoval jasně.
„Sednu si na gauč a budu fandit, ale obavy opravdu nemám. Mám obavy, jak s Plzní po dlouhé přestávce zvládneme zápas s Karlovými Vary,“ stočil téma rychle jinam.
Bylo poznat, že trenérský oheň v něm po předchozí dvouleté pauze hoří znovu naplno. Reset zafungoval a ve čtvrtfinále play off teď osud přihrál Jandačovi do cesty „jeho“ Spartu.
Pražané mají pořád čerstvě v hlavách historickou ztrátu vedení 3:0 v semifinálové sérii proti Třinci z roku 2024, v níž byli dvě desetiny sekundy od postupu.
Vloni to byla zase sedmá porážka v rozhodujícím sedmém zápase série play off v řadě, v semifinále proti Kometě.
Těžko si představit, jak bolestivým šrámem by bylo, kdyby teď Spartu vyřadil zrovna Jandač. Navíc v ikonické Sportovní hale v Holešovicích, kam se sparťané na čtvrtfinále stěhují kvůli MS v krasobruslení.
Příběhu trenéra by takový scénář dodal až bizarní pointu.
Série Plzně proti Spartě startuje na západě Čech ve středu v 17:30. Nepochybně bude magnetem čtvrtfinálového programu extraligy.
