Miloslav Ludvík se do veřejného povědomí zapsal především svým více než dvacetiletým působením ve vedení Fakultní nemocnice Motol, které přerušila pouze roční epizoda v roli ministra zdravotnictví. Pondělní policejní zásah v Motole je dosavadním vrcholem série kontroverzí provázejících Ludvíkovu kariéru na pomezí veřejné správy, politiky a byznysu.
Ludvík vstoupil do ČSSD hned v roce 1990, jeho politická kariéra ale začala nabírat na intenzitě o deset let později, kdy se stal výraznou osobností pražské organizace strany. Ve třech po sobě jdoucích volebních obdobích působil jako zastupitel hlavního města, mimo jiné předsedal finančnímu výboru a byl místopředsedou výboru pro zdravotnictví a bydlení.
Kritici dlouhodobě upozorňovali na střet zájmů mezi funkcí ředitele nemocnice a jeho politickým angažmá, které mu umožňovalo ovlivňovat rozdělování peněz ve městě. Toto dvojí působení – jak v čele největšího zdravotnického zařízení v zemi, tak v klíčových pozicích pražského zastupitelstva – vytvořilo prostor pro propojování veřejných a soukromých zájmů.
Z analýzy smluvních vztahů společností spojených s Ludvíkem, kterou provedl web Hlídač státu, vyplývá, že jeho subjekty uzavřely s pražskými institucemi od roku 2016 celkem 184 smluv v celkové hodnotě 50 milionů korun.
Ludvík před nástupem do Motola působil na vedoucích pozicích u nadnárodních farmaceutických společností včetně Wellcome East Europe a Apotex. Zásadní zlom představuje rok 2000, kdy se stal ředitelem motolské nemocnice. Pod jeho vedením zažívá rozsáhlou modernizaci, avšak současně s tím rostou i pochybnosti. Hlubší analýza veřejných zakázek z tohoto období odhalila systémové nedostatky – například v oblasti zabezpečovacích služeb, kde nemocnice po 20 let nesoutěžila dodavatele, přestože zákon vyžadoval pravidelná výběrová řízení.
Podle údajů Hlídače státu vlastnil Ludvík akcie kyperské společnosti Stomarli Holdings Limited, která figurovala v kauzách spojených se skupinou J&T na Slovensku. Offshorová struktura bývá využívaná v případech, kdy je snaha platit co nejnižší nebo žádné daně, případně skrývat skutečné majitele. Ludvík také rád fotil za kniplem soukromého letadla a snímky zveřejňoval nejen na Facebooku, ale i v nemocničním časopise.
Nahrávky z roku 2010 odhalily Ludvíkův specifický přístup k řízení nemocnice. Na záznamu, který zveřejnil Český rozhlas, ředitel instruuje zaměstnance ohledně „kulichů“ – prominentních pacientů vyžadujících zvláštní zacházení – a popisuje manipulaci s výběrovými řízeními, kdy se „vítězové střídají dokola, jak všichni vědí“. Jako člen pražské ČSSD udržoval těsné vazby na klíčové aktéry městské politiky. Významnou roli zřejmě hrála i jeho pozice ve finančním výboru pražského zastupitelstva.
Metoda „řízené soutěže“ v motolských zakázkách, jak má vyplývat z policejních spisů, dosáhla svého vrcholu v případě společnosti Geosan Group, která se pod Ludvíkovým vedením podílela na rekonstrukci takzvaného modrého pavilonu. Právě tuto zakázku nyní prověřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu. Detektivové se zaměřují na nesrovnalosti v tendrových procesech a možné porušení pravidel pro čerpání unijních dotací.
Podle informací z policejních zdrojů detektivové získali důkazy o systematickém obcházení zákonů o veřejných zakázkách, přičemž firma Geosan Group měla být zvýhodňována prostřednictvím předem připravených výběrových kritérií.
Policie v souvislosti s kauzou obvinila 16 lidí, a to z úplatkářských trestných činů, dotačního podvodu, poškození finančních zájmů EU a praní špinavých peněz. Právní kvalifikace se u jednotlivých obviněných liší. Úřad evropského veřejného žalobce i česká centrála proti organizovanému zločinu případ označily za závažnou korupci. Stíhaní lidé podle kriminalistů systematicky zneužívali procesy při zadávání nemocničních veřejných zakázek. Hlavním podezřelým hrozí až 12 let vězení.
