V gruzínském Tbillisi už od konce října loňského roku protestují tisíce lidí proti vládě strany Gruzínský sen a podezřením z falšování voleb. Na stranu opozice se připojila i bývalá prezidentka Salome Zurabišviliová. Vládní strana sice zvolila jejího nástupce, ona se ale stále považuje za legitimní hlavu státu. Do Prahy přijela na pozvání Knihovny Václava Havla.
Jak se díváte na evropskou podporu svobodné gruzínské společnosti?
Je nedostatečná. Vidíme, že někteří naši evropští partneři dělají, co mohou, v závislosti na tom, jak to umožňuje jejich legislativa. To platí pro pobaltské země, to platí pro vaši zemi, ale chybí nám jasnější otevřená podpora ze strany Evropské unie jako instituce. Český parlament je velmi aktivní, zrovna přijal usnesení, které je velmi podporující, ale vedoucí evropské instituce, Evropská rada a Evropská komise tak otevřeně Gruzii nepodporují.
To lze vysvětlit dvěma důvody. Zaprvé, že existuje mnoho jiných výzev, které jsou dnes prioritnější, a zadruhé je to problém s vety a obtížným nalezením konsensu. Vysvětluje to například, proč některá rozhodnutí nemohou být přijata okamžitě, jako například sankce přicházející z Evropské unie. Ale nevysvětluje to, proč neexistuje jasně deklarovaná politika Evropské unie vůči Gruzii, vůči postojům a rozhodnutím vládnoucí strany. Zahraniční politika EU by měla být jasnější.
Zmínila jste rezoluce, existují i určité sankce, ale je něco víc, co by Evropská unie nebo evropské země mohly udělat, nějaké skutečné efektivní kroky?
Ne, nástrojů demokratických zemí a demokratických institucí není tolik. Existují politická prohlášení na podporu nebo odsouzení, sankce nebo ekonomická podpora. Tím nástroje, které mají demokratické země nebo instituce v rukou, končí. Takže vzhledem k tomu, že dnes nežádáme o ekonomickou podporu, protože vládnoucí strana si ekonomickou podporu nezaslouží, měla by politická rétorika Evropské unie velmi jasně říkat, co je přijatelné, když jste země se statusem kandidáta, co je nepřijatelné a jaké jsou sankce, které vám hrozí, pokud budete pokračovat v této cestě.
Salome Zurabišviliová
- narodila se v roce 1952 v Paříži
- kromě gruzínského měla i francouzské občanství, toho se vzdala
- od roku 1974 pracovala jako diplomatka
- mezi lety 2018 a 2024 byla prezidentkou Gruzie
- po volbách v roce 2024 prohlásila, že neuznává svého nástupce jako nelegitimního
Jiné nástroje v rámci EU nevidím, ale jednotlivé země mohou dělat více. Například poslanci některých států přijeli na návštěvu a podpořili lidi, kteří protestují v ulicích. Média našich partnerských zemí – i vy – svým zájmem také zvedají zájem mezi obyvatelstvem v partnerských evropských zemích. To je také velmi důležité, protože v dnešním světě je tolik krizí, že někdy máme ten pocit, že jsme velmi malí a trochu dál od hlavních zájmů veřejného mínění, tedy i politických lídrů.
Kam si myslíte, že vládnoucí strana nyní Gruzii vede?
Právě teď vede Gruzii pod naprostý ruský vliv, to je zcela jasné. O jejím směřování už není pochyb, odvedli Gruzii z její evropské cesty a o 180 stupňů ji změnili směrem k Rusku. Tam ale opravdu nikdo nechce. Gruzínské obyvatelstvo jednomyslně odmítá návrat do minulosti. Někteří lidé podporují vládnoucí stranu z jiných důvodů, kvůli soukromým zájmům, jak už to v autoritářském režimu bývá. Jsou věci, které vás spojují s vládnoucí stranou, ale když se zeptáte kteréhokoli Gruzínce, jestli chce jít směrem k Rusku, řekne vám, že ne. Jsou tací, kteří vám řeknou „ne, ale já chci mír, nechci válku“, ale to všechno jsou jen záminky.
Protesty v Gruzii trvají už více než 140 dní, i přes velkou snahu lidí ovšem k ničemu nevedly. Čím si to vysvětlujete?
Boj proti autoritářským režimům je mnohem těžší než představa, že když máte lidi v ulicích, tak se vám to prostě podaří, nebo nepodaří. Je to série bitev, které bojujete s tím, na čem je založen režim. Takže základy režimu musíte podkopávat pomalu a to jde jen díky odolnosti a vytrvalosti. Nemůžete lidem slíbit, že výsledek bude hned, po dvou nebo třech měsících. To nevíme. Ale ti lidé, kteří protestují v ulicích, se neptají, jak dlouho to bude trvat, jen vědí, že není cesty zpět. Pokud přestanou, budou žít v autoritářském ruském režimu.
Jaké jsou aktuálně vaše osobní plány s pomocí v boji proti Gruzii?
Plány nemám, prostě pokračuji v tom, co dělám od konce minulého roku: podporuji protesty, účastním se některých demonstrací, podporuji spolupráci opozičních stran, aby byly koordinovanější proti akcím vládnoucích stran, a zastupuji gruzínské obyvatelstvo a boj za demokracii mimo Gruzii, jak jen mohu.
Co si myslíte, že by se muselo stát, aby se něco změnilo?
Myslím, že k erozi režimu už do jisté míry dochází, protože všechny tyto autoritářské garnitury mají tendenci spoléhat na to, že si navzájem nedůvěřují. V určitém okamžiku, kdy se uzavřou do sebe, začne hrát izolace svou roli a pak dochází k přeběhlictví, vidíte vnitřní boje, kterým úplně nerozumíme, protože se odehrávají za zavřenými dveřmi, ale jsou lidé, kteří přebíhají, lidé, kteří opouštějí řady vládnoucí strany.
A k tomuto rozpadu už v Gruzii dochází, i kvůli tomu musí protestující vytrvat a podpora našich partnerů musí být silnější, vyjádřená politickou rétorikou a účinnými sankcemi. Realita situace v Gruzii je taková, že země je zcela paralyzovaná, nic se neděje. Máme protesty v ulicích, máme režim, který přijímá každý den nové represivní zákony, ale nikdo nevládne, takže je otázka, jak dlouho může něco takového vydržet. Odpověď se brzy dozvíme.
Dnes (rozhovor byl nahráván ve středu 9. dubna, pozn. red.) jste měla projev v českém Senátu, dokážete si představit, že by tam mluvil někdo z vládnoucího režimu?
Ne, jsou zcela izolováni od svých demokratických partnerů, brzy je možná naopak přijmou v Rusku. Zatím se neodvažují udělat ten krok k ještě většímu sblížení s Ruskem, ale možná k tomu dojde.
Plánujete ještě nějaké další návštěvy v některých dalších zemích, v nějakých dalších parlamentech?
Před dvěma dny jsem byl ve Francii na velkém fóru pro demokracii, které pořádala vládnoucí strana, byla jsem ve třech pobaltských státech, kde jsem také vystupovala před parlamenty a komisemi pro zahraniční věci, byla jsem před komisí pro zahraniční věci parlamentu Velké Británie, plánuji návštěvy Polska, Německa. Podle toho, jak mi to kalendář dovolí, budu jezdit ke každému z našich partnerů, ale musím být také v Gruzii.
