
Když 2. prosince 1995 odstartovala do vesmíru sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), měla tam strávit pouhé dva roky. Po třiceti letech je stále v kosmu a nabízí lidstvu nepřetržitý detailní výhled na Slunce. Díky ní mohou vědci sledovat naši hvězdu už celé tři cykly, které trvají jedenáct let.
Sonda se nachází asi 1,5 milionu kilometrů od Země směrem ke Slunci, vznikla v rámci spolupráce evropské a americké vesmírné agentury (ESA a NASA). „To, že tato mise překonala všechna očekávání, je důkazem vynalézavosti našich inženýrů, operátorů a vědců a také mezinárodní spolupráce,“ komentovala výročí Carole Mundellová, ředitelka ESA pro vědu. „SOHO překonala dramatické výzvy a stala se jednou z nejdéle fungujících vesmírných misí všech dob.“
„Mise SOHO je skvělým příkladem neuvěřitelného partnerství mezi NASA a ESA,“ dodal Nicky Fox, který pracuje jako zástupce správce ředitelství pro vědecké mise v sídle NASA ve Washingtonu. „Gratuluji týmům NASA a ESA k úžasným třiceti letům spolupráce.“
Drama v kosmické prázdnotě
Mise sice patnáctinásobně překonala svou plánovanou existenci, ale neobešla se bez dramatických momentů, které ji mohly ukončit. Dva a půl roku po startu došlo k závažné poruše na kosmické lodi, která se vymkla kontrole a ztratila kontakt se Zemí. Mezinárodní záchranný tým tři měsíce neúnavně pracoval na její lokalizaci a záchraně. Úspěšně.
V listopadu a prosinci 1998 pak zase selhaly stabilizační gyroskopy sondy a začala nová snaha o záchranu mise. V únoru 1999 umožnil nový software sondě létat bez nutnosti použití gyroskopů a od té doby stroj revolučním způsobem mění solární vědu.
„SOHO otevřela nové oblasti ve vědě o Slunci. Změnila pravidla hry ve studiu kosmického počasí, poskytuje monitorování Slunce v reálném čase pro předpovídání potenciálně nebezpečných slunečních bouří směřujících k Zemi a její odkaz nadále vede budoucí mise,“ komentuje její smysl Daniel Müller z ESA.
Čtyři úspěchy
Sonda přinesla lidstvu jen těžko spočítatelný výčet informací a jen během posledních pěti let dokázala posunout naše znalosti vpřed zásadním způsobem. Zde je jen stručný výběr:
Objev slunečních zemětřesení
SOHO byla průkopníkem v oblasti „helioseismologie“. Podobně jako při studiu toho, jak se seismické vlny šíří Zemí během zemětřesení, helioseismologie zkoumá šíření zvukových vln uvnitř Slunce. Na počátku své kariéry poskytla první snímky toků plazmatu pod povrchem hvězdy, čímž nabídla jedinečný pohled do jejího vrstevnatého nitra.
Díky dlouhé životnosti sondy SOHO mohli vědci pomocí helioseismologie vyřešit dlouholetou záhadu: plazma proudí podél jedné smyčky neboli buňky v každé z polokoulí Slunce – nikoli podél více buněk, jak se dříve předpokládalo.
Data ukazují, že plazma potřebuje asi 22 let, aby dokončila celý okruh kolem tohoto jediného „dopravního pásu“, proudícího od povrchu poblíž rovníku až k pólům a poté zpět hluboko dovnitř směrem k rovníku. To odpovídá časové ose magnetického cyklu Slunce a vysvětluje, jak se sluneční skvrny – oblasti, kde intenzivní magnetická pole prorážejí povrch Slunce – během slunečního cyklu postupně objevují blíže k rovníku.
Svítí Slunce rovnoměrně?
Množství energie, které ze Slunce proudí, je základním údajem pro pochopení vlivu slunečního záření na zemskou atmosféru a klima. Tři desetiletí dat z družice SOHO v kombinaci se staršími měřeními poskytují bezkonkurenční data pokrývající téměř padesát let.
Celkový energetický výkon Slunce se mění jen velmi málo – v průměru pouze o 0,06 procenta během slunečního cyklu. Naproti tomu kolísání extrémního ultrafialového záření je značné, mezi slunečním minimem a maximem se zdvojnásobuje.
Extrémní ultrafialové záření Slunce významně ovlivňuje teplotu a chemické složení horní atmosféry Země, ale není přímou příčinou trendů globálního oteplování pozorovaných v blízkosti zemského povrchu.
Monitorování slunečních bouří se stalo zákonem
SOHO sehrálo tak klíčovou roli ve vývoji systémů pro monitorování kosmického počasí v reálném čase, že bylo v říjnu 2020 zakotveno do zákona Spojených států. Zákon „Podpora výzkumu a pozorování kosmického počasí za účelem zlepšení předpovědí na zítřek“ totiž výslovně zmiňuje jeden z přístrojů SOHO.
LASCO je koronograf – dalekohled s diskem zakrývajícím střed zorného pole. Blokováním přímého světla přicházejícího ze Slunce může přístroj vidět světlo z okolní atmosféry, nazývané korona. To nám umožňuje vidět koronální výrony hmoty – velké erupce slunečního materiálu a magnetických polí – jak se uvolňují ze Slunce, a poskytuje až třídenní varování před potenciálně rušivým kosmickým počasím, které se blíží k Zemi.
Pět tisíc komet
Schopnost dalekohledu lovit komety sice nebyla v plánech, ale hodí se. Díky stínícímu účinku koronografu SOHO jsou viditelné i komety, které se přibližují ke Slunci na velmi malou vzdálenost.
SOHO objevil svou 5000. kometu v březnu 2024, čímž se stal nejúspěšnějším objevitelem komet v historii. Většinu z nich objevili občanští vědci z celého světa v rámci projektu Sungrazer.











