Podle jeho dat má zhruba 18 procent lidí příznaky deprese a úzkostí, což je srovnatelné s obdobím pandemie. Ekonomický stres posledních let podle něj nezmizí během několika měsíců: „Když žijete dva roky ve stresu kvůli tomu, že musíte třeba víc pracovat, nebo si nemůžete udržet nájem a podobně, tak tohleto neodejde během půl roku.“
Vedle psychických potíží upozorňuje i na strukturální slabiny české ekonomiky. Česko sice patří k zemím s relativně malými příjmovými rozdíly, problémem je však majetková nerovnost. „Jedno procento lidí v Česku vlastní v různých odhadech 30 procent majetku celkového. Je to jedno z nejvyšších čísel v Evropě,“ upozorňuje.
Inovativní centrum v Ostravě? Nesnažíme se
Zároveň podle něj stát „posluhuje koncentraci toho majetku“ tím, že výrazně daní práci, ale minimálně majetek. Výsledkem je klesající sociální mobilita a stále obtížnější dosažitelnost vlastního bydlení i pro lidi s průměrnými příjmy.
Za zásadní slabinu považuje také regionální nerovnosti. Přestože je Česko malá země, rozdíly mezi regiony jsou podle něj výraznější než například v Polsku. „My máme Prahu a Brno. A mohli bychom mít v Ostravě inovativní centrum, kdybychom do toho investovali, do vzdělávání a do pracovního trhu. Ale my se bohužel na rozdíl od Poláků nesnažíme to dělat,“ říká.
Kritizuje především absenci systémových pobídek pro firmy v chudších regionech i fakt, že přerozdělování daňových příjmů nezohledňuje míru sociálního znevýhodnění.
Česko podle Prokopa zároveň podceňuje dlouhodobé demografické a sociální výzvy. Varuje před podfinancováním péče o duševní zdraví i před neřešenými dopady stárnutí populace. „I ekonomicky problémy s duševním zdravím tvoří asi 15 procent ztracených let života produktivního. (…) My ale do duševního zdraví nedáváme 15 procent rozpočtu zdravotnictví, to je násobně méně,“ upozorňuje sociolog.
Nedostupné bydlení, ale i osamělost
Podle něj se navíc vlády opakovaně vyhýbají vyhodnocování účinnosti programů: „Český stát pracuje napříč tak, že nevyhodnocuje efekty toho, co dělá, a potom závisí na trpělivosti a nějakém intuitivním názoru politika, že se to ruší, zavádí a znovu ruší.“
Klesající porodnost pak spojuje nejen s ekonomickými faktory, ale i se změnou životního stylu mladé generace. „Porodnost v rámci párů tolik neklesá, ale klesá počet lidí, kteří ani v páru nejsou kolem třiceti let,“ popisuje.
Vedle nedostupného bydlení a školek podle něj hraje roli i osamělost, proměna vztahů a rostoucí obavy z budoucnosti. „Nedivím se mladým lidem, že mají pocit, že žijí ve společnosti, která má ta rizika a zároveň zavírá oči před nimi,“ dodává.
Celý rozhovor s Danielem Prokopem najdete v úvodním videu nebo už nyní i ve všech podcastových aplikacích. Jaká byla jeho hlavní témata?
00:06–03:09 Celková nálada v Česku, ekonomická situace a problémy duševního zdraví.
03:11–06:55 Politická atmosféra, polarizace společnosti a veřejnoprávní média.
06:56–12:33 Ekonomické a sociální nerovnosti, regionální propasti a danění majetku.
12:34–15:17 Transformace ekonomiky: vzdělávání a flexibilita trhu práce.
15:18–20:07 Vládní daňová politika a reforma sociálních dávek.
20:08–25:49 Demografické výzvy: nízká porodnost a stárnoucí populace.
25:50–32:14 Skepticismus mladých, duševní zdraví a prevence závislostí.
