V prvé řadě se chce voličům omluvit za omyl v podobě paktu se Stačilo!. Jeden z možných kandidátů na předsedu SOCDEM Petr Hůla v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje finanční kondici strany i své motivace. A pokouší se načrtnout cestu, která by mohla jednu z nejstarších stran v zemi vrátit zpět mezi relevantní politické formace. Podle něj má SOCDEM už jen jednu, poslední šanci.
Podle mých informací zvažujete kandidaturu na předsedu SOCDEM. V jaké fázi se vaše úvahy nacházejí a co vás k tomu vede?
Ano, velmi vážně uvažuji o kandidatuře na předsedu SOCDEM. Vede mne k tomu přesvědčení, že v této turbulentní době je třeba, aby v čele strany byl člověk nový, nezatížený minulými osobními konflikty a křivdami, a zároveň člověk, který bude krizovým manažerem.
S čím budete případně kandidovat? Jaká je vaše vize strany, se kterou budete lákat delegáty na svou stranu?
Delegátům nabídnu vizi svébytné demokratické proevropské sociální demokracie, která hledá inspiraci u rakouské sociální demokracie spíše než u slovenského Směru Roberta Fica.
Takovou sociální demokracii musíme vybudovat znovu, od základů. Prvním krokem je, že se veřejnosti omluvíme za předvolební spolupráci se Stačilo!, do které stranu stávající vedení zatáhlo, a jasně odmítneme, aby se něco takového v budoucnu opakovalo.
Druhým krokem je, že se vymezíme vůči vznikající vládní koalici hnutí ANO, SPD a Motoristů. Tato koalice nepřináší ani prosperitu země, ani sociální jistoty jejích obyvatel. Je to koalice populismu a extremismu, která je pro demokracii v naší zemi hrozbou. A my na to musíme reagovat.
Co se týká kroků dovnitř strany, hodlám prosadit změnu stanov na přímou volbu předsedy a dalších funkcionářů všemi členy strany. Dále chci vytvořit poradní sbor předsedy složený ze všeobecně respektovaných současných i bývalých členů SOCDEM. Byl bych rád, aby v něm významnou roli hrál Vladimír Špidla.
Chci rovněž prosadit důslednou realizaci dokumentu Vize 2035, který SOCDEM zveřejnila na svých webových stránkách, ale spoluprací se Stačilo! se od něj na hony vzdálila.
Nejdůležitější a zároveň nejobtížnější bude konsolidovat hospodaření strany a zajistit její financování, které je v současné době tristní a dlouhodobě neudržitelné. Delegátům chci představit plán úsporných opatření a možnosti, jak posílit příjmovou stranu stranického rozpočtu. Tedy alespoň se o to pokusím.
Jak hodnotíte volební výsledek SOCDEM v podzimních sněmovních volbách a kde spatřujete příčiny neúspěchu?
Volební výsledek SOCDEM v podzimních sněmovních volbách byl především ostudou. Nejen proto, jak strana dopadla, ale především proto, že šla pod značkou Stačilo!. S vidinou poslaneckých mandátů pro pár členů vedení se strana upsala čertu s komunisty v čele.
Nezaplatila sice krví, ale vlastní pověstí a kreditem. Členové SOCDEM na kandidátce Stačilo! se alespoň navenek názorově přizpůsobili komunistům a dezinformátorům tak, že jim tuto proměnu voliči neuvěřili. Touha po poslaneckých mandátech za každou cenu z některých vyloženě čišela a to voliči poznají.
Faktem ale je, že SOCDEM prochází krizí už relativně dlouho a několik posledních předsedů nenašlo způsob, jak z ní ven. Existuje ta možnost vůbec? A pokud ano, jak by mohla vypadat?
Myslím, že existuje. Především si musíme tu krizi uvědomit, přiznat si ji. Nesmíme žít v minulosti a myslet si, že Sociální demokracie je pupkem české politiky, jako tomu bylo za Zemana, Špidly či Sobotky.
Funkcionářské praktiky a politikaření jsou dnes už jen bojem o jitrnici, která neexistuje. Přesto ve straně stále existují. Vědomí krize, neúspěchu a vlastních chyb nás může přinutit k sebereflexi a k hledání nových cest. Berme je jako něco, z čeho se můžeme poučit a co nás může posílit.
Myslím, že omluvit se za chybu není slabost, ale naopak síla. Omluva je něco, čeho je v české politice méně než šafránu a v případě vážného selhání, jako byla spolupráce se Stačilo!, je to namístě. Prvním krokem z krize je přestat se ptát, co sociální demokracie může udělat pro nás, a začít se ptát, co my můžeme udělat pro ni.
Sjezd se měl původně konat tento víkend, nakonec byl odsunut na prosinec. Proč se tak stalo?
O tom, proč se tak stalo, mohu jen spekulovat. Každopádně to vypovídá cosi o stavu strany.
Co bude tedy hlavním úkolem nového předsedy a jeho vedení?
Hlavním úkolem nového předsedy a celého vedení bude především finanční konsolidace strany a jasné nastavení jejího směřování.
Předseda strany musí být krizovým manažerem a zároveň kormidelníkem, který ukazuje směr a pevně drží kormidlo. Ne, že jím bude chaoticky otáčet jednou na západ a jednou na východ. Především ale musí vědět, kam plout, aby nenarazil na útes.
Už jste to zmínil: kromě programu bude muset nové vedení nepochybně řešit finance a doslova holé přežití. Jak na tom SOCDEM vlastně v tomto ohledu nyní je?
Z hlediska hospodaření je stav strany velmi špatný a dlouhodobě neudržitelný. Na provozní výdaje již nyní musí strana čerpat úvěr. Její příjmy zdaleka nestačí na provoz a finanční rezerva byla prakticky vyčerpána.
Na druhou stranu má strana ještě tři nemovitosti včetně Lidového domu, který je jejím rodinným stříbrem a v němž se psala její historie. Ten musí sociální demokracii zůstat. Jeho prodej nepřichází v úvahu.
Petr Hůla vystudoval Technickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze, kde získal tituly Ing. a posléze Ph.D. v oboru automatizace a robotizace. V průběhu profesního života se věnoval svému oboru jako školitel, vedoucí školicího centra a manažer na různých pozicích. Určitou dobu působil v pozici ředitele české pobočky mezinárodní společnosti jako krizový manažer. Od roku 2022 je zastupitelem Městské části Praha 12. Členem SOCDEM je od ledna 2024.
Protože se nejspíš do vedení strany příliš lidí nehrne, nelze vyloučit, že v něm zůstanou lidé, kteří tvořili okolí Jany Maláčové. Co by to pro SOCDEM znamenalo?
Záleží na tom, zda tito lidé mají určitou sebereflexi. Pokud jsou si vědomi, že spolupráce se Stačilo! byla hrubou politickou chybou, a pokud chtějí přispět svými schopnostmi a aktivitou k obnově strany, pak je jejich pomoc vítaná.
Pokud však rigidně trvají na tom, že vše bylo v pořádku, a ve spolupráci se Stačilo! chtějí pokračovat, pak mohu být ve vedení strany buď já se svým týmem, nebo oni. Dohromady to možné není.
Potřebuje vůbec česká politika obrozenou a demokratickou levicovou stranu?
Ano, potřebuje. Absolutně. Demokratická levicová strana tady zoufale chybí. Její voliče přebrali populisté a extremisté. Věřím, že dočasně a že se nám je časem podaří získat zpátky. Musíme se o to alespoň pokusit.
Co bude tím hlavním momentem, který rozhodne o přežití strany? Je to vámi zmiňovaná mizerná finanční kondice strany, anebo komunální a senátní volby, které se uskuteční příští rok?
Bude to obojí, jelikož to spolu úzce souvisí. Podaří-li se nám přesvědčit voliče, že jsme důvěryhodní a autentičtí, že to, co říkáme, také děláme, a postavíme-li do senátních a komunálních voleb široce respektované osobnosti nejen z řad straníků, ale i bezpartijních, pak máme šanci uspět a stranu znovu nastartovat k růstu.
Převládne-li však politikaření a vnitrostranické intriky, pak jsme skončili. Žádnou další šanci už nedostaneme.
