„Když došlo k útoku na vlak, byli jsme přímo v Barvinkovém. Zastavili jsme tam jen na chvíli, šli jsme do obchodu, a vtom se ozvala obrovská rána,“ popisuje Przybyláková okamžiky, kdy Rusko vůbec poprvé zasáhlo dronem pohyblivý civilní cíl. „Vyšli jsme ven, slyšeli jsme nad námi šáhid. Věděli jsme, že když stojíš, jsi cíl,“ dodává.
Situace na Donbase se podle ní dramaticky zhoršuje nejen pro vojáky, ale i pro civilisty. Elektřina a teplo fungují jen omezeně, města jako Slovjansk nebo Kramatorsk jsou pod neustálou hrozbou útoků.
„Jdeš po městě, fungují kavárny, obchody, maminky stojí s dětmi na zastávkách. A do toho v pozadí slyšíš dopadat klouzavé bomby,“ říká Przybyláková. Přesto lidé zůstávají. „Město funguje normálně, ale ta situace je opravdu špatná. Pořád se rozhlížíš, jestli někde není dron.“
Dronu ujeli jen tak tak
Dobrovolnice popisuje i realitu pohybu v zónách, kde už běžně útočí FPV drony na civilní auta. Sama jela ve voze vybaveném detektorem. „Když ta čujka začne pípat a ty na displeji vidíš svoje auto, znamená to, že jsi ve špatný čas na špatném místě,“ vysvětluje. V Kramatorsku se jí s kolegy podařilo uniknout jen o vlásek. „Mac zrychlil asi na 200 a ujeli jsme. Dron pak zasáhl auto na křižovatce před námi, malé, bílé, evidentně civilní…“
Navzdory neustálému ohrožení popisuje Przybyláková u místních i vojáků silnou odhodlanost. „Čím horší situace, tím odhodlanější lidé. Shodli jsme se, že čím větší sračky, tím lepší lidi,“ říká otevřeně. Vojáci podle ní politiku příliš neřeší. „Říkají, že na to nemají čas. Jejich hlavní motivace je obrana rodiny a místa, kde se narodili.“
Humanitární pomoc, kterou na Ukrajinu vozí, se přizpůsobuje měnícím se potřebám. „Teď je největší poptávka po autech, kvůli FPV dronům,“ vysvětluje. Vedle toho vozí generátory, notebooky nebo symbolickou podporu v podobě kávy od ukrajinských zaměstnanců pražského Starbucksu.
Celý rozhovor s Laurou Przybylákovou najdete ve všech podcastových aplikacích.
