Věčné chemikálie kontaminují vše od krve každého člověka až po arktický led. Zatímco EU váhá s plošným zákazem těchto toxických sloučenin, náklady na dekontaminaci překračují biliony eur.
Není před nimi úniku. Syntetické sloučeniny označované zkratkou PFAS se nacházejí skoro všude. V krvi, pitné vodě, potravinách i v odlehlých koutech planety, kam nikdy nevkročila lidská noha. Kvůli mimořádně silné vazbě mezi uhlíkem a fluorem se v přírodě prakticky nerozkládají. Pro životní prostředí i člověka jsou proto nebezpečné, mohou způsobit závažná onemocnění.
Pětice států Dánsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Švédsko předložila před dvěma lety návrh, který požaduje takřka úplný zákaz celé skupiny „věčných chemikálií“ v EU. Jen s minimálními výjimkami. Evropští úředníci balancují mezi dvěma silnými lobbistickým skupinami.
Aktuální verze textu, kterou zveřejnila Evropská agentura pro chemické látky ECHA, obsahuje podstatně více výjimek než původní požadavky, zejména v průmyslové praxi. Z posouzení bylo vyřazeno osm kategorií použití těchto látek. „Rozhodnutí ECHA významně oslabit původní návrh je z hlediska ochrany veřejného zdraví velmi problematické,“ říká členka výkonné rady neziskové organizace Arnika Karolína Brabcová, která legislativu podrobně sleduje.
Komise uvedla, že zváží zákaz PFAS pro běžné spotřebitele, v průmyslu však může být jejich využití pro „nezbytné účely“ povoleno, pokud nebudou nalezeny alternativy. Rozhodnutí má padnout napřesrok, až ECHA dokončí hodnocení všech průmyslových sektorů.
Kritici varují, že každý další odklad evropského univerzálního zákazu znamená pokračující znečišťování životního prostředí a následně také rostoucí náklady na dekontaminaci.
„Řešení celého problému je zatím pouze částečné. Legislativa je velmi nedokonalá, přestože ty látky máme všichni v krvi,“ řekl na semináři v Senátu Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Lidstvo se podle něj bojí především látek, které jsou akutně toxické, tedy těch s bezprostředním účinkem. S nimi se už pomocí zákazů dokázalo poměrně dobře vyrovnat. Jenže PFAS jsou toxické jinak, chronicky. A ačkoliv se jejich účinky projeví až s velkým zpožděním, lze je v řadě případů dobře prokázat.
Sloučeniny jsou podle Cajthamla karcinogenní. Mohou ublížit lidskému plodu, u narozeného jedince poškozují játra, štítnou žlázu, ovlivňují metabolismus tuků, způsobují zvýšený cholesterol či hypertenzi. Legislativa a opatření k regulaci těchto látek jsou zatím nedokonalé, přestože snahy omezit je či zakázat tu jsou už nějaký čas. A také se místo rázného a komplexního řešení často nahrazují jedny toxické látky jinými, podobně škodlivými.
Poločas rozpadu je deset let
Věčné chemikálie se kumulují v potravních řetězcích, a tak se dostanou do lidského organismu. Mimo jiné konzumací ryb žijících ve znečištěných vodách. „Lidské tělo sice umí tyto látky vyloučit, ale poločas rozpadu je v průměru deset let. Za deset let by se snížila koncentrace, kterou máme v těle, na polovinu,“ říká Cajthaml.
PFAS se vracejí zpět do materiálových cyklů také při recyklaci a likvidaci odpadu, odpadních vod i znečištěné vody, což znemožňuje efektivní zavedení cirkulární ekonomiky. „Zásadní problém proto vidíme ve věčném a neviditelném koloběhu,“ podotýká Brabcová.
Mezi sloučeniny PFAS podle Cajthamla patří více než deset tisíc látek a Stockholmskou úmluvou jsou celosvětově zakázány tři. Mimo jiné ty, které se dříve používaly při výrobě teflonu. Přestože se už nesmí používat, stále se nacházejí v okolním prostředí ve vyšších koncentracích. „Žili jsme před těmi látkami, můžeme žít i po nich. Ale nemůžeme žít s nimi. Vědecká komunita je přesvědčena, že musí být téměř kompletně zakázány,“ říká Cajthaml.
Podle Brabcové k tomu evropská legislativa postupně směřuje. Na přelomu roku byly látky ze skupiny PFAS zakázány například v obalech či obalových odpadech. Ovlivní to například výrobu papírových jídelních krabiček, které odolávají mastnotě. Věčné chemikálie patrně nebudou smět být přítomny ani v hračkách.
Vedle řešení na celoevropské úrovni se prosazují i národní iniciativy. „Je to dobrý signál, ale ne úplně šťastné řešení. Pro výrobce a dovozce je to v rámci jednotného trhu nepřehledné,“ říká Brabcová.
Záleží i na tom, odkud kdo je
Jeden z nejčastějších způsobů, jak se „nesmrtelné“ chemikálie dostávají do těla, je pití kontaminované vody. Studie Evropské agentury pro životní prostředí odhalila přítomnost těchto nebezpečných látek ve všech testovaných vzorcích krve evropských dospívajících, přičemž zhruba u 14 procent napříč Evropou naměřené hodnoty překračovaly zdravotně bezpečné limity. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi však byly v tomto případě značné: od 1,3 procenta ve Španělsku až po 23,8 procenta ve Francii.
Regionální odlišnosti způsobují historické, technologické i přírodní faktory. Země s dlouhou průmyslovou tradicí, jako jsou Francie či Německo, nesou dědictví desítek let intenzivní výroby a používání PFAS. Jejich stopy v půdě, vodě i ovzduší jsou tam výrazné. Roli hraje i geografie: v chladných či hornatých oblastech se PFAS sice déle udržují v prostředí, ale pomaleji se dostávají do potravního řetězce. Strava bohatá na ryby z kontaminovaných moří zvyšuje příjem PFAS u obyvatel severní Evropy, zatímco v jižní části kontinentu je tato zátěž nižší.
Přísnější environmentální legislativa ve Švédsku či Nizozemsku už přináší postupné snižování hladiny chemických škodlivin v populaci, kdežto v zemích, které je začaly regulovat teprve nedávno, se drží ve vysokých koncentracích. Hustota obyvatel a míra urbanizace navíc zvyšují spotřebu produktů s PFAS, což vysvětluje, proč mladí lidé ve vysoce průmyslových a zalidněných regionech mají vyšší hodnoty než jejich vrstevníci odjinud.
Čím se bude hasit, když ne pěnou s jedy
Projekt Forever Pollution odhaduje, že v Evropě se nachází přibližně 23 tisíc lokalit kontaminovaných PFAS; z toho zhruba desetinu tvoří „hotspoty“ s vysokou úrovní znečištění a ty mohou ohrožovat lidské zdraví. Nejde jen o přítomnost továren, kde se různé látky ze skupiny PFAS používají při výrobě, ale také o tréninkové polygony hasičů, mezinárodní letiště, vojenské základny či petrochemické závody, kde se používají hasicí pěny s obsahem perfluorovaných látek obsahujících chemické vazby uhlíku a fluoru.
Účinně likvidují požáry ropných produktů tím, že vytvářejí kompaktní film na povrchu hořlavé kapaliny, který zabraňuje tvorbě hořlavých plynů a par. Jenže právě kvůli těmto vlastnostem jsou nebezpečné pro životní prostředí. Podle odhadů se na globální kontaminaci věčnými chemikáliemi podílejí až 30 procenty. Na rozdíl od PFAS v teflonových pánvích nebo nepromokavém oblečení byly dlouho intenzivně rozstřikovány přímo do přírody zejména ve výše jmenovaných lokalitách.
Evropská unie postupně tyto hasicí prostředky zakazuje. Od července platí zákaz používání pěn s látkou PFOA, od dubna 2026 se přidají i pěny s PFHxA, které budou povoleny jen v průmyslu se zajištěnou likvidací bez úniku do prostředí.
V Česku mají hasiči asi 27 tun fluorovaných pěnidel, což představuje šest procent z celkových zásob. V centrálních zásobách ministerstva vnitra se nachází dalších 52 tun určených pro mimořádné události. Ročně se spotřebuje průměrně 50 tun. Řada zemí už přešla na novou generaci bezfluorových pěn na bázi polymerů, podle všeho jsou stejně účinné.
Zasaženi jsou i hasiči, kteří s fluorovanými pěnami pracují pravidelně. Výzkum centra RECETOX na Masarykově univerzitě zkoumal 164 hasičů v Jihomoravském kraji a závěr byl jednoznačný: ve srovnání s běžnou populací měli výrazně zvýšenou hladinu PFAS v krvi. „Prokázali jsme souvislost výskytu PFAS v krvi s výskytem bilirubinu, což v důsledku znamená vyšší předpoklady ke kardiovaskulárním chorobám v budoucnosti,“ uvádí Nina Pálešová z RECETOX. Vystaveni škodlivinám jsou hasiči nejen při výjezdech, ale i na stanicích při manipulaci s pěnami a kontaminovanými pomůckami.
Zbavit se „věčnosti“ je nutně drahé
V Česku je podle Forever Pollution několik desítek míst s vysokou kontaminací PFAS, zejména v okolí chemických továren. Historie prvního domácího dokumentovaného projektu dekontaminace PFAS sahá do roku 2021, kdy Státní zdravotní ústav upozornil společnost Jihostroj na zvýšené znečištění okolí závodu ve Velešíně. “Při měření jsme objevili tři zdroje látek PFAS: galvanovna, podzemní vody a dešťové vody. Provedli jsme pilotní projekt a na jeho základě Jihostroj přestavěl výrobu na galvanovně,“ vysvětluje Peter Putz ze společnosti Photon Water, která se specializuje na úpravy a čištění vody.
Firma vyvinula technologii kombinující membránové procesy s iontovou výměnou. Míru účinnosti odstranění PFAS má přes 99,5 procenta. Vedlejším efektem jsou úspory na platbách za vodné a stočné, protože až 70 procent vyčištěné vody lze vrátit zpět do výrobního procesu.
Podle Putze se náklady na dekontaminaci věčných chemikálií mohou v závislosti na lokalitě či rozsahu dekontaminace pohybovat ve statisících až milionech korun za jednu lokalitu. Kontinuální čištění vod s obsahem látek PFAS, které se následně vypouštějí do kanalizace nebo do vodního toku, je drahé. „Například cena zařízení, které dokáže denně vyčistit 50 metrů krychlových vody, se pohybuje kolem pěti milionů korun,“ říká Putz. Podle jeho odhadu by komplexní dekontaminace průmyslových provozů, které produkují odpadní vody s PFAS, znamenala náklady v řádu několika miliard korun.
V nutných případech ji všude na světě obvykle platí znečišťovatelé. Jeden z největších projektů se odehrává u Antverp, kde společnost 3M zaplatí přes 570 milionů eur za dlouhodobé znečišťování okolí své chemické továrny. Dekontaminace podzemních vod na letišti v Salcburku stála 35 milionů eur. Švédské městečko Kallinge, považované za jednu z nejzasaženějších lokalit, čeká sanace až za 20 milionů eur.
Co jsou věčné chemikálie?
Jde o skupinu několika tisíc syntetických chemických sloučenin, které se odborně označují jako PFAS (per‑ a polyfluorované alkylové látky). Jejich společným znakem je, že se v přírodě prakticky nerozkládají. Svůj název „věčné chemikálie“ si vysloužily kvůli extrémní chemické stabilitě: uhlíko‑fluorové vazby v jejich struktuře jsou jedny z nejpevnějších v chemii.
PFAS se používají už od poloviny 20. století pro svou odolnost vůči vodě, mastnotě a vysokým teplotám. Najdeme je v nelepivých povrchových úpravách pánví, jako je teflon, v nepromokavém outdoorovém oblečení a dalších odolných textiliích, hasicích pěnách na letištích a v průmyslu, odolných obalech na potraviny či v průmyslových mazivech. Nebo i v lyžařských voscích.
Vzhledem k tomu, že jsou tyto chemikálie odolné vůči rozkladu, hromadí se postupně v půdě, vodě i v živých organismech, včetně lidí. Dnes se PFAS nacházejí v krvi většiny populace na světě. Výzkumy je spojují s řadou zdravotních rizik od poškození jater a hormonálního systému až po zvýšené riziko některých typů rakoviny.
Proto se v posledních letech mluví o snaze omezit nebo úplně zakázat jejich používání, najít bezpečnější alternativy a vyčistit kontaminovaná území. Třeba pro čistění vody se v praxi často používá adsorpce na aktivní uhlí, kdy se PFAS vážou na pórovitý materiál, který se následně z vody odstraní. Podobně fungují ionexové pryskyřice, které chemicky vážou PFAS a zvládnou je z vody odstranit ještě efektivněji. Je to však dražší. U pitné vody a odpadních vod se uplatňuje také reverzní osmóza, při níž membrána zachytí chemikálie a propustí pouze čistou vodu.
Pro kontaminovanou půdu nebo zbytky aktivního uhlí se využívá tepelná nebo chemická destrukce, kdy vysoká teplota nebo reakce s chemikáliemi PFAS rozloží. Výzkum směřuje i k moderním elektrochemickým a fotochemickým metodám, které slibují rozklad PFAS pomocí elektrického proudu nebo UV záření. Všechny technologie mají své limity a nyní jde spíše o zmírnění znečištění než jeho úplné odstranění. Byť některé metody slibují úspěšnost při odstranění PFAS přes 99,9 procenta.
Celkové odhadované náklady na sanaci kontaminované půdy a vody dosahují v Evropě 1,6 bilionu eur, tedy zhruba 40 bilionů korun neboli asi 20 českých ročních státních rozpočtů. K tomu je třeba připočíst dalších 52 do 84 miliard eur, což jsou peníze, které daňoví poplatníci v Evropě vynakládají na léčbu onemocnění způsobených látkami PFAS. V Česku je jejich zdravotními dopady zasaženo zhruba 300 tisíc lidí.
Technologie dekontaminace jsou však stále omezené. PFAS se rozkládají až při teplotách nad 1000 °C nebo je lze izolovat speciálními metodami a odstranit ve spalovnách. Vědci proto hledají inovativní přístupy. Například americké firmy Claros Technologies a Daikin nedávno úspěšně otestovaly UV‑fotochemický proces, který dokáže zpracovávat stovky litrů kontaminované vody za minutu s účinností přesahující 99,9 procenta. Jiné metody používají například magnetickou pryskyřici či speciální křemíkový materiál.
Jedy se ve velkém přesouvají jinam. Stavaři mají obrovský strach, říká expertka
Spotlight Generace – Karolína Brabcová | Video: Michaela Lišková
