Usměvavá a skromná dívka byla miláčkem rakouské veřejnosti. Chystala se na olympijské hry v Lillehammeru, kde si hodlala dojet pro vysněnou medaili a ukončit kariéru. Na léto plánovala svatbu, následně se chtěla věnovat své lyžařské škole.
Nic z toho už se ale nestalo. 29. ledna 1994 šestadvacetiletá Ulrike Maierová tragicky zahynula po pádu ve sjezdařském klání Světového poháru.
Svět lyžování po děsivém karambolu, který se odehrál doslova v přímém přenosu, už nikdy nebyl stejný.
Dvojnásobné mistryni světa se stal osudným výjezd ze zatáčky v závěrečné části zledovatělé trati. Ztratila kontrolu nad svými lyžemi a skončila v kotrmelcích.
Vrtulník lyžařskou hvězdu dopravil do nedaleké nemocnice v Murnau, tam však lékaři po dvou hodinách marného boje konstatovali zranění neslučitelná se životem. Maierová si při nekontrolovatelném pádu zlomila krční páteř.
Hrůzné obrázky má dodnes v živé paměti někdejší bronzová olympijská medailistka v alpském lyžování Olga Charvátová Křížová.
„Přímo jsem to tehdy sledovala v televizi. Absolutní hrůza. Všichni jsme to tehdy prožívali. Člověk nejdřív odmítal věřit, že to může být až tak vážné. Nešlo nám do hlavy, jak se to mohlo stát,“ uvedla pro Aktuálně.cz.
Rakušanka byla v celém lyžařském světě nesmírně oblíbená pro své milé, vstřícné vystupování a šťastnou povahu. Přezdívali jí „Ulli“, později také „Lyžařská máma“.
Zanechala po sobě čtyřletou dcerku Melanii a žalem ochromeného snoubence Huberta Schweighofera. Ten se záhy pustil do právní bitvy, organizátory označil za idioty.
„Čtyři roky mluví o bezpečnosti, a přitom neudělali vůbec nic,“ prohlásil mimo jiné.
V noci před závodem totiž hustě sněžilo a pořadatelé sníh jen ledabyle nahrnuli ke krajům trati. Právě to bylo při nehodě klíčové, protože Maierová v rychlosti kolem 110 kilometrů v hodině vjela pravou lyží do vyššího sněhu, kde ztratila rovnováhu.
Navíc se v prvních momentech vážně pracovalo s variantou, že Maierová narazila do měřiče rychlosti schovaného pod hromádkou sněhu. Tuto verzi ale soud po dvou letech odmítl. Smrt způsobila rána hlavou o led.
„Bylo to strašné neštěstí a náhoda. Pro bezpečnost se tehdy dělalo stále více opatření, ale stejně se potom vždy ukázal nějaký nový problém, něco, co nebylo úplně dobře vyřešené,“ poznamenala Charvátová Křížová, lyžařka, která kariéru ukončila už v roce 1986 a dodnes pracuje jako technická delegátka FIS (Mezinárodní lyžařská federace).
Federace se přesto ve snaze zmírnit negativní publicitu, která se na ni valila stále razantněji zejména kvůli pomalému vývoji bezpečnostních opatření během začátků carvingových lyží, rozhodla v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatit na fond dcery Melanie 600 tisíc švýcarských franků, tedy zhruba 13 milionů korun.
Pádů v první polovině 90. let výrazně přibývalo, jak se zvyšovala rychlost lyžařů díky rychlému vývoji materiálů i umělému zasněžování.
Až tragická smrt Maierové pohnula organizátory k většímu zájmu o bezpečnost. Tratě se začaly rozšiřovat, zvětšovaly se prostory v cíli, instalovaly se stále dokonalejší záchytné sítě. Vyvinuty byly kvalitnější helmy, chrániče páteří i airbagy.
Milovaná „Ulli“ ale za liknavost zaplatila životem.
3. února 1994 se tisíce lidí shromáždily na hřbitově v Raurisu, malé obci v okrese Zell am See, kde lyžařka žila. Na stejném místě v čerstvě opraveném, 900 let starém kostele se o pár měsíců později měla konat její očekávaná svatba.
