Obří průmyslový areál na břehu Labe se chystá na velký a nepříjemný třesk. A s ním všechny okolní města a obce. Ze Spolany Neratovice, jednoho ze symbolů československého chemického průmyslu, bude muset v příštích měsících odejít většina zaměstnanců. Polští vlastníci tímto krokem reagují na krizi odvětví. A region, velmi úzce propojený se Spolanou, už ví, že všichni propuštění tu práci nenajdou.
Je krátce po třetí odpoledne, ovšem žádný hromadný úprk zaměstnanců z továrny, kteří by po ranní směně nasedali do autobusů nebo na bicykly, se nekoná. Doby, kdy Spolana Neratovice dávala práci tisícovkám lidí a stála za rozmachem celého regionu, jsou dávno pryč. Zanedbaná a opuštěná parkoviště, kolárny i zastávky jsou poměrně výmluvným důkazem.
Kolem Spolany stojí hned několik koláren, které dokázaly pojmout stovky bicyklů, na kterých přijížděli zaměstnanci. To už je ale dávná historie. | Foto: Ondřej Stratilík
„Nezlobte se, ještě je to moc čerstvé,“ odmítá se o situaci bavit starší muž, který po směně nasedá do auta. Uběhlo jen pár dnů od okamžiku, kdy Miroslav Falta, provozní ředitel Spolany, potvrdil starostům okolních měst a obcí, že chemický podnik čeká masivní propouštění. Ze společnosti by měla odejít pětistovka lidí, zůstane jich tam posledních 150.
„V první etapě se zaměříme na celkovou restrukturalizaci a utlumení výrobního provozu PVC, který patří z evropského hlediska mezi kapacitně menší, a tudíž ekonomicky nerentabilní. V rámci první etapy dojde ke zrušení více než 300 pracovních míst. Dokončení této části restrukturalizace předpokládáme do konce dubna,“ vypočítává Martina Lehká, mluvčí Spolany.
„V rámci druhé etapy dojde v průběhu léta 2025 k uzavření výrobního závodu Kaprolaktam. Bohužel bude také nezbytné snížit počet zaměstnanců, a to přibližně o 200 pracovních míst,“ pokračuje Lehká.
„Formule 1 je zajímá, my ne“
Chemička, kterou komunisté přesně před 75 lety „přetransformovali“ v národní podnik a dali mu jméno Spolana, v době své slávy zaměstnávala 6500 lidí a stála za rozmachem celého regionu. Současné dění všem připomnělo, že Neratovicko se jednou bez chemického průmyslu může ocitnout úplně.
Při výstavbě Spolany dostali prostor nejen inženýři, ale i umělci. Třeba tenhle reliéf stojí jen kousek od hlavní vrátnice. | Foto: Ondřej Stratilík
„Je fajn, že Orlen (polský vlastník Spolany, pozn. red.) podporuje formuli 1, ale tady by si lidi taky něco zasloužili,“ rýpnula si Pavlína Komeštíková (NK), starostka obce Libiš sousedící s továrnou. Ze své kanceláře vidí přímo na hlavní silnici protínající vesnici s dvěma a půl tisíci obyvateli.
Starostka popisuje, že o zaměstnání přijdou i zdejší obyvatelé, Spolana je tu největším zaměstnavatelem. Někteří už byli hledat místo i na obecním úřadě, ale starostka jim nemůže vyhovět, má plné stavy.
„Davy lidí na kolech.“ I to se vybaví Pavlíně Komeštíkové, starostce Libiše, když vzpomíná, jak úderem druhé odpoledne stovky lidí mizely domů ze směny. | Foto: Ondřej Stratilík
„Je to smutné. Bydleli jsme vedle Spolany, chemii nám vlili do žil,“ přibližuje Komeštíková pocity, které u ní vzbuzuje současný pád podniku. Před rokem 1989 tu továrna silně podporovala výstavbu, kulturní i sportovní vyžití, stahovaly se sem rodiny z celé republiky. „Neratovice byly takové Sluneční město,“ doplňuje starostka s úsměvem a odkazuje na utopické sovětské příběhy Neználka a jeho kamarádů.
Komeštíková byla ve středu 15. ledna jednou z těch, s nimiž se vedení Spolany sešlo a ředitel Falta jim potvrdil nepříjemnou realitu, o které se v regionu už nějakou dobu šeptalo. Firma prý slíbila, že lidem dá na rozloučenou až jedenáct měsíčních platů. „Výška odstupného jde nad rámec zákonných povinností a bude reflektovat délku pracovního poměru jednotlivých zaměstnanců,“ uvedla mluvčí Spolany Martina Lehká.
Neratovice? Bezvýznamná vesnice
„Mělo to rychlý spád,“ komentuje Roman Kroužecký (SpN), starosta sídlištního města Neratovice. „Ještě dva měsíce dozadu se mluvilo o tom, že o práci přijde čtvrtina nebo třetina lidí, pak rozhodli, že ty provozy zavřou úplně,“ pokračuje.
Pokud jde o emise rakovinotvorných látek, Spolana se dlouhodobě umisťuje na špici všech znečišťovatelů v Česku. | Foto: Ondřej Stratilík
Ví, že šestnáctitisícové město vděčí za svou současnou podobu právě místnímu průmyslu. „Neratovice vznikly díky Spolaně, bez ní by byly bezvýznamnou vesnicí,“ uvažuje Kroužecký. Jedním dechem ale jako řada místních upozorňuje, že to rozhodně nebylo zadarmo. Na mysli má především devastaci životního prostředí. Ostatně Spolana i dnes patří mezi největší znečišťovatele v Česku.
„Továrna zatěžovala ovzduší, létal tu chlór. Z hlediska ekologie to tu bude daleko lepší, byl to tu trojúhelník smrti,“ připomíná Kroužecký. Naráží tím na starší označení zamořené oblasti, kterou spolu s chemičkou tvořila kralupská rafinerie a mělnická elektrárna.
A tak zatímco se dá čekat vyčištění vzduchu, sociální potíže se prohloubí. Podle Romana Kroužeckého jsou stovky propuštěných nad síly Neratovic. Počítá, že zhruba 350 lidí z uzavřených chemických provozů si bude muset hledat novou práci v Praze.
Bicykly už stačit nebudou. Stovky lidí, kteří si po odchodu ze Spolany najdou místo v Praze, budou dojíždět autem nebo autobusy. Tedy další nápor na dopravu. | Foto: Ondřej Stratilík
„Kraj samotný má v této situaci omezené možnosti. Nepřímo může podporovat vznik nových pracovních míst formou nových investic, o což se dlouhodobě snažíme. Nezaměstnanost je ve Středočeském kraji třetí nejnižší ve srovnání mezi všemi kraji, což dává dobré předpoklady pro hledání nového zaměstnání,“ vylučuje Markéta Prokešová, mluvčí středočeského hejtmanství, že by kraj lidem ze Spolany vymýšlel konkrétní pomoc.
Miliardy do očisty
Po skončení letošní restrukturalizace zůstane v chemičce funkční pouze závod na výrobu kyseliny sírové a čistírna odpadních vod. Ta je důležitá i pro Neratovice či Libiš, končí tu jejich splašky, kterými mimo jiné ředí silně zamořené chemické tekutiny.
„Budeme pokračovat v modernizaci výrobního provozu kyseliny sírové, která představuje důležitou součást výrobního řetězce naší skupiny, a připravovat nové výrobní aktivity v oblasti dekarbonizace průmyslu,“ nastiňuje Martina Lehká obecné vize pro další roky Spolany.
Zvenku vypadá Spolana velmi neslavně. Krátká procházka kolem areálu asi nejlépe ilustruje současnou kritickou situaci podniku. | Foto: Ondřej Stratilík
V areálu se navíc stále nachází několik ložisek starých ekologických zátěží z doby totalitního hospodářství. Ty se už v minulosti zavázal zlikvidovat stát. „Restrukturalizace by neměla mít vliv na jejich odstraňování,“ tvrdí Petr Habáň, mluvčí ministerstva financí.
Stát dosud do očisty Spolany poslal 5,7 miliardy korun, další 2,4 miliardy jsou ještě v plánu. Ohroženy nahromaděnými jedy v půdě jsou především podzemní a povrchové vody. A jak potvrzuje Habáň, bude to trvat ještě dlouho, než areál neratovické chemičky bude úplně čistý: „Předpokládaná doba sanačních prací dle navržené koncepce činí cirka 12 let.“ Nejdřív je ovšem nutné zajistit potřebná povolení.
Některé ložiska toxických látek zbylá po totalitním hospodaření už zmizela, řada jich ještě čeká na odstranění. | Foto: Ondřej Stratilík
Co s osmdesátihektarovým areálem na břehu Labe bude, zatím není jasné. Podle dostupných informací se vlastníci Spolany nechtějí nemovitostí zbavovat, území by si prý rádi ponechali a možná sem vtáhly i další menší podniky. Ostatně už dnes jich tam několik působí.
Že se ale do podniku podaří vrátit velkou průmyslovou výrobu generující velký počet pracovních míst, není z dnešního pohledu reálné. Libiš, Neratovice a další města a obce a jejich obyvatelé v okolí skomírající chemičky se tak připravují na to, že po dlouhých desítkách let čeká letos region zásadní obrat.
Obrysy Spolany zahalené v lednové inverzi však symbolicky naznačují, že zdejší sláva je dávno pryč. A s ní i peníze, z nichž region mnoho desetiletí těžil.
Debata HN: Jak se daří likvidovat staré ekologické zátěže? (3. 10. 2024)
Video: Jakub Zuzánek, Blahoslav Baťa, Viktor Votruba
