Sledujte: Pietní akt k výročí vyhlazení obce Lidice

Pietní vzpomínka začala tradičně mší. Tu na základech lidického kostela svatého Martina sloužil kardinál Dominik Duka. Připomněl utrpení i bolest dětí, a to nejen v souvislosti s lidickou tragédií, ale též v současném kontextu. Zmínil i válečný konflikt na Ukrajině a vyzval účastníky mše k zamyšlení nad skutečnou podobou podpory Ukrajiny a dostatečností její míry. „V mnohém nám chybí odvaha i pravdivost,“ řekl Duka.

Následuje pokládání květinových darů u společného hrobu lidických mužů, modlitba, poděkování ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka, uctění památky dětských obětí války u jejich pomníku a předávání pamětních odznaků Památníku Lidice ve výstavní síni In Memoriam.

Program je veřejně přístupný, celý den mohou také návštěvníci zdarma navštívit výstavní prostory v památníku.

Vyhlazení Lidic jako odstrašující propaganda

Lidice přepadly jednotky Wehrmachtu 9. června 1942, šlo o odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vzniklo podezření, že obyvatelé obce jsou do činu zapleteni, zejména tím, že měli skrývat jeho strůjce.

„Gestapo tam provádělo vyšetřování, ovšem tato vyšetřování nepřinesla požadované důkazy o tom, že by Lidice měly mít cosi společného s atentátem na Heydricha. Spíše tak můžeme hledat ten důvod v tom, že Hitler v té době byl už poněkud nervózní a bylo potřeba vyslat signál českému odbojnému obyvatelstvu, že takové akce do budoucna nebudou tolerovány a budou mít následky,“ upřesnil historik Lukáš Perutka z Univerzity Palackého v Olomouci. 

O den později, 10. června, bylo v Lidicích, obci s 503 obyvateli, zastřeleno 173 mužů. Děti a ženy odvezli nacisté do gymnázia. V prostorách současné tělocvičny strávily tři dny, poté je násilně rozdělili. Ženy převezli do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti, kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavraždili nacisté ve vyhlazovacím táboře v polském Cheľmnu.

Vesnice byla srovnána se zemí. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzinem a podpáleny, v následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří.

„Lidice nebyly první vesnicí, která byla srovnána se zemí, už na počátku války se hovoří o polské Čenstochové, kde dochází také k masakru tamních obyvatel, byť pak nedochází k takovému zahlazení té vesnice. Podobné případy se odehrávaly i v Řecku. Odehrávaly se i poté, například v Itálii, na Ukrajině nebo v místech Sovětského svazu to bylo poměrně časté. V českém kontextu došlo o několik dní později k vypálení vesnice Ležáky. Na konci druhé světové války můžeme hovořit o Ploštině nebo Prlově na Valašsku, kdy tyto vesnice byly vypáleny v souvislosti s partyzánskými aktivitami,“ připomíná historik Perutka.

„Lidice jsou ale svým způsobem unikátní, jednak propagandistickou akcí, která potom následovala, a jednak tím, že na rozdíl od Ležáků se tam skutečně v době vyšetřování nenašla spojitost s atentátem na Heydricha,“ dodal.

Lidice jako symbol

Lidé po celém světě vyjadřovali solidaritu s osudem lidických obyvatel. Jméno Lidice dávali obcím v Mexiku, Brazílii nebo Spojených státech. Britští horníci například založili hnutí Lidice shall live, tedy Lidice budou žít, a zorganizovali sbírku na jejich obnovu. Lukáš Perutka podotýká, že tragédii Lidic obratně použila také československá exilová vláda, aby prokázala, že protektorát není pokračovatelem první republiky, ale že jde o okupační režim, což exilové vládě dodalo legitimitu a získalo podporu.

Oběťmi nacistů se během druhé světové války stalo 340 lidických obyvatel. Po válce se vrátilo 143 lidických žen a po delším pátrání 17 dětí. Stavba nových lidických domů nedaleko současného pietního území začala v roce 1948. Jediným fyzickým symbolem původní obce zůstala hrušeň, která roste poblíž Památníku Lidice dodnes.