Nová zpráva od lidskoprávní organizace Amnesty International přináší znepokojující svědectví. Severokorejský komunistický režim brutálně trestá vlastní občany i za „konzumaci“ kultury, jež se různými kanály dostává do stalinistické země ze sousední Jižní Koreje.
Amnesty International vyzpovídala 25 Severokorejců, kteří ze země uprchli v letech 2012 až 2020.
Většině z nich bylo v době útěku mezi 15 a 25 lety. Jeden z dotázaných uvedl, že několik lidí, včetně středoškoláků, bylo popraveno za sledování seriálu Squid Game. K popravě mělo dojít v provincii Jangkang nedaleko čínských hranic.
Podobný případ popsal také web Radio Free Asia, který zdokumentoval popravu v provincii Severní Hamgjong v roce 2021 rovněž za distribuci seriálu Squid Game, který patří mezi nejsledovanější na platformě Netflix. Kromě oblíbených seriálů je také zakázán poslech jihokorejské populární hudby. Zpráva Amnesty uvádí incident, při kterém bylo veřejně potrestáno několik teenagerů, kteří se provinili poslechem jihokorejské skupiny BTS.
Kruté tresty zavedl Kim Čong-un
Represe za příjem „závadné“ kultury se zintenzivnily především za vlády současného severokorejského vůdce Kim Čong-una, který v roce 2020 schválil zákon o zamezení reakční ideologie a kultury. Ten označuje jihokorejskou kulturu za „shnilou ideologii paralyzující revoluční smysly lidí“.
Zákon nařizuje pět až patnáct let nucených prací za sledování nebo držení jihokorejských nosičů s dramaty, filmy či hudbou. Za distribuci obsahu nebo organizování skupinového sledování hrozí až trest smrti, píše ve své zprávě americké ministerstvo zahraničí.
Všechno je to o penězích
Potírání nelegálního obsahu má na starosti takzvaná Jednotka 109. Její agenti provádějí u obyvatel země náhodné prohlídky bytů, zavazadel a také mobilních telefonů. Na jihokorejský obsah se přitom podle výpovědí uprchlíků dívají téměř všichni lidé v KLDR. Konečný trest za tuto činnost ovšem závisí na finanční situaci agenty načapaných jedinců a konexích uvnitř vládnoucí strany.
Jeden ze severokorejských uprchlíků si vzpomněl, že mu členové Jednotky 109 říkali: „Nechceme vás tvrdě potrestat, ale potřebujeme úplatek pro naše nadřízené, abychom si sami zachránili vlastní život.“
„Zatknou vás za stejný čin, ale trest závisí výhradně na penězích,“ vysvětlil pro Amnesty International Choi Suvin, který opustil Severní Koreu v roce 2019. „Lidé klidně prodají svůj dům, aby získali 5 až 10 tisíc dolarů, které zaplatí za propuštění z nápravných táborů.“
Kim Junsik (28) tvrdí, že ho v roce 2019 odhalili celkem třikrát při sledování jihokorejských seriálů. Trestu se ale vyhnul, protože jeho rodina měla dobré konexe.
„Obvykle, když jsou přistiženi středoškoláci, dostanou jen varování, pokud má jejich rodina peníze,“ řekl. „Nedostal jsem žádný právní trest, protože jsme měli kontakt na někoho vlivného.“
Ti, kdo nedisponují dostatkem peněz, mají většinou smůlu. Kim Junsik si vzpomíná na tři kamarádky své sestry ze střední školy, které byly v roce 2010 odsouzeny na několik let těžkých prací v pracovním lágru, protože si jejich rodiny nemohly dovolit uplácet úředníky.
Takový trest přitom často znamená jistou smrt. Podmínky v pracovních táborech jsou totiž extrémně tvrdé a vězni často umírají v důsledku hladu a vyčerpání.
