Světelné znečištění, nazývané hovorově také jako světelný smog, je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí. Množství tohoto umělého světla v nočním prostředí se za posledních třicet let zvýšilo o více než sto procent. Má přitom negativní vliv na ekosystém, lidské zdraví i ekonomiku.
„Světelné znečištění je skrytým ekologickým problémem současnosti. Mnoho obcí dnes svítí příliš, zbytečně a často i špatným směrem,“ vysvětlila vrchní rada Odboru regionální politiky ministerstva pro místní rozvoj Ivana Svojtková. Úřad v novém dokumentu radí obcím, jak světelný smog omezit.
Autoři příručky poukazují na to, že jedním z důvodů, proč světelné znečištění narůstá, je fakt, že světlo šířené v atmosféře není v národních legislativách považováno za znečišťující látku, v důsledku čehož není jasné, kdo by za tuto problematiku měl nést zodpovědnost. Česko navíc ani nemá na politické či právní úrovní žádný legislativní dokument, který by stanovil, co vlastně světelné znečištění je.
Přesto se skupiny institucí a odborníků pokusily definici vypracovat, a to tak, aby umožnila jednotící výklad pro různé oblasti. Komise pro životní prostředí Akademie věd pak definici schválila. Světelné znečištění je podle ní „umělé vytvořené světlo zvyšující přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí“.
Podle ministerstva životního prostředí stojí za nárůstem světelného smogu především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií. Ty totiž umožňují svítit levně a efektivně, čímž mnohdy vedou k nadužívání.
Původcem znečištění ale může být každý umělý světelný zdroj, pro který je typické zejména směřování do nežádoucích prostor (například oken či volné krajiny), osvětlení mimo nutné časové období či použití zdrojů s nevhodnými spektrálními charakteristikami.
Ačkoliv dokument resortu pro místní rozvoj uvádí, že světelné znečištění se za posledních třicet let globálně zvýšilo o sto procent, připouští zároveň to, že zatím neexistuje univerzální způsob jeho měření. Pro globální mapování úniku světla ze Země do volného vesmíru se využívají satelitní snímky.
„Do budoucna se předpokládá doplnění kombinace dat z měřicích stanic na Zemi či nízko v atmosféře, aby bylo možné přesněji určit podíl světla, které se díky rozptylu a odrazům šíří v nízkých výškách,“ vysvětlují autoři příručky.
Působení na ekosystém a zdraví
Bez ohledu na způsob měření je ovšem jednoznačné, že světelné znečištění s sebou přináší řadu negativních efektů. „Samotná hodnota nočního nebe je pro ekologii a potravní řetězec nevyčíslitelná. Škodlivé dopady světelného znečištění na lidské zdraví, ekosystémové služby či biodiverzitu jsou obtížně hodnotitelné,“ zdůrazňují autoři dokumentu.
Celosvětově je dle resortu pro místní rozvoj za nejzávažnější dopad považováno právě působení na ekosystém. Pro ten je totiž pravidelné střídání denního světla a hluboké noční tmy zásadním zdrojem časových signálů řídících činnosti a procesy pro přežití organismů. Živočichové na základě světla odhadují řadu faktorů, jako je správná doba pro hledání potravy či odpočinek. Umělé světlo má ale vliv i na flóru, jeho přítomnost může způsobit třeba předčasné olistění.
Mezi další příklady lze zařadit přitahování hmyzu ke světelným zdrojům, dezorientaci ptáků či výrazné změny životního stylu ohrožených druhů netopýrů.
Světelné znečištění ovšem dopadá i na zdraví lidí. Slabé noční světlo sice obvykle není přímo příčinou konkrétních nemocí, ale představuje významný faktor zvyšující riziko vzniku některé z civilizačních chorob. Epidemiologické studie například ukazují, že výskyt rakoviny prsu celosvětově koreluje s množstvím světelného znečištění, ačkoliv tuto souvislost může do jisté míry ovlivňovat i hustota osídlení.
Ministerstvo pro životní prostředí uvádí, že pod v noci osvětlenou oblohou žije více než osmdesát procent světové populace.
„Obecně lze říci, že světlo v nočních hodinách narušuje hormonální procesy, vede k nekvalitnímu spánku a k nedostatečné regeneraci organismu. Takto oslabovaný organismus je náchylnější k rozvoji některé ze široké škály nemocí, jimž by se při správně fungujícím cirkadiánním systému a dostatečné produkci melatoninu dokázal ubránit,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.
Ti navíc upozorňují i na další projev výrazného světelného znečištění ve velkoměstech, jímž je omezení „regeneračních“ chemických procesů v ovzduší. Ty totiž přirozeně probíhají pouze v noci, kdy nejsou blokovány slunečním zářením. Světelné znečištění se tak tímto způsobem podílí i na zhoršování kvality ovzduší ve městech.
Ekonomické ztráty
Světelné znečištění ale přináší i negativa spojená s ekonomickými aspekty. Ty souvisí třeba s tím, že v některých případech část světla směřuje do míst, která osvětlená být nemusí. To se týká například oken domů, do nichž může svítit osvětlení silnice, či řeky, do níž svítí osvětlení mostu. Použité osvětlení je navíc mnohdy technicky nevhodné či zastaralé. „Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy je náš zrak výrazně citlivější na rušivé světlo a zároveň po ulicích téměř nikdo nechodí,“ zdůrazňují autoři dokumentu.
Zatímco v řadě aspektů je obtížné přesně stanovit míru škodlivosti negativních dopadů světelného znečištění, v případě těch ekonomických tomu tak není. Na osvětlení jde zhruba dvacet procent světové energie. V rámci Evropské unie činí tento podíl 15,4 procenta.
Ekonomické ztráty ale nepřináší jen náklady na energii nutnou k výrobě nevyužitého světla. Negativní dopady s přesahem do ekonomiky má totiž i omezená výkonnost a chyby lidí související s nedostatečným spánkem. Ve vyspělých zemích se vyčíslení těchto dopadů pohybuje okolo dvou procent HDP.
Dalším negativním dopadem je závojový jas oblohy, který znesnadňuje astronomická pozorování. „A byli to právě astronomové, kteří na problematiku začali před více než padesáti lety upozorňovat,“ podotýká text na webu Akademie věd. „Zatímco na přírodní obloze je možno pouhým okem spatřit až několik tisíc hvězd, na většině území Česka jsou to pouze stovky hvězd a v nejhůře postižených oblastech jako centra velkých měst a aglomerací jde pouze o několik jednotek či desítek hvězd,“ dodává web svetelneznecisteni.cz.
Proč je osvětlení zřizováno?
Na základě výčtu negativních aspektů světelného znečištění by se dalo snadno dojít k závěru, že veřejné osvětlení je něčím zbytečným, co ve svém důsledku přináší samá negativa. Je ovšem potřeba připomenout, že osvětlení je zřizováno za účelem usnadnění orientace, zvýšení bezpečnosti a snížení nehodovosti.
To však neznamená, že ke zvýšení bezpečnosti osvětlení napomáhá ve všech případech. Je-li využito nevhodně, může být efekt dokonce opačný. Příkladem mohou být třeba ostré přechody mezi světlem a stínem či oslnění. Autoři dokumentu resortu místního rozvoje navíc poznamenávají, že „přímá souvislost mezi intenzitou osvětlení a mírou nehodovosti a kriminality je sporná“. To však neznamená, že pokud by osvětlení na dopravně exponovaných místech bylo vypnuto úplně, nedošlo by k nárůstu počtu nehod.
Jako logický způsob, jak světlené znečištění omezit, by se mohlo nabízet vypnutí veřejného osvětlení v určitých časech, či alespoň jeho částečné omezení, například skrze vypínání každé druhé lampy. Autoři příručky ministerstva pro místní rozvoj ovšem upozorňují, že stávající instalace na podobná řešení většinou nejsou připraveny a provedení něčeho takového je tak technicky nereálné.
Pokud už se o podobném opatření opravdu uvažuje, je třeba řešit technické prostředky pro dostatečnou plynulost stmívání. Skokové vypnutí z plného provozu by totiž mohlo způsobit potenciálně nebezpečné situace například v dopravě. Možnosti plynulého stmívání ovšem zatím zvládne jen část moderních instalací. Vzhledem k trendům je podle autorů dokumentu nicméně pravděpodobně jen otázkou času, kdy budou tyto technologie uplatněny na většině území Česka.
Omezení světelného znečištění
Server svetelneznecisteni.cz uvádí, že na rozdíl od dalších procesů, jimiž lidé poškozují životní prostředí, lze světelné znečištění poměrně snadno omezit. „Sviťme jen tehdy, kdy je potřeba, pouze tolik, kolik je potřeba, a jen tam, kam je potřeba. Sviťme na zem, ne do nebe a ostatním do očí,“ je zdůrazněno na webu. Důležité je ovšem také využívat vhodný typ svítidel a omezit večer a v noci modré světlo o krátkých vlnových délkách.
Čemu konkrétně je třeba se vyhnout? Zejména jde o směřování světla do nebe či do krajiny, ale třeba také do oken, nebo naopak z interiérů do vnějšího prostředí. Nevhodné je také osvětlovat prostory, u nichž to není nutné. Může jít například o parkoviště nákupního centra mimo otevírací dobu.
Tím se dostáváme i k otázce, na jakých místech je žádoucí noční osvětlení omezit jako první. Kromě parkovišť zavřených nákupních center jde podle ministerstva pro místní rozvoj zejména o reklamní a další komerční osvětlení objektů, které jsou zavřené. Stejně tak se nabízí třeba i omezení nasvícení billboardů. Zmíněna jsou ale i svítidla pro osvětlení kulturních a architektonických památek. U těch je podle příručky vhodné vytipovat pro svícení takové časy, kdy může mít skutečný kulturní dopad.
Častým tématem je i osvětlení zařízení, na nichž se konají kulturní či sportovní akce. „I v těchto případech je značný prostor na časovou a prostorovou optimalizaci provozovaného osvětlení, které bývá zpravidla nedostatečně stíněno a šíří se ze sportovišť na velké vzdálenosti,“ píše se v příručce.
Příkladem může být třeba stadion v Pardubicích, jehož modernizace skončila v lednu 2023. První dva sportovní zápasy se tam poté odehrály na začátku února téhož roku a obyvatelé osvětlení stadionu začali ihned poté kritizovat. Město si následně nechalo zpracovat posudek, podle něhož světla překračují české normy, na základě čehož u stavební firmy osvětlení v červnu letošního roku reklamovalo. Dodavatelská firma ovšem reklamaci odmítá.
S blížícími se Vánocemi je ve veřejném prostoru k vidění také celá řada dekorativních prvků. I ty jsou přitom často spojeny se šířením světla do volného prostoru. „Vyhněte se instalacím osvětlení do korun stromů v oblastech přírodního charakteru a zejména v parcích,“ doporučuje obcím ministerstvo pro místní rozvoj s tím, že je nevhodné používat zejména nápadně a rychle blikající světla.
- Technická norma je podrobný předpis, který stanovuje důležité parametry či vlastnosti materiálu, výrobku, součásti nebo pracovního postupu, který vede ke standardizaci.
- Technické normy nejsou obecně závazné. Jsou to ovšem odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech.
- Technické normy obvykle nejsou volně šiřitelné a poskytují se za úplatu. To poté vede ke kontroverzím v případech, kdy je jejich dodržování vyžadováno státem.
Zdroj: Wikipedie
Jak svítit?
Pokud je veřejné osvětlení potřebné, je podle příručky zásadní eliminovat modré a bílé světlo, které je v nočním prostředí nejméně přirozené. Na důležitost barvy světla upozorňuje i server svetelneznecisteni.cz, podle něhož studené odstíny narušují přírodní rovnováhu i biologický rytmus člověka více než teplé. „Zároveň se takové světlo více rozptyluje v ovzduší. Pokud chcete bílé světlo, vždy dávejte přednost teplým odstínům, které jsou příjemnější a šetrnější k noční přírodě,“ doporučuje web.
Častým problémem v tuzemsku bývá také instalace osvětlení velmi vysoko nad okolním terénem i zástavbou. Obce by proto podle ministerstva měly preferovat nižší stožáry a osvětlení u země. „Design pouličního svítidla musí co nejvíc eliminovat svícení vzhůru i vodorovně a je potřeba hlídat intenzitu osvětlení a udržovat ji na nezbytně nutné úrovni kvůli odraženému světlu, které má největší podíl na výsledné kontaminaci ovzduší umělým světlem, a to převážně kvůli matným povrchům komunikací a budov, na kterých se světlo odráží všemi směry,“ vysvětlují autoři dokumentu resortu pro místní rozvoj.
U běžného osvětlení komunikací by podle webu svetelneznecisteni.cz měla být osvětlena zejména samotná komunikace a její bezprostřední okolí. Úroveň osvětlení by měla odpovídat typu a hustotě provozu. Používána by neměla být dekorativní svítidla bez účinné směrové optiky, jako jsou třeba válce, koule či lucerny.
Některá města osvětlení mění
Výměnu pouličního osvětlení v nedávné době zahájila například Opava, která nahradí energeticky náročnější sodíková světla lampami s LED osvětlením. Dosavadní sodíková svítidla dosluhují a jejich výroba se podle Martina Kůse z tiskového odboru tamního magistrátu ukončuje.
Nová LED svítidla musí splňovat současné normy, které kvůli omezení světelného smogu nepřipouštějí tak široký rozptyl světla jako dříve. Lampa může svítit jen pod sebe. Kvůli tomu se zúžil osvětlovaný prostor. Nové lampy tak nesvítí například do oken domů, což bývalo častým terčem stížností, nebo neosvěcují zeleň.
Obnovu a modernizaci veřejného osvětlení v hodnotě až 1,5 miliardy korun chystá také Plzeň, jejíž zastupitelé v polovině října schválili přípravu zadávacího řízení pro uskutečnění projektu.
„Výsledkem by měl být moderní systém veřejného osvětlení, které bude zhruba o polovinu úspornější než současné a bude svítit správným spektrem tak, aby bylo přívětivé pro životní prostředí. Například nám umožní nastavovat šetrně světelný tok, tedy regulovat intenzitu osvětlení té které části ulice a lokality,“ vysvětlil primátor Roman Zarzycký (ANO), podle něhož to přispěje ke snížení světleného smogu. Opoziční zastupitel Petr Suchý (TOP 09) uvedl, že kromě úspory na platbách za elektřinu v tom vidí hlavně technologický pokrok.
Na modernizaci může přispět i ministerstvo
Ministerstvo životního prostřední na začátku listopadu informovalo, že formou dotací rozdělí na modernizaci veřejného osvětlení půl miliardy korun. Peníze budou z Modernizačního fondu, ve kterém jsou výnosy z emisních povolenek.
Obce mohou díky nové výzvě investovat nejen do samotné výměny světelných zdrojů, ale i do rekonstrukce stožárů a rozvoden, optimalizace rozmístění svítidel či instalace chytrých technologií. Cílem je podle ministerstva vytvořit efektivní a moderní systémy, které lze v budoucnu propojit s další městskou infrastrukturou.
Ministerstvo začne přijímat žádosti 1. prosince, vlastníci infrastruktury veřejného osvětlení je budou moci podávat do 30. září příštího roku. Projekty pak musí být ukončeny do pěti let od schválení dotace.
