Dříve toto řemeslo dávalo v českých zemích práci tisícovkám lidí. Nápor levných plastových náhražek z Číny však řada podniků nezvládla. A tak se dnes náročnému tahání, foukání a malování skleněných ozdob věnují už jen desítky řemeslníků – tedy hlavně řemeslnic. „Chlap nikdy nebude mít takovou trpělivost,“ míní Jaroslav Veverka z opavské Slezské tvorby, kde výrobu obnovili navzdory ničivé povodni.

Do jedné ruky bere matně fialovou kouli, do druhé pero s lepidlem místo inkoustu. Během chvilky je na baňce – jak se na Moravě ozdobám říká – krasopisně vyvedené jméno Klárka a zručná malířka jej ještě posype bílým práškem pro zvýraznění. Až nápis zaschne, pokládá ozdobu vedle ostatních se jmény Mia, Jitka či Patrik.

Vánoční koule se jménem. I takové zdobí stromky v Česku. | Foto: Ondřej Stratilík

„Tyhle děláme na zakázku, kdokoliv si ji může objednat a my mu na ni napíšeme jeho jméno,“ vysvětluje Jaroslav Veverka, šéf výroby v opavském družstvu Slezská tvorba, zatímco ženy u pracovních stolů ani nezvednou hlavu a dokončují jednu ozdobu za druhou.

Jedna na zelené koule kreslí obrysy vánočního stromku, další zase zasněžený dům. Novinářskou návštěvou se nenechají vyrušit, plně se soustředí na malování. Zatímco ještě v 70. letech pracovalo v opavském družstvu osm stovek lidí a před čtvrtstoletím sto, dnes už jich tu pracuje jen dvaatřicet. A pouze tři z nich jsou muži. Výroba vánočních ozdob je totiž podle šéfa dílny výsostně ženské řemeslo. 

„Osobně si nedovedu představit jediného chlapa, který to bude zkoušet rok furt dokolečka,“ přemítá Veverka. Naráží na to, že když přijmou nového člověka, zabere zhruba dvanáct měsíců, než se naučí vyfukovat správné tvary z natažených skleněných trubic nad hučícím plynovým hořákem nebo ozdoby ručně malovat. Z deseti zájemců to zvládne jeden. 

Každá ze skleněných ozdob je originál. Díky ručnímu malování. | Foto: Ondřej Stratilík

A tak je prý radši, když si tu stávající tahačky, foukačky a malířky udrží až do jejich důchodu. Ostatně je to i ekonomičtější. „Nezdá se to, ale zaučení foukače za rok vyjde na milion korun – třičtvrtě roku nevyrobí nic, ničí materiál, plat mu musíte dát. A on po roce řekne, že jde jinam, kde si ty peníze vydělá jednodušším způsobem,“ krčí rameny.

U družstva s ročním obratem kolem dvaceti milionů korun se přitom na peníze velmi dbá. Ostatně jako v jiných českých dílnách ve Vsetíně, Dvoře Králové nebo Poniklé, kde se stále snaží udržet toto tradiční řemeslo naživu a složitě hledají nové zákazníky. V Opavě se navíc velmi zřetelně projevil trend, který poznamenal všechny výrobce skleněných ozdob.

Nabídka ručně vyráběných ozdob je bohatá, vyfouknout se dají nejrůznější tvary. | Foto: Ondřej Stratilík

Kolem roku 2000 odtud šla naprostá většina produkce do zahraničí, protože Češi podlehli kouzlu levných a nerozbitných plastových ozdob z Číny. To se ale postupně změnilo a skleněné české rakety, baňky či sněhuláci s tím, jak přestali na zahraničních trzích cenově konkurovat, opět začali ve velkém krášlit stromky v českých obývácích.

Dnes z Opavy míří sedmdesát procent výroby k tuzemským zákazníkům, jen menší část jde do světa. „Největším zahraničním odběratelem je Rakousko a Německo, vyvážíme ale i do Austrálie či Ameriky,“ upřesňuje Veverka.

A pak přišla voda 

Ještě před několika týdny se přitom zdálo, že letošní rok bude pro výrobu skleněných ozdob zlomový. V Opavě podle Veverky dokonce směřovali k vůbec nejlepším hospodářským výsledkům. Pak ale přišel pátek 13. září. A kalná voda s bahnem zatopila velkou část Opavy, stejně jako výrobu a sklady Slezské tvorby. Jen v podnikové prodejně zničila hotové ozdoby za tři miliony korun.

Jaroslav Veverka ukazuje, kam v září vystoupala voda. Pozlacený štítek připomíná, kam sahala v roce 1997. | Foto: Ondřej Stratilík

Jaroslav Veverka si u jedné z mnoha stěn bez omítky vybavuje momenty, kdy vážně uvažoval o tom, že tohle je konec. Pomoc ostatních, kdy se na dvůr Slezské tvorby sjížděli rodinní příslušníci zdejších zaměstnanců, z nichž mnozí sami bojovali s povodní doma, i úplně neznámí lidé, ale náladu obrátila. A pomohl i nečekaně velký příliv internetových objednávek.

Čtvrt roku poté je tu povodňová zkáza stále cítit. Doslova. Výrobu se sice v polovině listopadu podařilo restartovat, ale ženy v přízemní hale pracují u otlučených stěn bez dveří a oken. Stejné je to i v obchodě, kde sice z reproduktoru hrají vánoční koledy, ale obnažené stěny s vykukujícími cihlami připomínají spíše staveniště. Řešilo se prý jen to základní, dělníků a techniků je v regionu po povodni stejně nedostatek, a tak větší opravy proběhnou až v novém roce.

Aby bylo možné skleněnou ozdobu vyfouknout, musí nejdřív tahačka nad ohněm skleněnou trubici natáhnout. Z ní se pak vyfukují finální tvary. | Foto: Ondřej Stratilík

„Zatímco v roce 1997 tu vysoká voda stála několik dnů, teď druhý den odtekla,“ srovnává Veverka dvě katastrofy. A i když letos bylo ještě o půl metru vody víc než před sedmadvaceti lety, kdy hladina dosáhla 180 centimetrů, tentokrát nejsou stěny tolik nasáklé, což by mohlo opravu zjednodušit a zrychlit. 

Dobrá čísla

Nebýt povodní a nárůstu ceny plynu, která především v minulých letech vyskočila výrazně, dalo by se říct, že výroba skleněných ozdob v Česku překonala nejhorší časy. Že je sice malým, avšak životaschopným odvětvím, které si na domácím trhu opět našlo své místo. Potvrzují to i data Českého statistického úřadu.

Barevné retro. To je prý hitem letošních Vánoc v Česku. | Foto: Ondřej Stratilík

Zatímco v roce 2021 se v Česku prodalo vánočních ozdob za 57 milionů korun, loni to bylo už 103 milionů. S tím zároveň klesá dovoz ozdob z Číny. V roce 2022 činila hodnota tohoto importu 244 milionů korun, loni 160 milionů.

Úspěch dílen záleží také na tom, jestli se trefí do aktuálního vkusu zákazníků. Letos jsou podle Jaroslava Veverky hitem českých Vánoc retroedice bohatě zkrášlené šesti výraznými barvami, jakými jsou třeba růžová, zelená či fialová.

I tak je ale česká výroba tradičních skleněných ozdob spíše ohroženým řemeslem s muzejním nádechem. Také to byl jeden z důvodů, proč se v roce 2020 dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO ruční výroba vánočních ozdob z perliček v Poniklé v Podkrkonoší. Opavská dílna nicméně ukazuje, že ani nepříznivá situace a dvě povodně nedokážou tradiční výrobu zastavit.

Video: Nahlédli jsme do vánoční dílny. Jako jediní na světě tady vyrábějí ozdoby ze skleněných perel (3. 4. 2017) 

Nahlédli jsme do vánoční dílny. Jako jediní na světě tady vyrábějí ozdoby ze skleněných perel. | Video: Aktuálně.cz, Adéla Skoupá, Štěpán Etrych

Podíl.
Exit mobile version