Vědci zkoumali více než 150 lidí různého věku ohledně jejich odolnosti vůči ptačí chřipce. Zajímalo je, jestli by nemohlo pomoci, že už byli podobnému viru vystaveni. Studie ukázala, že ano.
Ptačí chřipka je nemoc, která zatím postihuje hlavně zvířata – ale v posledním měsících se šíří hlavně ve Spojených státech už i mezi lidmi. Zatím ne z člověka na člověka, to se virus H5N1 (momentálně typ 2.3.4.4b ) doposud nenaučil. Přenos z drůbeže nebo dobytka na lidi už ale není nic výjimečného. Objevují se i případy, kdy lidé s touto chorobou končí v nemocnici a jsou už také hlášena i první úmrtí.
Řada expertů varuje, že je jen otázkou času, než si virus vyvine cesty, jak se šířit i v lidské společnosti. Ostatně dokázaly to i jiné viry ptačí chřipky – jeden z nich byl původcem takzvané Španělské chřipky, která připravila o život víc lidí než první světová válka. Proto epidemiology zajímá, jak by se nový virus H5N1 choval, kdyby se začal šířit i mezi lidmi.
Zkušenost s příbuznými chřipkovými viry
Analyzoval to teď tým Perelmanovy lékařské fakulty na Pensylvánské univerzitě. Samozřejmě s tím, že studie má řadu omezení, včetně toho, že chřipkové viry se umí velmi snadno a rychle měnit, tudíž si mohou osvojit i zcela nečekané vlastnosti. Dosavadní poznání nicméně ukazuje něco velmi důležitého, byť ne nutně pozitivního. Proti infekci ptačí chřipky by mohla fungovat takzvaná zkřížená imunita – tedy zkušenost imunitního systému s příbuznými chřipkovými viry, což jsou ty běžné chřipky, jež každý rok zasáhnou významnou část populace.
Výsledky studie prokazují, že zejména starší dospělí lidé, kteří byli vystaveni sezonním chřipkovým virům, jež kolovaly před rokem 1968, mají s větší pravděpodobností protilátky, které se vážou na virus ptačí chřipky H5N1. Což by je mělo do značné míry chránit před nejhoršími dopady, kdyby se nakazili. Jenže to současně znamená, že mladší lidé mají těchto protilátek méně a ti nejmladší, kteří se třeba s chřipkou neměli šanci setkat nikdy, jsou na tom úplně nejhůř.
Přednostní očkování
Ani to ale není nutně negativní zpráva – umožňuje totiž epidemiologům začít promýšlet strategie, které skupiny obyvatelstva by měly dostat v případě většího šíření, například pandemického, vakcíny, které už proti ptačí chřipce existují. Například u covidu-19 vědci identifikovali jako skupinu s nejhoršími dopady seniory – právě oni pak společně se zdravotníky (kteří zase byli viru vystaveni nejvíce) dostávali očkování jako první.
Pokud by se podobně jako covid začala ve společnosti šířit ptačí chřipka, tak by podle studie zveřejněné v odborném časopise Nature Medicine nejvíce prospěla vakcína právě mladým lidem; a to dokonce i taková, která by nebyla dokonale přizpůsobená kmeni, který v současné době zasahuje ptáky a dobytek po celém světě. Dětem by pak očkování pomohlo dlouhodobě. „Víme, že vystavení chřipce v raném dětství může vyvolat imunitní reakce, které trvají celý život,“ uvedl hlavní autor studie, mikrobiolog Scott Hensley.
Právě tato reakce je příčinou toho, proč dnešní senioři měli ve studii tak dobré reakce na nové kmeny ptačí chřipky: pomohly jim protilátkové reakce, které byly před desítkami let vyvolány viry H1N1 a H3N2. „Většina těchto zkříženě reagujících protilátek nemůže zabránit infekci, ale pravděpodobně omezí onemocnění, pokud dojde k pandemii viru H5N1,“ dodává Hensley.
„V případě pandemie viru H5N1 budou pravděpodobně všechny věkové skupiny vysoce vnímavé, ale je možné, že největší zátěž onemocnění bude u dětí,“ doplňuje vědec s doporučením, že v takovém případě by děti měly být očkovány proti H5N1 přednostně.
Pandemie aktuálně nehrozí
Kmen H5N1 zatím nemá vlastnosti, jež by z něj dělaly aktuálně pandemickou hrozbu. Chybí mu například schopnost snadno se vázat na receptory v horních cestách dýchacích, což by byla vlastnost, která by umožnila snadno vstupovat do lidského těla.
Problém je ale jinde. Tím, že se virus tak rychle a intenzivně šíří mezi savci, se také mění, přizpůsobuje se jim. Tím o některé vlastnosti přichází – o ty, které nepotřebuje například pro nakažení ptáků. Jiné ale naopak získává. Panují tak obavy, že by mohl získat mutace, které by viru pomohly infikovat buňky dýchacích cest člověka a usnadnit mu tak přenos. Pak by se virus H5N1 mohl opravdu potenciálně začít šířit z člověka na člověka.
