Na síti X (dříve Twitter) vzbudila jeho nabídka vlnu ironizujících poznámek. Politolog Jaroslav Bílek to označil jako „případovou studii dobré monetizace vlastní osoby“. Podnikatel Damir Kasum to zase vzal jako inspiraci: „Hrozně mě to dneska pobavilo. Ve firmě dáváme odběratelům newsletteru slevové kupóny. S bakalářkou jsme to ještě nezkoušeli. Zítra se o tom poradím s marketingovým týmem a uvidím, co mi řeknou.“
V komunitní poznámce pak čtenáři Minářovi připomněli, že bakalářské práce jsou ze zákona přístupné, a pro jistotu poslali i odkaz, kde ji mohou stáhnout.
Naopak na Facebooku vzbudil Minář nadšení. „Pohled na vás dva (Mináře a Halíka) spolu je pro mne radostí, povzbuzením a nadějí,“ píše paní Marie. „Gratuluji, Mikuláši, a děkuji za osvětu! Pan Halík je nejlepší možný průvodce tímto tématem. Mám z Vás obou obrovskou radost,“ reaguje paní Blanka.
Je Minářův nápad s posíláním bakalářky trapný, nebo je to naopak zajímavé osvěžení komunikační kampaně?
„Celá ta poslední činnost obnoveného Milionu chvilek je jeden obrovský komunikační chaos, kde se průběžně mění motivy toho, proč se to celé děje, od podpory pro pana prezidenta a pro osobnosti veřejnoprávní televize – některé z nich tedy odešly už za předešlé vlády, celkem chyba – po jakoukoliv agendu, co zrovna týden dal. Oni tam jen hází nápady bez nějaké hlubší strategie a sledují, co zacinká, vše pod heslem Ukažme, jak jsme silní. Dělají si průzkum přímo na lidech, může to být super zábavné. Bakalářka za odběr Substacku mi nepřipadá nějak vybočující, navíc ta bakalářská práce je podle mne Minářův nejlepší počin, dobře se mi četla,“ říká marketér Marek Prchal.
„Ti chytřejší si ji tedy už dávno mohli přečíst v univerzitním systému. Obecně doporučuji čtenářům, že kdykoliv se objeví nový člověk v politice, hned si jít přečíst jeho bakalářku. Rychle zjistíte, co je ten člověk zač, jak přemýšlí, zda ho téma chytlo, jak je silný autorsky, zda je tam nápřah, ambice, nebo je to nuda,“ podotýká.
A proč sklízí Minář úspěch na Facebooku, ale raději si smazal ten samý post na síti X? Prchal vysvětluje: „Na Facebooku mají tahle uskupení takový styl chování, že kdo se vyjádří kriticky, tak je blokován, což je i doporučované a vyžadované chování těchto komunit. A lidé se mu
rádi podřizují, aby byli součástí něčeho většího, cítí to jako jednu velkou lidskou vlnu, jíž jsou rádi součástí. X ale funguje jinak – navíc tam nemáte komentář jen jako druhořadý prvek pod postem jako na Facebooku, ale odpovědi na tweet jsou v horizontální struktuře s příslušným tweetem. Takže je tam mnohem více kritických hlasů.“
Sám Mikuláš Minář, jehož spolek Milion chvilek pro demokracii chystá na sobotu protivládní demonstraci na pražské Letenské pláni, nabízí jiné vysvětlení: „Já jsem to smazal, protože lidi na Twitteru to nepochopili. Dělali z toho kauzu, že na tom vydělávám. Ale ten newsletter na mém substracku je zdarma. Já na tom nevydělal ani korunu. A samozřejmě všichni vědí, že jsou bakalářky veřejně dostupné. Ale psali mi lidi, že by ji chtěli ve formátu pdf do mailu. Navíc součástí toho bylo, že jsem jim poslal i svou promoční řeč o důležitosti humanitního vzdělání.“
Mikuláš Minář původně studoval obor filosofie–bohemistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a souběžně obor evangelická teologie na Evangelické teologické fakultě. Studium ale v roce 2017 přerušil. V roce 2021 začal studovat Fakultu humanitních studií, kde loni dokončil bakalářské studium.
A právě na této fakultě sepsal onu bakalářskou práci s názvem „Struktura spirituálních revolucí – Stádia duchovního růstu podle Jamese Fowlera a Scotta Pecka perspektivou pojmů Thomase Kuhna a Victora Turnera.“ Jak sám napsal, zajímalo ho, „jaké jsou vědecky (empiricky + teoreticky) podložené koncepce toho, co to vlastně je + jak se děje spirituální růst člověka. Tedy jestli lze (podobně jako u psychosociálního vývoje člověka) rozlišovat nějaká po sobě jdoucí stádia spirituálního zrání.“
Podle vedoucího práce Tomáše Halíka je Minářova bakalářka „přesvědčivým svědectvím o rozsáhlém a důkladném studiu odborné literatury, o schopnosti autora podněty z různých vědních oborů tvořivě kombinovat a domýšlet a docházet tak k originálním a solidně zdůvodněným závěrům“.
Oponent Josef Kružík označil jeho práci za nadstandardní „jak jejím rozsahem (cca 83 tiskových stran bez přílohy), zvoleným tématem, použitou literaturou, tak v neposlední řadě nadmíru kultivovaným jazykem“.
