Schizofrenie je onemocnění, které s sebou nese nejen bludy a halucinace, ale i velké utrpení pacienta. Většině lidí se navíc epizody nemoci opakovaně vrací. Vědci z Národního ústavu duševního zdraví nyní v rámci projektu Brainscape, který podpořil i grant 100 milionů korun, pracují na řešení. „Chceme vyvodit, kudy bude pacient kráčet,“ říká Filip Španiel, vedoucí Centra výzkumu prvních epizod.
K výzkumu schizofrenie vám má sloužit databáze, která obsahuje data pacientů se schizofrenií během prvních pěti let od vypuknutí příznaků. Její součástí jsou například vzorky krve…
Nejenom krve. Zkoumáme vše, co se dá se současnými metodami na mozku naměřit. Tedy nejenom strukturu, ale i rychlost spojení, koncentraci látek v určitých částech mozku. Díváme se i na bílou hmotu. Děláme i to, že pacienty i kontrolní skupinu necháme řešit úlohu, kdy musí poznat svůj vlastní pohyb a odlišit ho od cizího ve hře s joystickem. Díváme se tak, jak prožívají své já. Při schizofrenii se totiž rozpouští hranice mezi já a ne-já. Lidé mají pocit, že jim někdo zvenčí může vkládat myšlenky, řídit je jako roboty. Dalším balíkem dat jsou laboratorní data. Dál máme data, kdy se díváme na narušení kognice ve všech možných územích, která známe. Součástí je i EEG, magnetická rezonance či odběr krve. Díváme se i na psychopatologii, rodinné zázemí či dědičnost. Je to Mount Everest dat.
Velmi obsáhlý rejstřík vyšetření u člověka opakujeme po roce a poté po třech letech od první hospitalizace. Máme tak nejen obsáhlá data z počáteční fáze, kdy se mozek kvůli nemoci přestavuje, ale i směr, kterým pacient jde.
Podstata celého je, že chceme vytvořit systém, kde, když k nám přijde poprvé nový pacient a ještě nevíme, jak to dopadne, zjistíme z jeho vyšetření obrovské množství dat. Díváme se pak, v kolika dimenzích je blízký kterým lidem v naší obrovské databázi. Z toho pak chceme vyvodit, kudy bude kráčet.
Může tento přístup přinést nový pohled na schizofrenii?
Schizofrenii vnímáme jako jednu diagnózu. Ale to je chyba. Zjevně se pod ní skrývá řada různých nemocí. Našimi daty tak rozplétáme gordický uzel nemoci. Díváme se, jestli pacienti netrpí různými nemocemi, které jsou ale pod jednou střechou.
Myslíte si tedy, že současné dělení schizofrenie na paranoidní či například katatonní je zastaralé?
Ono to bylo zastaralé, už když byl koncept schizofrenie vytvářen, ale jinak to nešlo. Projevy jako bludy či halucinace se specifickým rázem byly otci zakladateli před stoletím zarámovány jako jednotná diagnóza. Ale už otcové zakladatelé varovali, že bychom měli hovořit o takzvané skupině schizofrenií. Doteď to vidíme, když k nám přijdou tři mladí lidé s první epizodou schizofrenie. Máte tři naprosto rozdílné osudy. Nemůže to být jedna nemoc. A na základě tvrdých dat ji můžeme rozdělit.
Pracujete i na systému, kdy by lékaři pomocí analýzy změn zornice mohli předpovídat možné zhoršení stavu pacienta. Jak to funguje?
Zornice je přímo řízená mozkem. Změny v její dynamice jdou ruku v ruce s tím, jak je člověk nemocný. Máme i další udělátko, které sleduje spánek. Vyvinuli jsme i aplikaci, kam si pacienti zaznamenávají svůj vlastní stav. Chceme dát všechny tyto věci dohromady a předvídat relaps. Když to budeme umět, zmizí hospitalizace. To je strašně důležité, nejen protože při něm člověk trpí, ale také protože relaps zanechává stopy, jizvy v mozku. Při každém dalším relapsu člověk upadá víc a víc. Jejich předvídáním tak chráníme mozek.
Čím déle zároveň člověk trpí schizofrenií, tím více se prohlubují příznaky, jako je ztráta zájmů a vůle či emoční plochost, že?
Ano, spíš je to ale tak, že čím déle má člověk neléčenou psychózu, tím výraznější jsou negativní příznaky, tedy například ztráta vůle. Dělali jsme i studii, která ukázala, jak moc to spolu souvisí. V určité fázi každý týden prodloužení délky nemoci vede k měřitelnému zhoršení negativních příznaků pět let po začátku nemoci. A představte si, že pacienti stráví měsíce doma, kdy se neléčí…
Hlasy, které pacienti se schizofrenií slyší, jsou vysvětlovány tak, že jde o vnitřní monolog či dialog, který mají i zdraví lidé. Schizofrenik jej ale vnímá jako cizí hlas. Proč jsou tyto hlasy, které nemocný slyší, negativní, když většina normálního vnitřního monologu taková není?
To nevíme. Vezměte si třeba bludy: na začátku může být neuronální dysfunkce, která způsobí, že člověk ztratí souřadnice v tomto světě. Mozek pak musí vytvořit určité pracovní vysvětlení, dopočítat to. Děláme to bezděčně pořád. Když je člověk vytržený ze známých souřadnic, mozek to může dopočítat do naprosto nepravděpodobného a bludného rámce.
Je ale třeba říct, že ty hlasy nejsou vždy negativní. Mám třeba dlouhá léta pacientku, která má hlasy, které jsou milé. Těší se na ně a chrání si je, baví ji. Měl jsem i pacienta, který utekl do Rakouska, byl tam v internačním táboře u Vídně a v té samotě mu celých deset let hlasy tvořily společníka.
Věnujete se i bipolární poruše, v jejíž manické fázi člověk může mít bludy a slyšet hlasy stejně jako schizofrenik. Liší se nějak mechanismus, který to způsobuje?
Výborná otázka, jenže nikdo to neví. Ale stejné mechanismy, které jsou narušené u schizofrenie, můžou být narušené i u dalších velmi závažných forem jiných nemocí.
Máme ale spoustu dalších zásadnějších otázek, na které potřebujeme odpověď, abychom věděli, jak to léčit. Léky na psychózy jsou 70 let staré. Lithium, které se předepisuje na bipolární poruchu, tu je od roku 1965. Od té doby celkem nic. A pokud neodpovíme na otázku, co je neurobiologickou příčinou, tak nebudeme vědět, kde lovit nové léky. Odpověď na otázku, jak se do toho promítá lidská zkušenost a vytváří předivo halucinací a bludů, je ještě za tím.
U schizofrenie se ví o vlivu dědičnosti, ale příčina onemocnění známá není, že?
Možná lovíme ve špatných rámcích. Pokud různým nemocem říkáme schizofrenie, je to podobné, jako kdybychom úplně stejně léčili horečku, ať už je způsobená infekcí či alergií.
Máme mapu, kde je označená schizofrenie či bipolární porucha. Ale ta krajina je spojitá. Máme například schizoafektivní poruchu, která sedí mezi nimi. Jinými slovy, ta biologická krajina bude jiná než mapa, kterou jsme si vymysleli. Mapa nám spíš slouží k hrubému dorozumění, ale nestačí k výzkumu.
Video: Dnešní děti jsou oběti, musíme to zastavit. Ošklivý svět jsme jim udělali my, říká psychiatr (11. 4. 2024)
Spotlight Aktuálně.cz – Jiří Horáček | Video: Tým Spotlight
