Premiéra čeká v neděli na festivalu v Karlových Varech jeden ze dvou českých snímků v hlavní soutěži – drama Sbormistr v režii a podle scénáře Ondřeje Provazníka. Příběh je smyšlený, prvotní inspirací ale byla skutečná kauza kolem sboru Bambini di Praga.
Sbormistrovi – dnes už neexistujícího – sboru Bambini di Praga Bohumilu Kulínskému uložil soud v roce 2009 pět a půl roku vězení za zneužívání nezletilých dívek. V červnu 2011 byl podmíněně propuštěn, svou vinu odmítal. Sbor v souvislosti s aférou zanikl.
„Tehdy mě zasáhla kontroverze kolem procesu s panem Kulínským, kdy se bývalé sboristky rozdělily na dva tábory. Jeden, který se sbormistra dost vehementně zastával, a jeden, který ho obvinil z činů, které mu pak byly prokázané. A o třináct let později, když vypuklo hnutí MeToo, tak jsem si na to vzpomněl, a řekl jsem si, že to byl takový zvláštní český předvoj tohoto celosvětového hnutí. Že to byla věc, která v české společnosti o tomto tématu už otevřela debatu,“ uvedl Ondřej Provazník v rozhovoru s Terezou Willoughby.
Reálná kauza ale zůstává jen prvotní inspirací. Problematického sbormistra hraje ve filmu Juraj Loj, dívky našel režisér mezi neherečkami v Kühnově dětském sboru. „Chtěl jsem, aby ten film měl co nejautentičtější atmosféru a aby v něm perfektně vynikla hudební složka, protože je klíčovým elementem. Holky se navzájem znaly, takže jsme nemuseli pracně vytvářet vztahy před kamerou, a to vše filmu hodně pomohlo,“ vysvětlil Provazník.
Výraznou roli má ve snímku Kateřina Falbrová, která představuje jednu z dívek. „Nijak zvlášť jsem se na to nepřipravovala, prostě jsem reagovala na to, co se děje,“ popsala, jak coby neherečka přistupovala k nelehkému tématu.
Sbormistr nemá být edukativní, k zamyšlení ale ano
Natáčet takové snímky ji přijde důležité, protože tím pádem se o tématu zneužívání mluví. „Trochu mě mrzí, že jednou do roka k nám do školy přijdou policisté a řeknou nám: ‚Nepijte, neberte drogy.‘ Ale o sexuálních predátorech nám nic neříkají,“ podotkla.
Sbormistr vznikl v koprodukci České televize, hned po festivalové premiéře vstupuje i do široké kinodistribuce. Ondřej Provazník si přeje, aby lidé z projekcí odcházeli se silným audiovizuálním a emocionálním zážitkem, který je dovede k přemýšlení.
„Ten film není aktivistický ani edukativní, je to umělecké dílo, ale věřím, že to není traumatické dílo nebo něco, čeho by se člověk musel bát. Protože jedno z klíčových témat, které jsem chtěl otevřít, byly věčné otázky, proč oběti takových činů s tím přijdou po patnácti letech, ne hned. Na to tak trochu filmem odpovídám, protože vykreslujeme plastičnost, zrádnost, ale i svůdnost a krásu takového prostředí. Všichni spolu vytvářejí nádherné umění – a pod tím je temno. Chtěl bych, aby diváci tuhle ambivalenci zažili a pochopili, že je velice složité pro všechny, kterých se to týká, se s takovou věcí vyrovnat a jít s ní ven nebo se s ní konfrontovat,“ uzavírá.
