„Rusko získá maximum, Evropané jsou neschopní.“ Expert nastínil mír na Ukrajině

Co nám plán, který unikl do médií, říká?

Tři základní věci. Rusko dosahuje skoro maxima svých cílů. Spojené státy vycházejí z reality, tedy z nějakého umění možného, a evropští spojenci platí za svoji dlouhodobou neschopnost být součástí vyjednávání a být hráčem, bez kterého uzavřít smír nejde.

Ukrajina bojuje o svoji holou existenci, a i proto je třeba si připomenout, že hned první bod mluví o existenci suverénní Ukrajiny a garantuje ji. To, co si myslíme o plánu my jako Evropa, je irelevantní, počítá se s námi spíše jako s asistencí než se skutečným aktérem, který má právo plán přijmout nebo odmítnout. Nejsme totiž schopni nabídnout alternativu.

Kyjev podobu plánu komentuje velice opatrně, vede existenciální boj a zároveň ví, že nemá relevantní alternativu. Dlouhodobé pokračování konfliktu není pro Kyjev úplně výhodné.

Je někdo z evropských lídrů schopen přijít s alternativou?

Bohužel po třech a půl letech musím odpovědět negativně. Evropa nemá politickou vůli, jednotu mezi evropskými národy a schopnosti vojenského typu, které by nabídly Ukrajině možnost pokračovat v konfliktu s nadějí na jiný výsledek.

Pro koho je návrh plánu tak, jak jej zveřejnila agentura AP, výhrou?

Je to výhra pro Ameriku, která má cíl uzavřít mír, a není až tak úplně podstatné, za jakou cenu. Americký strategický zájem neleží na Ukrajině, ale v Indopacifiku.

Zároveň na tom vydělá Rusko: patrně se mu podaří legitimizovat obsazení Doněcké a Luhanské oblasti a Krymu. Rusko také dosáhne ukončení sankcí a zapojení zpátky do skupiny G8. Další věc se týká postavení ruského jazyka, ten se skrývá v tom, co oni sami nazývají denacifikací, v té vulgární podobě.

Možná nejdůležitější pro strategické zisky je tvrdý závazek (včetně jeho promítnutí do ukrajinské ústavy), že Ukrajina nebude vstupovat do NATO. Proto se domnívám, že více než třeba Mnichov nebo jiné historické smlouvy tato smlouva připomíná dohodu mezi Sovětským svazem a Finskem z roku 1940 – je to finlandizace Ukrajiny.

A je tu omezení ukrajinské schopnosti se bránit, to považuju za nejnebezpečnější pro Ukrajinu a potažmo i pro mír a bezpečnost v Evropě. Ukrajinská armáda by se měla omezit na 600 tisíc vojáků, včetně různých ustanovení o zbraních dalekého dosahu.

Co z plánu po všech těchto omezeních získá Ukrajina? Navíc plán zmiňuje bezpečnostní záruky, které ale nepopisuje.

Záruky ponesou rukopis Spojených států, ty budou garantovat nedotknutelnost ukrajinského svébytného fungování. A to je pozitivní část příběhu finlandizace, Finsko také ztratilo 10 % území a své druhé největší město, ovšem jako národ přežilo.

Smlouva ukazuje odvěký ruský sen o tom, že sféry vlivu existují. Projevuje se to třeba tím, že Rusové hovoří i o civilní dopravě na řece Dněpr, to je přece daleko za linií územních změn. A stejně tak návrh hovoří o tom, že v Polsku budou moci být dislokovány evropské stíhačky. Co to je proboha za ujednání, když Polsko není součástí jednání? To je přece jasná facka Evropě a jasná snaha znovu nastavit otázku zónu vlivu v Evropě, na kterou by si zejména střední a východní Evropa měla dávat veliký pozor.

Může do plánu Evropa, potažmo zmíněné Polsko, ještě nějak zasáhnout?

Ano, protože evropská součinnost při nakládání se zabavenými ruskými penězi se vlastně předpokládá. Navíc se tam mluví o přistoupení Ukrajiny do Evropské unie, tam je zajímavé, že to Rusko nerozporuje. Uvidíme, jak se k tomuto bodu postaví třeba Francie nebo Německo.

Myslím, že zcela záměrně Donald Trump usiluje o udržení formátu 2 plus 1, tedy Rusko-Ukrajina a Spojené státy. A navíc implicitně počítá s tím, že dojde k volbám na Ukrajině, které mohou přinést politickou změnu.

Když se mluví o zrušení sankcí, přistoupení Ruska zpátky do globální ekonomiky, jak si potom vykládat to, že ve stejnou chvíli americký senátor Lindsey Graham hovoří o „drsných sankcích“ proti Rusku?

To se přece ale vůbec nevylučuje. Amerika používá sankce jako kladivo v mezinárodních vztazích, vůči komukoliv. Evropa používá cla, sama vůči sobě, třeba uhlíkové clo.

Amerika umí jak cukr, tak bič. Rusko umí jak cukr, tak bič. Evropě bude patrně chybět obojí, ale bič rozhodně nemá takový, kterého by se Rusko bálo. Problém je, že i po tom, co na Ukrajině zavládne klid zbraní, ruské roztahování a provokace vůči evropským zemím neskončí.

Na druhou stranu evropských 19 balíčků ruskou ekonomiku také poškozuje.

To sice ano, ale ještě v roce 2022 Evropa platila Rusku více než 300 miliard dolarů ročně za fosilní paliva. Podíl se snižuje, ale ne dostatečně rychle na to, aby Evropa dokázala válku vyhrát.

Pořád zapomínáme na to, že to není vyjednávání v rukavičkách, když se sedí u stolu a hovoří a pije čaj, je to válka. To znamená, když se nejedná, tak se bojuje, když se bojuje, tak se ztrácí nebo získává území a také u toho prostě umírají lidé. Pokud boxer v ringu stojí i po 19 kolech, tak je evidentně něco špatně. Evropa byla příliš opatrná a příliš málo radikální, zároveň se sankce obcházejí. A některé země pořád kupují ruská fosilní paliva.

Přiblíží nás tenhle plán ke konci války?

Vzhledem k pozitivní reakci Kyjeva a tomu, že hněv se omezil na evropské komentátory, tak bych plán neodepisoval. Akorát je důležité si uvědomit, že na tom plánu pracovali Kirill Dmitrijev a Steve Witkoff. Dali dohromady veškeré vyjednávací linie, aby Amerika i Rusko měli přijatelnou pozici. Ukrajina ji zase posune.

Hlavní slogan z války na Ukrajině bude, že svět ztratil svůj řád a pořádek a nevinnost v 21. století a válka a agrese se znovu vrátila jako – bohužel – funkční nástroj změny světového pořádku.

Rusové chtějí další klíčové město, soustředí obří lidské zdroje. Expert popsal plán. Celý text zde