Rusko zopakovalo, že mu nejde jen o ovládnutí Ukrajiny, ale že jeho zájmy sahají i do střední Evropy. Potvrdil to ministr zahraničí Sergej Lavrov, když se opět přihlásil k požadavkům, které Moskva předložila NATO a USA přesně před čtyřmi lety a které zahrnují vytvoření sféry ruského vlivu, do níž by spadalo i Česko. Lavrov zároveň odmítl bezpečnostní záruky pro Ukrajinu v případě zastavení bojů. Jiný ruský diplomat mezitím prohlásil, že cílem Moskvy je úplná kapitulace Kyjeva.
„Věříme, že komplexní návrhy, které jsme předložili USA a NATO v prosinci 2021, zůstávají zcela relevantní a mohly by sloužit jako základ, nebo alespoň výchozí bod pro věcné diskuse,“ prohlásil minulý týden Lavrov na setkání s ruskými velvyslanci, které se týkalo Ukrajiny.
Rusko 17. prosince 2021, tedy v době, kdy vrcholily jeho přípravy na plnohodnotnou pozemní invazi na Ukrajinu, zveřejnilo dva dokumenty – návrhy právně závazných smluv s NATO a USA. Prezentovalo je jako „bezpečnostní záruky“, které podle jeho tvrzení měly odstranit hrozby ze Západu, kterým Moskva údajně čelí.
Jak ale konstatuje třeba výzkumný Institut pro studium války (ISW), šlo o požadavky, které by znamenaly zničení současné Severoatlantické aliance.
„Fakticky se jednalo o ultimátum,“ podotýká Jan Šír, expert na postsovětský prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „V doprovodných vyjádřeních si Rusko ústy svojí diplomacie vyhrazovalo právo sáhnout k blíže neupřesněným opatřením ‚vojensko-technického charakteru‘, pakliže ruské návrhy na novou úpravu bezpečnostní architektury na evropském kontinentu a jinde nenajdou pochopení ze strany Západu,“ připomněl.
„Omezení suverénních práv zemí“
Navrhované smlouvy předpokládaly revizi mezinárodního uspořádání a odklon od některých klíčových zásad mezinárodního práva, na nichž byl dlouhodobě postaven mír a stabilita evropského kontinentu, pokračuje Šír.
„Efektivně popíraly zásadu suverénní rovnosti státu. Předpokládaly celou řadu omezení suverénních práv zemí regionu střední a východní Evropy. Rusko se tak domáhalo rozdělení Evropy na sféry vlivu,“ vysvětluje expert.
Rusko v dokumentech mimo jiné vyžaduje zákaz dalšího rozšiřování NATO a výslovně zdůrazňuje, že se členem Aliance nestane Ukrajina.
Státy NATO podle Moskvy třeba také nesmějí provádět žádné vojenské aktivity na Ukrajině ani jinde ve východní Evropě, stejně jako na jižním Kavkaze a ve střední Asii.
Žádné západní síly NATO v Česku bez souhlasu Moskvy
Kromě bývalých zemí Sovětského svazu se ruské požadavky týkají i zemí střední Evropy včetně Česka. Moskva totiž chce, aby v zemích, které vstoupily do NATO po 27. květnu 1997, nesměli jejich alianční spojenci rozmisťovat vojenské síly.
Květen 1997 zmiňuje Moskva z toho důvodu, že tehdy byla uzavřena dohoda o vztazích mezi ní a NATO – která nezpochybňuje rozšiřování NATO – a teprve poté byly učiněny první kroky pro přijetí dalších členů. Na summitu v Madridu v červenci 1997 dostaly pozvánku do Aliance Česko, Polsko a Maďarsko, členy se pak staly v březnu 1999.
Alianční země by dle představ Moskvy mohly v tuzemsku a dalších „nových“ členských zemích mít své vojáky a zbraně jen zcela výjimečně a za souhlasu všech smluvních stran. „‚Staré‘ členské státy by směly držet svoje vojska v nových členských zemích jen po souhlasu Ruska,“ zdůrazňuje Šír.
„Tyto ruské požadavky by efektivně znamenaly rozdělení NATO na dvě kategorie států a zásadním způsobem omezovaly článek 5 (kolektivní obrana) a článek 10 (otevřenost Aliance k přijetí nových států) washingtonské smlouvy NATO,“ upozorňuje expert.
Rusko požaduje, co samo nedodržuje
Vzájemné plnění vycházející z ruských návrhů podle něj navíc bylo výrazně nerovnoměrné. „Veškeré závazky, které by v souladu s touto představou na sebe bralo Rusko, byly přitom ty, jež v poslední době samo opakovaně porušilo,“ poukázal expert.
Návrhy obsahují například ustanovení o tom, že se smluvní strany nebudou vzájemně ohrožovat či že se nebudou považovat za protivníky. Oba dokumenty se odvolávají mimo jiné na Chartu OSN, která zapovídá použití síly a hrozbu silou. Rusko přitom vede otevřenou či hybridní válku vůči svým sousedům i Západu.
Moskva: Ať se NATO sbalí a vrátí se k hranicím z roku 1997
Spojené státy a jejich spojenci v reakci na ultimátum Moskvy dali na přelomu let 2021 a 2022 najevo, že o některých bodech ruských návrhů jsou ochotni jednat – třeba o vzájemném omezení vojenských cvičení a umisťování zbraní v regionu či o opatřeních na posílení vzájemné důvěry.
Moskva ale trvala na tom, že Západ musí její požadavky akceptovat jednostranně a jako celek, což bylo pro USA i NATO nepřijatelné, a ultimátum proto odmítly.
Kreml navíc v lednu 2022 své podmínky ještě aktualizoval a namísto „pouhého“ nerozmisťování sil NATO na východním aliančním křídle požadoval rovnou úplné stažení Aliance z regionu. „NATO by si mělo sbalit své saky paky a vrátit se k hranicím z roku 1997,“ prohlásil tehdy Lavrovův náměstek Sergej Rjabkov.
„Obě ultimáta byla vyhlášena na pozadí vojenských manévrů na okupovaných územích Ukrajiny a v pásmu při hranicích Ukrajiny a byla spojena s demonstrací síly. Jelikož tato donucovací diplomacie selhala, přistoupilo v únoru 2022 Rusko k plošnému útoku proti Ukrajině,“ naráží Šír na to, že Moskva i nesplněním těchto pro USA a NATO nepřijatelných požadavků ospravedlňuje svou plnohodnotnou pozemní invazi do sousední země.
Rusko odmítá bezpečnostní záruky pro Ukrajinu a trvá na její kapitulaci
Lavrov, který se nyní ke čtyři roky starému ultimátu přihlásil v projevu před ruskými diplomaty, tak fakticky odmítl hned několik bodů možného mírového plánu, které teď zaznívají v rámci jednání o případném konci ruské války proti Ukrajině, uvádí ISW.
Fakticky totiž trval spíše na stažení sil NATO z východního křídla než na zmrazení rozšiřování Aliance, které se objevuje v rozhovorech. Případná dohoda založená na ultimátech z roku 2021 by také zabránila nasazení evropských stíhaček v Polsku, což je další bod, který ve variantách mírového plánu figuruje.
Dlouholetý šéf ruské diplomacie také naznačil, že jeho země nadále chce celé čtyři ukrajinské oblasti, které dosud plně neovládá – nejen Doněckou a Luhanskou, ale také Záporožskou a Chersonskou – přestože ve vyjednáváních se objevuje možnost zmrazení stávající linie kontaktu právě v Záporožské a Chersonské oblasti.
Především však Lavrov odmítl bezpečnostní záruky pro Kyjev a pohrozil, že Rusko bude považovat jakékoli „mírové síly“ na Ukrajině za „legitimní vojenské cíle“. Tím fakticky vyloučil poskytnutí smysluplných západních bezpečnostních garancí, které by mohly Moskvu odradit od další agrese či by pomohly Kyjevu v obraně před ní, dodal ISW.
Navzdory pokračujícím jednáním o možném zastavení ruské války na Ukrajině dává Moskva jasně najevo, že nehodlá v ničem ustoupit a že trvá na úplné kapitulaci napadené země. Otevřeně to řekl ruský velvyslanec Andrej Kelin v rozhovoru pro britský Channel 4. „Určitě by nemělo jít o dohodu, musíme mluvit o kapitulaci,“ prohlásil doslova.










