Pod záštitou nových zákonů získává ruská tajná služba FSB zpět kontrolu nad vězeňským systémem. Tento krok vyvolal obavy z návratu represivních praktik připomínajících sovětské gulagy. Podle lidskoprávních organizací se situace výrazně zhoršuje zejména pro ukrajinské civilisty z okupovaných území.
Gulag – zkratka pro Hlavní správu nápravně-pracovních táborů – představoval páteř stalinistického represivního aparátu. Miliony lidí, často zcela nevinných, byly posílány do odlehlých oblastí Sibiře a Dálného východu, kde v extrémních podmínkách pracovaly v dolech, lesích či na stavbách železnic.
Fyzické týrání, hlad, nucené práce a popravy byly běžnou součástí tohoto systému. Vězeň se měnil v číslo, člověk se stával strojem. Hlavním cílem nebyla spravedlnost, ale zastrašení.
Po pádu Sovětského svazu se zdálo, že Rusko se od této kapitoly dějin distancovalo a odvrací se od ní. Jenže poslední vývoj v zemi ukazuje, že se kruh začíná znovu uzavírat.
Návrat starých praktik pod novým jménem
Když se Rusko v roce 1996 připojilo k Radě Evropy, jednou z podmínek bylo omezení pravomocí tajných služeb a jejich odstavení od vězeňství. V roce 2005 prezident Putin převedl věznice pod ministerstvo spravedlnosti, údajně „kvůli ochraně práv a svobod zadržených“. Nyní se však tato záruka ruší.
Letos v červenci ruská Státní duma schválila zákon, který vrací Federální bezpečnostní službě (FSB) pravomoci nad vazebními věznicemi. Organizace, která je přímou nástupkyní sovětské KGB, tak bude mít od ledna 2026 opět možnost nejen zadržovat podezřelé, ale zároveň provozovat vlastní vězeňská zařízení, eskortovat vězně v samostatném přepravním systému a trestat za kázeňské přestupky.
Zatímco Kreml změnu prezentuje jako nezbytnou reakci na rostoucí počet případů „extremismu, špionáže a zrady“, odborníci varují, že jde o nebezpečný krok k vytvoření autoritářského policejního státu.
„Sledujeme transformaci ruského represivního aparátu do moderní podoby gulagu,“ uvedla pro Russian Insider analytická organizace CEPA. Nezávislá kontrola nad tím, co se děje za zdmi ruských věznic, je už nyní mizivá – a teď se může vytratit zcela.
Vězení jako nástroj teroru
Místa jako moskevské Lefortovo, petrohradská Špalernaja nebo SIZO-5 v Krasnodaru nejsou v dějinách vězeňství žádnými novinkami. Už v minulosti sloužila jako centra pro výslechy, mučení i inscenované soudy. A právě tato zařízení by se měla vrátit do správy FSB.
Lefortovo, věznice s temnou historií sahající do dob carského Ruska, se opět stává symbolem strachu. Ve třicátých letech zde byly prováděny popravy ve sklepeních – dnes se zde odehrávají neveřejné procesy s obviněnými z „vlastizrady“ či „terorismu“. Právníci i blízcí obžalovaných jsou často vyloučeni z jednání, nezávislý dohled neexistuje.
Ukrajinka Oksana Fedorová byla zadržena ruskými silami v okupovaném Chersonu, převezena do Moskvy a bez přístupu k obhajobě odsouzena na více než deset let. Její odvolání soud zamítl bez jakéhokoli zdůvodnění. Dnes je držena v kolonii v Mordvinsku – oblasti, kde v éře gulagů trpěly tisíce politických vězňů.
„Zmizelí“ civilisté z Ukrajiny
Právě Ukrajinci z okupovaných území patří k nejzranitelnějším obětem nového systému. Podle lidskoprávních organizací byli mnozí uneseni ze svých domovů, bez obvinění převezeni do Ruska a zavřeni do věznic. O jejich pobytu v nich se rodiny často dozvídají až po měsících.
Dmitrij Lisovec z Mariupolu byl zadržen, když se pokoušel utéct před válkou přes ruské území. Jeho jediným „zločinem“ bylo, že přiznal, že je Ukrajinec a že miluje svou zemi. Po sérii výslechů a mučení byl obviněn z „účasti v extremistické skupině“ a odsouzen k 16 letům vězení.
Alexander Marčenko byl unesen při cestě z Kyjeva do Doněcka. Zpočátku čelil absurdnímu obvinění z pašování rádiového zařízení, později byl obviněn ze špionáže. Podle Amnesty International byl během výslechů bit, mučen elektřinou a držen v naprosté izolaci. Lékařská péče, kterou nutně potřeboval po onkologickém zákroku, mu byla odepřena.
Právní vakuum a zneužívání moci
Rusko dnes drží tisíce ukrajinských civilistů v podmínkách, které mezinárodní instituce považují za porušení Ženevských úmluv. Mnozí z nich nebyli nikdy formálně obviněni, jiní byli odsouzeni na základě vynucených přiznání.
Systém, který nyní FSB buduje, je mimo dosah nezávislého dohledu. Vězeň se tak znovu stává obětí bezpráví – stejně jako tomu bylo v éře gulagů.
