Moskva nedávno oznámila dohodu s Pekingem na výstavbě plynovodu Síla Sibiře 2. Čína ale pokrok v projektu, o kterém se jedná už téměř dvě dekády, dosud nepotvrdila. Analytici upozorňují, že dohoda ještě není konečná a neobsahuje zásadní údaje, jako je cena dodávek či kdo potrubí postaví. Svědčí to podle nich o tom, že posun v projektu je spíše jen zbožným přáním Moskvy, zatímco Peking je opatrnější.
Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller oznámil začátkem měsíce podepsání „právně závazného memoranda“ s čínskou státní energetickou korporací PetroChina o výstavbě plynovodu Síla Sibiře 2, který má dopravovat plyn z obrovských zásob na poloostrově Jamal v západní Sibiři na sever Číny přes Mongolsko.
Miller prohlásil, že Gazprom bude schopen dodávat do Číny touto novou cestou, která by měla fungovat od začátku příštího desetiletí, ročně padesát miliard metrů krychlových po dobu třiceti let a že půjde o „nejrozsáhlejší a nejnákladnější plynový projekt na světě“.
Millerovo oznámení potvrdil později i šéf Kremlu Vladimir Putin, který byl tehdy v Číně na čtyřdenní návštěvě. „Všechny to uspokojilo, všichni jsou s tímto výsledkem spokojeni a já také,“ komentoval memorandum ruský vládce.
Peking nový plynovod nezmiňuje
Co přesně je oním výsledkem, ale není úplně jasné. Jak totiž upozornil mimo jiné list Financial Times, čínský vůdce Si Ťin-pching ani čínská média se k memorandu nevyjádřili.
A oficiální komuniké vydané čínským ministerstvem zahraničí po Putinově návštěvě pak hovořilo pouze o „spolupráci v oblasti infrastruktury a energetiky“, aniž by se o samotném plynovodu zmínilo.
Podepsaný dokument se podle FT týká jen všeobecných podmínek a neobsahuje podrobnosti o cenách, což byla hlavní překážka dosavadních vyjednávání o projektu.
Také think tank Center for Strategic and International Studies (CSIS) uvádí, že memorandum podle dostupných informací nejenže nestanoví ceny, ale jeho součástí není ani časový harmonogram a ani to, kdo plynovod postaví.
Analytici: Čína má všechny karty a Gazprom je zoufalý
Za „poněkud předčasné,“ označil ruské oznámení Victor Gao, předseda Čínského institutu pro energetickou bezpečnost. „To může být spíše (signál) jejich záměru než již dosažené dohody,“ dodal podle FT.
Podepsaný dokument má ale pro Rusko velký význam jako symbolické gesto, neboť potvrzuje strategické partnerství s Čínou a ukazuje schopnost Moskvy v případě potřeby přesměrovat svůj export, řekla webu Novaya Gazeta Europe (NGE) energetická expertka Tatjana Mitrovová.
„Z obchodního hlediska však nezaručuje příjmy ani plné využití budoucího plynovodu,“ dodala odbornice z Center on Global Energy Policy na americké Kolumbijské univerzitě.
„Dohoda ukazuje, že Čína má zájem o plynovod a ruské energetické zdroje, ale není to konečná dohoda,“ konstatoval pro list The Wall Street Journal (WSJ) Alexandr Gabujev, ředitel rusko-eurasijské sekce centra Carnegie. „Ukazuje to, jak je jejich vztah stále asymetričtější a že Čína má všechny karty v rukou.“
„Millerovo oznámení by mělo být do značné míry chápáno jako signál rostoucího zoufalství Gazpromu, nikoli toho, že se s výstavbou plynovodu bude pokračovat,“ píší analytici z Atlantic Council.
Čína si diktuje snížené ceny
Gazprom nyní dodává zemní plyn do Číny prostřednictvím plynovodu Síla Sibiře 1 na základě třicetileté smlouvy uzavřené na konci roku 2019. V únoru 2022 se pak Čína zavázala, že kolem let 2026 až 2027 bude každoročně nakupovat až deset miliard metrů krychlových plynu prostřednictvím plynovodu z ruského Dálného východu.
O výstavbě Síly Sibiře 2 jednají Moskva a Peking už téměř dvacet let, dohodu ale brzdí Pekingem požadované podmínky, které jsou pro Moskvu výrazně nevýhodné.
„Pokud jde o cenu, Čína pravděpodobně nepřijme nic, co by se blížilo evropským nebo tržně orientovaným asijským meřítkům. Místo toho bude prosazovat cenu někde mezi ruskými domácími sazbami a (cenovou) formulí vázanou na ropu použitou v projektu Síla Sibiře 1,“ podotkla Mitrovová s tím, že projekt Síla Sibiře 1 už nyní přivádí do Číny nejlevnější plyn ze všech plynovodů vedoucích do země.
Moskva už podle WSJ uvedla, že očekává, že cena plynu proudícího do Číny bude nižší než cena, kterou účtuje evropským zákazníkům.
Moskva hledá náhradu za evropské trhy
Rusko totiž dohodu potřebuje víc než Peking, a proto bude podle analytiků ochotnější přistoupit na ne zcela výhodné podmínky.
Po plnohodnotné pozemní invazi na Ukrajinu v únoru 2022 výrazně klesl ruský export zemního plynu do Evropy, největšího trhu pro ruský plyn. „Gazprom ztratil prakticky celý svůj kdysi vysoce ziskový evropský trh, přičemž export do EU a Turecka od roku 2022 klesl na téměř čtvrtinu své předválečné úrovně,“ shrnuje NGE.
Moskva tak přesměrovala export ropy a plynu do Číny, čímž ale vytvořila jednostrannou závislost.
Vzhledem k tomu, že ruský export do EU, která si klade za cíl do roku 2027 plně ukončit dodávky ruských energií, pravděpodobně nebude obnoven, bude jakákoli dohoda výhodnější pro Čínu, souhlasí podle WSJ Gabujev.
Ruské okno pro vstup na čínský trh se podle něj také zužuje, protože Čína spěchá s dekarbonizací své ekonomiky a s větším využívání obnovitelných zdrojů energie. „Rusko je vydáno na milost a nemilost Číňanům,“ konstatoval expert.
V podobné situaci bylo Rusko už v roce 2014, po začátku své agrese proti Ukrajině. Tehdy mu sankce omezily přístup ke kapitálu a technologiím, takže se obrátilo na východ. A i tehdy toho Peking využil při vyjednávání o prvním plynovodu Síla Sibiře.
„Čína uzavřela tvrdou dohodu a vyjednala dlouhodobou smlouvu o dodávkách, která stanovila ceny nejméně o třetinu, nebo dokonce o padesát procent nižší, než byla sazba, kterou Gazprom v té době účtoval svým evropským zákazníkům,“ připomíná v The Diplomat konzultant Antti Rauhala.
Čína nemůže Rusům Evropu nahradit
Plánovaná roční kapacita Síly Sibiře 2, padesát miliard metrů krychlových, je o něco nižší, než má dnes nefungující plynovod Nord Stream 1 spojující Rusko s Německem pod Baltským mořem.
Moskva a Peking se také podle šéfa Gazpromu Millera dohodly na zvýšení dodávek ruského plynu do Číny stávajícími trasami o osm miliard krychlových metrů s cílem zvýšit celkový roční tok na 56 miliard krychlových metrů před výstavbou nového plynovodu.
„Ale i kdyby byla Síla Sibiře 2 spuštěna, veškerý ruský export plynu do Číny skrze plynovody – zhruba 106 miliard krychlových metrů ročně – by představoval zhruba polovinu ruských dodávek plynu do Evropy před totální invazí na Ukrajinu, které se podle Gazpromu blížily dvěma stům miliard krychlových metrů,“ píší FT.
Čína tak nemůže evropský trh Rusům zcela nahradit. „Zemní plyn hraje v čínském energetickém mixu mnohem méně klíčovou roli než v Německu, největším evropském spotřebiteli plynu,“ vysvětluje Rauhala.
Alternativy ve formě vývozu LNG podle něj komplikuje zaostalá ruská infrastruktura. „Rusko na jaře oznámilo ambiciózní plány ztrojnásobit svůj export LNG z přibližně 45 miliard krychlových metrů v roce 2023 na více než 140 miliard krychlových metrů do roku 2030. Sankce omezující přístup k technologiím však tento cíl činí velmi nereálným.“
Čínské alternativy
Naopak Peking alternativu v podobě dodávek LNG má, zkapalněného zemního plynu dováží nejvíc na světě. Novou dohodu s Ruskem tak nutně nepotřebuje, ale může jejím prostřednictvím diverzifikovat dodávky.
Zároveň nechce být nadměrně závislý na jediném dodavateli. „Pokud by se projekt Síla Sibiře 2 uskutečnil, Čína by po roce 2030 mohla dovážet přes sto miliard krychlových metrů ruského plynu, což by představovalo více než pětinu její předpokládané poptávky v roce 2030,“ uvádí CSIS.
Jak ale napsal WSJ, Peking uplatňuje neformální strop na přibližně dvacet procent dovozu od jediného dodavatele, což protahuje rozhovory s Ruskem.
Ruský boj o přežití a pragmatický Peking
„Moskva prezentuje projekt Síla Sibiře 2 jako geopolitický triumf, ale v konečném důsledku se jedná o strategii přežití, která má zabránit tomu, aby se její nejdůležitější plynová pole stala uvízlými aktivy,“ shrnuje Rauhala s narážkou na ruskou potřebu náhradních odbytišť za Evropu.
„Pro Peking je nový plynovod pragmatickým způsobem, jak zajistit levné a dlouhodobé dodávky plynovody, a omezit tak potřebu dražších a potenciálně riskantnějších dodávek LNG po moři,“ dodal expert.
„Pokud by projekt pokračoval, Rusko pravděpodobně ponese většinu finančního rizika, protože Čína nemá mnoho důvodů akceptovat horší podmínky než dříve,“ uzavřeli analytici Atlantic Council.