Zatímco svět zaznamenává ústup HIV, v Rusku se epidemie dramaticky prohlubuje. Válka na Ukrajině, rozklad veřejného zdravotnictví a politické represe vytvořily podmínky pro šíření viru, které může mít dopady po celá desetiletí.
Od začátku invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zažívá Rusko skrytou, ale dlouhodobou krizi: prudký nárůst případů HIV. Podle informací z ruského ministerstva obrany vzrostl počet HIV pozitivních vojáků během prvního roku války více než čtyřicetkrát. Do konce roku 2023 bylo v armádě evidováno dvacetkrát více případů než před začátkem konfliktu.
Tento alarmující vývoj nepostihuje jen ozbrojené složky. Rusko se dlouhodobě potýká s vysokou prevalencí HIV i mezi civilní populací. Podle odhadů žije s virem více než 1,1 milionu Rusů – a reálný počet může být kvůli nízké míře testování až o 400 tisíc vyšší. Každý rok zemře na HIV přibližně 30 000 Rusů v produktivním věku. To znamená nejen osobní tragédie, ale také dlouhodobý demografický a ekonomický dopad.
Válka jako katalyzátor nákazy
Experti upozorňují, že HIV se na frontě nešíří pouze prostřednictvím krevních transfuzí a opakovaného použití nesterilních jehel v polních nemocnicích. Vojáci často riskují nechráněný sex nebo užívají drogy, aby zvládli stres z každodenního ohrožení života. „Žijí, jako by zítřek neměl přijít,“ popsal situaci ruskému médiu Verstka jeden lékař.
Frontové jednotky také trpí nedostatkem kondomů, sterilního vybavení a často mají jen omezený přístup k moderní léčbě. Antiretrovirální terapie (ART), která dokáže udržet infekci pod kontrolou a zabránit přenosu, vyžaduje pravidelné podávání. V zákopech, pod palbou a bez zásobování však taková léčba často selhává. Nepravidelné užívání navíc zvyšuje riziko vzniku rezistentních kmenů viru.
V ruské armádě navíc přestala platit dřívější pravidla, podle nichž byl HIV pozitivní stav důvodem k vyřazení z vojenské služby. Kvůli nedostatku personálu zůstávají nakažení vojáci často na frontě. A někteří vězni, kteří se k armádě přidali výměnou za svobodu, byli údajně k léčbě HIV motivováni právě příslibem zapojení do bojů.
Kolaps systému prevence a léčby
Situace je kritická i mimo armádu. Rusko se stalo jedinou velkou zemí, kde počet nových případů HIV každoročně neklesá, ale roste. Například v roce 2021 představovalo Rusko téměř čtyři procenta všech nových infekcí HIV na světě – přestože má méně než dvě procenta světové populace. Podle dat UNAIDS má vyšší podíl nově nakažených pouze několik afrických států a Indie.
Za neúspěchem stojí především politické faktory. Preventivní programy byly zasaženy represí vůči občanské společnosti. Mnoho organizací financovaných ze zahraničí, včetně Nadace Eltona Johna, muselo kvůli zákonu o „zahraničních agentech“ ukončit činnost. Nejvyšší soud navíc označil „mezinárodní LGBT hnutí“ za extremistické, což výrazně ztížilo přístup ke službám těm, kteří je nejvíce potřebují – například homosexuálním mužům, kteří jsou jednou z nejrizikovějších skupin.
Moderní léčba je navíc drahá. Už před válkou si mohly ART plně dovolit pouze bohatší regiony. Ruské ministerstvo zdravotnictví se pokusilo přejít na levnější domácí generika, ale kvůli logistickým výpadkům byla dodávka léků přerušována. Nyní poprvé za mnoho let dostává potřebnou léčbu méně než 50 procent HIV pozitivních pacientů.
Celopopulační epidemie na obzoru
HIV se v Rusku postupně přesouvá od „rizikových skupin“ k široké populaci. Ve 14 regionech už podíl HIV pozitivních těhotných žen překročil jedno procento, což je podle Světové zdravotnické organizace znak celopopulační epidemie. Tím HIV přestává být problémem pouze okrajových skupin a stává se hrozbou pro celou společnost.
Mezitím se ve zbytku světa daří HIV potlačovat. V USA se testuje vakcína s více než 90procentní účinností a čtvrtá generace ART umožňuje pacientům žít plnohodnotný život i bez každodenní medikace. WHO prosazuje strategii „90-90-90“: 90 procent nakažených má znát svou diagnózu, 90 procent z nich má být léčeno a u 90 procent má být léčba účinná. Tento přístup vedl ke snížení šíření viru v mnoha zemích.
Drahá daň za politické rozhodnutí
Zatímco zbytek světa směřuje k vymýcení HIV jako zásadního zdravotního problému, Rusko čelí opačnému trendu. Epidemie, posílená válkou, represí a zanedbanou prevencí, hrozí, že zasáhne celou jednu generaci. Politická rozhodnutí – zákaz substituční léčby pro drogově závislé, zákaz sexuální výchovy, represi vůči LGBTQ komunitě a nevládním organizacím – se tak mohou v příštích dekádách projevit vysokými náklady ve zdravotnictví, ale i v produktivitě a demografii.
