Aktualizace: 25.05.2024 22:41
Praha – Kouč českých hokejistů Radim Rulík považoval v semifinále mistrovství světa v Praze při výhře nad Švédskem 7:3 za klíčové, že soupeř v první třetině neunikl do vyššího než jednobrankového rozdílu. Také si pochvaloval produktivitu svých svěřenců. Samostatná česká reprezentace na velké mezinárodní akci Švédům sedm gólů dosud nikdy nedala, v dobách Československa se to povedlo naposledy na zlatém šampionátu v roce 1985 právě v Praze při výhře 7:2.
„Myslím si, že rozhodlo, že nám Švédové neodskočili. Vedli 1:0 a 2:1. Nastoupili ohromně sebevědomě, silní na kotouči. To jsme všechno věděli. Měli jsme z nich trošku respekt. Malinko jsme čekali, co s námi provedou. První gól dobrý, druhý po nešťastném odrazu, ale dokázali jsme dát na 1:1 a na 2:2. Bylo důležité, že neodskočili větším rozdílem. Uhráli jsme remízově první třetinu a ta druhá rozhodla. Klíčem k zápasu bylo, jak jsme odskočili na 5:2,“ hodnotil utkání Rulík.
Švédové dosud na turnaji za osm utkání inkasovali deset branek a Češi jim dali hned sedm gólů. „Švédi za stavu 5:2 začali víc riskovat. Tam si šli trošku za přesilovkami, ty dostali, dali na 5:3 a potom šli do rizika, protože věděli, že se musí tlačit do útoku a nemít tak zajištěnou obranu. Z toho pramenily ve třetí třetině brejkové situace, protože to neměli zajištěné. Prostě nám to vyšlo,“ podotkl Rulík.
Rulík na přelomu let 2022 a 2023 dovedl na mistrovství světa dvacítek v kanadském Halifaxu český výběr ke stříbru a řadí současný úspěch k nejlepším okamžikům své trenérské kariéry. „Je to hodně podobné. Ve dvacítce jsme 22 let nebyli ve finále. Naposledy 2001, je to spousta let. To dojetí nebo ten pocit byl strašně silný. Tady je to ještě umocněné o domácí prostředí. Aréna a lidi dodávají týmu a hráčům energii. To jsme nezažili. My jsme byli v Halifaxu jako hosté, Kanada jako domácí a cítila to ona. V tom se to vůbec nedá porovnat, je to o několik levelů výš. Myslím si že pro všechny, realizační tým i hráče je to, že jsme se dostali do finále, opravdu velká událost,“ řekl Rulík, který v roce 2015 dovedl Litvínov k triumfu v extralize.
Ve čtvrtfinále stačil českému týmu proti USA při výhře 1:0 na postup jediný gól, teď dokázal podobně jako proti Dánsku (7:4) dát sedm branek. „Každý zápas je jiný. Amerika přivezla taky velmi dobré mužstvo, byla to taktická záležitost a skvělí gólmani na obou dvou stranách. Když sledujete NHL, tak jsou tam taky zápasy 1:0, 2:1 a pak bum 6:1. Někdy to tak sedne a promění se to. Dneska ta produktivita byla excelentní, ta nám pomohla,“ konstatoval Rulík.
Bez gólu i bodu po třech zápasech zůstává kanonýr David Pastrňák z Bostonu, hlavní hvězda týmu. „Je to o týmu, o týmovém výkonu. Já už jsem to říkal, že každý zápas se třeba daří jedné lajně trošičku víc a jedné malinko míň, vůbec není rozhodující, kdo ty branky dá. Jsme tady jako mužstvo a myslím si, že oni na ně stavěli ty nejlepší hráče a zase se uvolnil trošku prostor pro další lajny. Dneska se to stoprocentně potvrdilo,“ řekl Rulík.
Cenil si toho, že uspěl proti švédskému výběru, v kterém je 18 hráčů z NHL včetně hvězd typu Erika Karlssona, Victora Hedmana či Rasmuse Dahlina. „Jejich síla je obrovská. Myslím, že hrálo roli domácí prostředí. Impulz a energie navíc do hráčů. Nevím, nedokážu posoudit, ale kdybychom nehráli doma, tak bychom to proti tak silném týmu měli daleko těžší,“ konstatoval Rulík.
Nešťastná byla 33. minuta pro obránce Jakuba Krejčíka, který inkasoval ránu pukem do obličeje. Zápas dohrál s mřížkou na helmě, ale po něm odjel do nemocnice. „Bude tam asi nějaký zákrok. Uvidíme zítra,“ řekl Rulík.
V úplném závěru utkání si trenér stihl i užít dění na tribunách. „Není to úplně můj styl, ale jo. Tu poslední minutu, kdy jsem věděl, že už nám to neuteče, tak jsem se tam trošku uvolnil na střídačce,“ prohlásil Rulík.
Finále mistrovství světa doma bude hrát národním tým poprvé od roku 1985, kdy tehdejší Československo porazilo v rozhodujícím utkání 5:3 Kanadu. Rulík se tehdy chtěl do pražské Sportovní haly dostat, ale nakonec zápas vůbec neviděl. „Byl mi dvacet let, bylo to po škole, rok po maturitě. Byl jsem v Praze, chtěl jsem se dostat do haly. Nedostal jsem se na to utkání, což jsem si strašně přál. Jel jsem stopem nazpátek, trval šest hodin, když jsem přijel tenkrát do Ostrova (nad Ohří), tak jsem se dozvěděl, že jsme udělali titul. Bylo to z nějakých zpráv, nebo Branky, body, vteřiny. Takže to bylo docela zajímavé. Pamatuji si to docela přesně. Zápas s Kanadou, Šejba tři góly,“ vzpomínal Rulík.
