Měsíc se mnohdy přirovnává ke kolu ementálu – krátery na něm připomínají typické díry v tomto druhu sýra. Pokud by chtěl někdo použít gastronomickou metaforu k popisu Velké rudé skvrny na Jupiteru, musel by nejspíš sáhnout po slovu sulc.
Poslední pozorování Velké rudé skvrny, která je vlastně největší bouřkou ve Sluneční soustavě, naznačují, že se zvláštně třese – při využití českého rčení „jako sulc“.
Pozoruhodný pohyb skvrny zaznamenali vědci, kteří největší planetu Sluneční soustavy pozorovali pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu. Strávili tím 90 dní, od prosince 2023 do března 2024. Výsledky bádání pak astronomové vydali nyní v polovině října.
„Věděli jsme sice, že se její pohyb mírně mění, ale nečekali jsme, že uvidíme oscilaci takových rozměrů. Pokud vím, tak nic takového před námi zatím nikdo nepozoroval,“ popsala autorka studie Amy Simonová z Goddardova střediska kosmických letů NASA . „Díky vysokému rozlišení Hubbleova dalekohledu můžeme říci, že se skvrna stlačuje a rozšiřuje společně s tím, jak se pohybuje rychleji a pomaleji. To bylo velmi nečekané a v současné době pro to neexistuje žádné hydrodynamické vysvětlení,“ doplnila vědkyně v oficiálním vyjádření.
Velká rudá skvrna je takzvaná anticyklóna. To znamená, že jde o oblast vyššího tlaku, obří větrný systém, který rotuje proti směru hodinových ručiček. Podobné anticyklóny existují i na Zemi. Tato bouře na Jupiteru se svými rozměry ale zcela vymyká všemu, co je možné spatřit na naší planetě. Je totiž větší než celá Země. Pro vědce je jev zajímavý nejen sám o sobě, ale i z praktických důvodů – mohl by jim totiž pomoci pochopit, jak vznikají hurikány na naší planetě.
Skvrna plná nejasností
Badatelé na základě dřívějších modelů a srovnání se zemskou atmosférou předpokládali, že Velká rudá skvrna je poměrně mělkou bouří. Teprve nedávno se ukázalo, že je ve skutečnosti extrémně hluboká: podle poznatků výzkumníků totiž sahá do hloubky zhruba 350 až 500 kilometrů pod horní hranicí oblačnosti.
Velká rudá skvrna ve srovnání se Zemí
Velikost Velké rudé skvrny je značně proměnlivá – stejně jako její podoba. Co je neměnné, je směr jejího otáčení, vždy rotuje proti směru hodinových ručiček, tedy proti směru otáčení Jupitera. Naopak se mění její barva – od hnědé, přes rudou, až po okrovou. Barevné permutace ani další proměny zatím nejsou spolehlivě vysvětlené, s objasněním těchto zákonitostí by ale mohly pomoci nové snímky ze sondy Juno.
Gigantická bouře na Jupiteru je výjimečná nejen svými rozměry a silou (větry v ní mají rychlost až 640 kilometrů v hodině), ale i svou stabilitou. Na Zemi nic takového neexistuje, ani na jiných planetách astronomové nic podobně trvalého zatím nepozorovali. Například veliká temná bouře na Neptunu pozorovaná před 35 lety sondou Voyager 2 zmizela někdy kolem roku 1994. Roku 2010 zase propukla monstrózně obrovská bouře na Saturnu – táhla se přes celou planetu, ale během roku se zcela rozplynula.
Je možné, že Velká rudá skvrna je „věčná“, ale v posledních 150 letech se povážlivě zmenšila – oproti záznamům z 19. století je nyní asi třetinová. Některá pozorování dokonce naznačují, že se v současnosti scvrkává nejrychleji od doby, co ji lidstvo začalo sledovat.
