ADHD netrpí jen děti, ale i dospělí. Ženy s touto poruchou jsou podle autorek knihy „Roztěkané“ doslova poddiagnostikované. Na rozdíl od mužů se o ní často dozvídají až v dospělosti po porodu. Prostřednictvím desítek příběhů se Klára Kubíčková a Jana Srncová, které se s ADHD samy potýkají, snaží dát návod jiným ženám, jak s diagnózou bojovat nebo jak ji poznat.
Jedna je spisovatelka, druhá terapeutka, mají odlišná povolání, ale stejnou diagnózu – ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Obě na ni přišly až v dospělosti. Podle jejich knihy je to běžnější právě u žen po porodu, které nebyly předtím diagnostikované. Tuto poruchu si totiž většina lidí spojuje s malými dětmi, většinou chlapci, kteří neposedí a vyrušují.
„Já jsem skončila v péči lékařů, po metabolickém rozkladu organismu. Byla jsem u psychiatričky a ta říkala jasně, jsou tam deprese, panické atiky, ale už vám někdo diagnostikoval ADHD?“ popisuje Klára Kubíčková.
Cesty, jak roztěkanost zvládat, jsou různé. Klára potřebuje aktivitu, přírodu nebo vaření. Jana zase jednu činnost, na kterou se soustředí. Možná řešení teď lidem s ADHD, především hlavně ženám v dospělosti, přibližuje nová kniha, která kombinuje příběhy a vědecké poznatky.
Jako bych měla v sobě hopík, který stále skáče
„Hyperaktivita není viditelná, ale je tam. Hraní si s pramínky vlasů, cvakání propisky, drobnosti, díky kterým se ženy víc soustředí,“ říká Jana Srncová.
„Je to, jako byste měla v sobě hopík, který pořád skáče, ale nikdo to nevidí a vy tu energii musíte kompenzovat,“ vysvětluje Klára.
Téma teď ve společnosti rezonuje a víc lidí ho vynáší na světlo. V Českém rozhlasu například začíná dokument o ADHD v dospělosti od Ivony Remundové.
Přehlcení informacemi, požadavky na multitasking
„Dnes víme, že ADHD není záležitost jen dětství, těch „divokých kluků“. U velké části lidí příznaky přetrvávají do dospělosti, jen mění svou podobu. A u žen často zůstávaly dlouho skryté právě proto, že nebyly tolik nápadné,“ vysvětlil psychiatr Jiří Renka z Národního ústavu duševního zdraví.
„Navíc je pravda, že dnešní doba ADHD ‚nahrává‘ – moderní život, který je přehlcený informacemi, požadavky na multitasking a neustálou dostupnost. Lidé s ADHD tak mohou v tomto prostředí narážet na větší obtíže než dřív,“ dodal Renka.
Kniha se zkušenostmi lidí s touto poruchou chyběla
Podle psycholožky Zuzany Masopustové kniha v českém prostředí chyběla, hlavně co se týče sdílení zkušenosti ve stejné skupině lidí. Ale upozorňuje i na to, že se v diagnóze může spousta lidí poznat, i když ji nemá. „Může být hodně nerozpoznaných lidí s ADHD, protože tehdy ta diagnostika nebyla tolik známá. Nejlepší způsob je vydat se cestou oficiální diagnostiky,“ řekla.
„Máte pocit, že v tom nejste jako žena sama. Já tady mám třeba zaškrtané některé pasáže, musela jsem je přečíst manželovi,“ poznamenala čtenářka knihy Kamila Krybus.
V dospělosti se příznaky mění
Projevy ADHD se podle Renky v průběhu života mění. „U dětí je ADHD často spojováno s nápadným neklidem, impulzivitou a problémy se soustředěním,“ popsal psychiatr.
V dospělosti se příznaky promění. „Neposednost se promění ve vnitřní neklid, nervozitu nebo neschopnost vypnout. Impulzivita se může projevit například sklonem k unáhleným rozhodnutím, přerušováním v konverzaci nebo problémem zvládat emoce. Nepozornost se odráží v problémech s organizací času, zapomínáním, odkládáním povinností, pocitem chaosu v hlavě,“ řekl.
Léky a psychoterapie
Léčba ADHD v dospělosti podle Renky stojí na dvou pilířích. Lécích, které zlepšují funkci mozku v oblastech pozornosti, motivace a kontroly impulzů. A psychoterapii. „Co funguje nejlépe, je kombinace obojího. Lék pomůže ‚utlumit vnitřní chaos‘, ale samotný nestačí. Terapie pomáhá naučit se s ADHD žít a pracovat s ním, ne proti němu,“ dodal.
Ke sdílení zkušeností může pomoct i nedávné založení facebookové skupiny Nepozorné ženy právě Janou Srncovou, spoluautorkou knihy.