Přinášíme stručný souhrn prvního roku amerického prezidenta Donalda Trumpa v Bílém domě během jeho druhého funkčního období. Uplynulé měsíce přinesly mimo jiné uvalení cel na obchodní partnery USA, tlak na ukončení rusko-ukrajinské války nebo vojenskou intervenci ve Venezuele. Rozhodnutí a kroků ale šéf Bílého domu učinil výrazně víc.
Trumpovo druhé prezidentství začalo jako smršť exekutivních příkazů. Hned během prvního dne v úřadu, tedy 20. ledna 2025, jich podepsal 26 – mezi těmi nejdůležitějšími byla milost pro 1500 obviněných z útoku na Kapitol z ledna 2021, zahájení procesu odchodu ze Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo odstoupení od Pařížské dohody o klimatu.
Za prvních sto dní svého druhého funkčního období Trump podepsal celkem 143 exekutivních příkazů, což je výrazně víc, než vydali ostatní američtí prezidenti během začátku svého působení v Bílém domě. Za první rok v prezidentském úřadu Trump podepsal víc než dvě stě těchto dokumentů. Řada z nich byla napadena u soudů, což je však podle politologa Jakuba Dopierally v americkém soudnictví běžné.
V těchto procesech často musel rozhodnout až Nejvyšší soud USA, jehož členové jsou nyní převážně konzervativního smýšlení. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Matěj Jungwirth v polovině roku 2025 prohlásil, že se soudci obávají, že pokud by rozhodli proti přáním šéfa Bílého domu, Trump by jejich rozhodnutí nerespektoval, což by snížilo jejich kredibilitu. Instituce prezidentovi dala zapravdu v několika klíčových otázkách, jako bylo třeba snížení počtu federálních pracovníků, které bylo součástí snahy o zeštíhlení státního aparátu.
DOGE cílil na snížení byrokracie, přinesl propouštění
Dohled nad snížením státních výdajů a byrokratické zátěže svěřil Trump miliardáři Elonu Muskovi, který ho podporoval během prezidentské kampaně štědrými finančními dary. Musk se postavil do čela nově zřízeného týmu pro efektivitu státní správy známého jako DOGE, jehož aktivity se vydaly několika směry.
V první řadě Musk nechal propustit řadu pracovníků federálních agentur – a nevyhnulo se to ani těm seniorním. Na začátku dubna server The Business Insider napsal, že DOGE vyhodil více než 216 tisíc federálních pracovníků, celkově jich za rok 2025 americká vláda propustila přibližně 300 tisíc. Toto číslo zahrnuje ty, kteří dostali výpověď, i ty, kteří přistoupili na dohodu o ukončení pracovního poměru.
Média informovala, že vyšší stovky zaměstnanců vláda zase přijala zpět, protože například na ministerstvu zdravotnictví chyběl personál.
Dále DOGE zrušil financování zahraniční pomoci, amerických médií – jako je veřejnoprávní rozhlasová stanice NPR nebo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, které vysílá v zemích s autoritářskými režimy – a dalších projektů americké vlády. Muskovým cílem bylo seškrtat z výdajů vlády dva biliony dolarů (44,3 bilionu korun), nakonec ale dosáhl pouze zlomku této částky.
Fungování DOGE ve velké míře ovlivnila povaha samotného Muska a jeho vztah s prezidentem, který v průběhu roku poznamenalo několik roztržek a sporů. Podnikatel nakonec z čela týmu odešel koncem května, aby v následujících měsících nadále slovně útočil na Trumpa i na kroky Bílého domu. Musk mimo jiné prohlásil, že prezidentovo jméno se nachází v takzvaných Epsteinových spisech, a proto je Trump nechce zveřejnit.
Snaha zveřejnit spisy o Epsteinově případu
V předvolební kampani přitom Trump opakovaně sliboval, že po nástupu do úřadu zveřejní podrobnosti k případu sexuálního predátora a finančníka Jeffreyho Epsteina, který měl bohatým a mocným lidem zprostředkovávat sexuální společnice, často mladistvé. Epsteinovu smrt v roce 2019 opřádá řada konspirací, podle FBI však spáchal sebevraždu ve vězeňské cele.
Nejen pravicovými médii i sociálními sítěmi se už roky šíří spekulace o údajném seznamu Epsteinových klientů. Trumpova administrativa po nástupu k moci navzdory svým předchozím prohlášením uvedla, že žádný seznam neexistuje, a další dokumenty nezveřejnila. To vyvolalo silné ohlasy mezi demokraty i republikány. Nesouhlas s prezidentem vyjádřili v této věci i někteří z politiků a vlivných osobností hlásících se k Trumpovu hnutí MAGA (Udělejme Ameriku znovu skvělou). Řada z nich následně svou kritiku postupně zmírnila.
Ve Sněmovně reprezentantů rovněž vznikla zákonodárná iniciativa, která by zmocnila ministerstvo spravedlnosti USA ke zveřejnění dokumentů z Epsteinova spisu. U jejího zrodu stáli demokratičtí zákonodárci, ale i několik republikánů – například poslankyně Marjorie Taylor Greenová, která dříve patřila k Trumpovým skalním podporovatelům, nebo kongresman Thomas Massie. Kongres zákon schválil koncem roku, kdy Trump ustoupil, a dokonce vyzval k jejímu odhlasování.
Ve zveřejněných dokumentech z Epsteinových spisů se několikrát objevilo jméno samotného Trumpa nebo narozeninové přání, které podle serveru deníku The Wall Street Journal nynější šéf Bílého domu adresoval právě Epsteinovi, stejně jako řada fotografií slavných osobností. Už zmíněný seznam Epsteinových klientů však mezi publikovanými materiály nebyl. Na americké úřady se následně snesla kritika, že zveřejnily jen část dokumentů.
Vysílání národní gardy do amerických měst
Kritiku přineslo i Trumpovo rozhodnutí vyslat Národní gardu postupně do Los Angeles, Chicaga a několika dalších měst v USA. Cílem podle administrativy měla být asistence s udržováním pořádku v ulicích, ale zástupci tamních samospráv často dávali najevo svůj nesouhlas.
Tento krok je součástí vládní protiimigrační politiky, která zahrnuje deportace nelegálních migrantů z USA například do střední Ameriky – bez ohledu na zemi původu. Bílý dům se přitom opíral o zákon o nepřátelských cizincích z 18. století, ohledně jehož použití stále pokračuje právní bitva. Administrativa každopádně nadále tlačí na odchod nelegálních migrantů ze země.
Podle portálu USA Today News loni do Spojených států méně lidí přišlo, než z nich odešlo, což se stalo poprvé za několik desetiletí. Mezi lidmi, kteří zemi opustili, byla i řada nelegálních migrantů, jež přistoupila na dohodu o dobrovolném odchodu z USA výměnou za finanční příspěvek a letenku do vlasti. Zároveň se ale objevily zprávy o neoprávněných deportacích.
Akce proti nelegálním přistěhovalcům na území USA provádí především Úřad pro imigraci a cla (ICE). Jeho aktivity poznamenal incident z letošního ledna, kdy jeden z agentů ICE v Minneapolisu smrtelně postřelil 37letou Američanku. Ta se podle zveřejněných videozáznamů pokoušela odjet autem ve chvíli, kdy se poblíž jejího vozu nacházeli agenti ICE. Ženina smrt vyvolala protesty.
Tažení proti americkým univerzitám
Kromě nelegálních migrantů se Bílý dům zaměřil také na univerzity v zemi, které se snažil donutit, aby upravily své učební plány, ze kterých na jeho naléhání měla zmizet „woke ideologie“ (termín woke lze popsat jako souhrn progresivních myšlenek, pozn. red.) a principy DEI (Diversity, Equity, and Inclusion – rozmanitost, rovnost a inkluze, pozn. red.).
Trump vysoké školy také obviňoval z toho, že v jejich kampusech panuje antisemitské prostředí. Aby dosáhl svého, tak omezil jejich financování – podle odborníků tím ale poškodil postavení amerických vysokých škol ve světě.
Škrty a výdaje ve „velkém, krásném zákoně“
Trumpově administrativě se povedlo prosadit rozsáhlou legislativu, o které prezident mluví jako o „velkém, krásném zákoně“. Její součástí byly její klíčové priority, jako je prodloužení daňových škrtů z roku 2017, nové daňové úlevy, zvýšení výdajů na armádu a zabezpečení hranic USA.
Zákon obsahuje i škrty ve výši přibližně jednoho bilionu dolarů (20,9 bilionu korun) z programu Medicaid. To znamená, že téměř 12 milionů občanů USA s nízkými příjmy může přijít o zdravotní pojištění, upozornil server The Economics Times. Na Američany s nízkými příjmy navíc dopadají vysoké ceny potravin, za kterými mimo jiné stojí vysoká inflace.
Trumpovým dlouhodobým cílem je přimět velké společnosti, aby přesunuly svou výrobu do USA, čímž by vznikla pracovní místa, která šéf Bílého domu slíbil zajistit během předvolební kampaně.
Kvůli tomu na začátku loňského dubna v rámci akce, kterou označil jako „Den osvobození“, Trump oznámil rozsáhlá cla na řadu zemí – vyhlásil základní desetiprocentní sazbu a pak zvýšenou úroveň cel, která byla specifická pro každý jednotlivý stát. Podle řady ekonomů ale tato cla mohou americkou ekonomiku spíše poškodit než jí prospět.
Uvalení této zvýšené celní sazby USA opakovaně odkládaly a zároveň vyjednávaly obchodní dohody s ostatními státy. Nové smlouvy s Washingtonem uzavřela například Evropská unie, Velká Británie nebo Japonsko. Řada dalších zemí nicméně k dohodě nedospěla a začátkem srpna pro ně začaly platit zvýšené sazby v původním rozsahu.
Od izolacionismu až po údery na protivníky
Ve vztahu k ostatním státům světa představovala vyhlášená cla značný zásah, který lze vnímat jakou součást Trumpova často zmiňovaného izolacionistického přístupu k zahraniční politice. Během posledního roku však prezident USA podnikl i expanzivní kroky.
Po svém nástupu do úřadu například Trump prohlašoval, že by USA měly připojit Kanadu jako 51. stát nebo získat Panamský průplav či Grónsko. Svá slova částečně změnil v činy, když letos v lednu začal tlačit na odkoupení největšího ostrova na světě, přičemž k jeho získání nevyloučil ani použití síly.
Následně rozhodl o uvalení cel na osm evropských zemí, které do Grónska vyslaly vojenské mise, aby zjistily, jak obrana ostrova vypadá. Ten dle Bílého domu čelí ohrožení ze strany Ruska a Číny, což Trump prezentuje jako důvod k získání Grónska do amerického vlastnictví.
Těmto sporům mezi Evropou a USA přitom předcházel úder USA ve Venezuele, který směřoval k zadržení a odvlečení tamního autoritáře Nicoláse Madura. Toho se následně Američanům povedlo dopravit před soud v New Yorku, kde čelí mimo jiné obvinění ze spolupráce s drogovými kartely.
Americká armáda přitom už několik měsíců před útokem na Caracas operovala v Karibském moři, kde podnikala údery na lodě, které podle Trumpa patřily pašerákům drog. K této vojenské akci ovšem Bílý dům nepožádal o souhlas Kongres – stejně jako v případě nedávných úderů vůči Venezuele.
Trump během svého prvního roku v úřadu rovněž usiloval o získání Nobelovy ceny míru. V souvislosti s tím opakovaně prohlašoval, že „ukončil několik válek“. Některé z daných konfliktů – jako třeba ten mezi Kambodžou a Thajskem – se však po jeho zásahu znovu rozhořely, v jiných případech – jako je třeba konflikt mezi Arménií a Ázerbajdžánem – se dle odborníků povedlo uzavřít dohodu, která má šanci na dlouhodobé trvání.
Na Blízkém východě se Trump spolu s řadou arabských států zasadil o dohodu ve válce v Gaze, kde proti sobě stojí Izrael a teroristické hnutí Hamás spolu s jeho spojenci. V regionálním soupeření mezi Jeruzalémem a Teheránem rozhodl Trump o provedení úderu amerických bombardérů na íránská jaderná zařízení, aby podpořil Izrael a ochromil íránský jaderný program.
Nobelovu cenu míru nakonec získala lídryně venezuelské opozice Marína Corina Machadová, která ale po americkém úderu na Caracas Trumpovi předala medaili, která se držitelům ceny uděluje. Později Trump norskému premiérovi Jonasi Gahrovi v rámci dění okolo Grónska napsal, že „už necítí povinnost myslet čistě na mír“, protože zmíněnou cenu nedostal.
Jedním z konfliktů, které se Trump snažil po svém návratu do Bílého domu ukončit, byla rusko-ukrajinská válka. Kvůli prosazení příměří silně tlačil na představitele vlády napadené země, což může ilustrovat i únorová návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě, která skončila roztržkou mezi oběma politiky v přímém přenosu.
V rámci snahy o ukončení bojů na Ukrajině se Trump loni sešel také s ruským vládcem Vladimirem Putinem na Aljašce. Po schůzce následovaly dynamické změny ve vztazích mezi Washingtonem a Moskvou. Na podzim americká administrativa zveřejnila americko-ruský plán na ukončení války, který ale dle odborníků z velké části vycházel z požadavků Kremlu.
Znění a obsah dokumentu následně korigovala série jednání amerických vyjednavačů s evropskými a ukrajinskými představiteli. Ani tyto úpravy však nevedly k tomu, že by Kreml jakkoli slevil ze svých maximalistických požadavků vůči Ukrajině a přistoupil na – byť jen dočasné – přerušení bojů.
