Komerční prezentace Aktual.: 4.09.2025 10:02
Zátor (Bruntálsko) – Dramatický odliv obyvatel, kterého se obávali představitelé zaplaveného Zátoru na Bruntálsku, nenastal. Místní obyvatelé přitom sílu vodního živlu loni v září poznali potřetí za bezmála 30 let. Přesto je obec dál vyhledávaným místem pro život. Zůstala také rodina pětatřicetileté Nikoly Vilímkové. Loni vinou velké vody přišli o tři roky starý domeček. Rozhodli se zůstat. Nyní staví na stejném místě totožnou stavbu s jednou zásadní změnou. Objekt zvedli více než o metr. Věří, že takto nový domov před další povodní ochrání. Stěhovat se do nového chtějí koncem října.
Přibližně před rokem Vilímková nevěřila, že přijdou tak velké záplavy. Na dopoledne v sobotu 14. září nikdy nezapomene. „Normálně jsem vařila rajskou. Prala prádlo. Manžel mi říkal, ať se balím. Řekla jsem, že povodeň nebude. V televizi to říkali. Jít jsem chtěla, až by byla voda na zahradě. Pak tam najedou byla. Tak jsem vzala oběd a šli jsme,“ popsala okamžiky před katastrofou. O několik hodin později měli v domě metr vody. S dětmi ve věku tři roky a osm měsíců našli přechodné útočiště u rodičů v Krnově.
Vrátit se mohli až v pondělí. „Bylo to tady jak po válce. Všude jen zmar a zkáza. Měla jsem strašný pocit. Voda všechno zničila. Měli jsme jen to, co jsme si odvezli. Z domu jsme zachránili jen jedno dětské kolo. Přišli jsme i o dvě auta, která jsme odstavili v Krnově. Ale ne dost vysoko,“ dodala. Hned následující den se pustili do práce. „Tři dny jsme věřili, že domeček zachráníme. Pak ale přišla statička a doporučila demolici. Řekli nám, že takový typ dřevostavby nepůjde vysušit. V té době už bylo vidět, jak bobtná a zvětšuje se. Všude byla plíseň,“ řekla.
V tu chvíli s manželem zvažovali i variantu, že si seženou jiný pozemek. Ve hře bylo i opuštění Zátoru. Nakonec se ale rozhodli, že na původním místě postaví úplně stejný dům. Jelikož šlo o obnovu stavby, nemuseli žádat o stavební povolení. Mohli začít hned a bez úředních překážek. „Nechtěli jsme čekat dva roky, než se najdou a připraví případné pozemky. Bydlení v bytě není pro nás. Máme dvě děti a velkého psa. Zahradu potřebujeme,“ popsala Vilímková.
Strach z dalších povodní ale má. „Nemyslíme si, že by už žádné nebyly. Takže ještě netušíme, jak se nám tady bude po takové zkušenosti bydlet. Jak budeme spát, když bude v Jeseníkách tři dny pršet,“ svěřila se mladá žena. I když si nenamlouvá, že povodeň už nezažijí, věří, že zvednutí domu o metr a 20 centimetrů nad původní úroveň jim pomůže majetek ochránit.
Dům sice měli pojištěný, za vyplacenou částku se jim ale nový postavit nepodaří. „Při dnešních cenách bude dražší asi o 2,5 milionu korun. Musíme si půjčit a použít úspory,“ řekla. V domě udělali s manželem jen několik drobných úprav. Měnili věci, které jim v tom původním, který si zabydlovali pouhé tři roky, nevyhovovaly. „Takže teď to budeme mít vylepšené,“ řekla s úsměvem a dodala: „Ale tři roky je krátká doba na tak kompletní rekonstrukci.“
V Zátoru, kde velká voda řádila v letech 1996, 1997 a loni, zůstávají i přesto, že ona i manžel povodně už zažili. „Manželova rodina dokonce v roce 1997 přišla ve Vrbně pod Pradědem o dům. Tchán z něj tenkrát zachránil jen starý šicí stroj. Ten byl u nás. Loňské povodně už nepřežil. Museli jsme jej vyhodit,“ řekla.
Odchodu rodin se obávala starostka jesenické obce Salome Sýkorová (SNK). V obci šlo k zemi deset domů. Některé ale nebyly obydlené celoročně a lidé je využívali jako chalupy. Všechny rodiny, které v obci trvale bydlely, zůstaly. Vilímkovi postavili nový dům na stejném místě. Jiná rodina si koupila pozemek a chystají se stavět. Jiní zase dostali obecní byty. Život se vrací i do vytopených domů, které obyvatelé opustili a odstěhovali se jinam. „Lidem se daří je prodávat. Původní majitelé se sice odstěhovali, místo nich ale přišel někdo jiný. Hlavně to jsou mladé rodiny. Takže i když nás zasáhla tak ničivá povodeň, tak Zátor je stále místo, kde lidé chtějí žít,“ myslí si starostka.
