Poslankyně za KDU-ČSL Nina Nováková navrhuje vypustit pasáž o nepřijatelnosti fyzických trestů na dětech z novely občanského zákoníku, na které se shodla koalice. V rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že plácnutí přes zadek ve výchově může fungovat. Nemá ale na mysli opakované tresty. Mluví i o tom, že ustanovení může být zneužitelné a narušit normální vztahy v rodině.

Proč chcete z novely občanského zákoníku, na které se shodla koalice, vypustit pasáž o nepřijatelnosti fyzických trestů na dětech?

Během kampaně před volbami jsem slibovala, že budu hlasem lidí, kteří se snaží žít slušný a normální život, plnit své sociální i rodičovské role. Všichni děláme chyby, ale snažíme se. V občanském zákoníku je teď jeden paragraf, který říká, že při výchově se dají používat přiměřená opatření. A druhý, který jmenuje, čeho všeho se týká rodičovská odpovědnost. To je dostačující. Tam patří všechny složky života dítěte i wellbeing nebo mravní vývoj.

Rodina je škola vztahů a trénink do života. Ve fungující rodině panují bezvýhradné vztahy. Všichni vás přijímají i s chybami, ale zároveň, protože vás milují, se vás snaží i korigovat. Kde jinde si má dítě natrénovat, že něco nejde?

Takže chcete nechat na rodičích, aby děti vychovávali, jak chtějí?

Ano, protože jim důvěřuju. Nesmíme pořád upozorňovat na excesy či příšerné týrání. Věřím, že většina rodičů se snaží být slušná. Hlavně vůbec nesouhlasím s názorem psychologů, že nefunguje plácnutí přes zadek. Nebo že nefunguje, když plácnete přes ruku, pokud dítě někam sahá. Něco jiného je mu nafackovat nebo ho opravdu bít.

Špatně je, když dítě něco udělá a vy mu chcete s delším odstupem dát najevo, že se to nemá. Je špatně bít někoho po delším čase nebo ho i plácnout později. Jsme oblečení savci a existuje u nás podmíněný reflex. Když chci, aby něco nedělal, tak ho zbrzdím v tu chvíli. Když ho ještě za to plácnu, pak ví, že to je špatně. 

Ale podle vás každý rodič pozná, jaký fyzický zásah už je za hranou?

Na to je krásné měřítko. Sama mám dvaatřicetiletého syna. Fyzicky jsem ho trestala velmi málo. Když už, tak jsem ho po zadku plácla, i když byl větší, nejen jako batole. Naprosto jasný signál, že to bylo správně, je, že syn po plácnutí sice začal třeba plakat, ale pak ke mně běžel se utěšit.

Říkáte, že se zaměňuje fyzické týrání a fyzické trestání. V Česku je podle dostupných údajů ohroženo násilním přibližně 14 procent dětí. Nepomohlo by ustanovení o nepřijatelných fyzických trestech jako prevence, že někteří drsnější rodiče zvolí mírnější tresty?

Mluvím o korektivním fyzickém kontaktu. Nechápu, proč se v novele mluví jen o tělesných trestech a duševním strádání. Považuju za fatální chybu třeba i dnešní zcela antiautoritativní výchovu, která udává, ať se dítě samo rozhodne. To je mnohem větší poškození dítěte. Když korekci nezažilo v rodině, jakmile se dostane do školy a pak do práce, kde se po něm chce výkon, začnou ho korigovat cizí lidé, kteří k němu nemají vztah. Mám ho korigovat já jako matka, protože ho mám ráda. Navíc, co to je tělesné trestání?

Co je přesně korektivní fyzický kontakt pro vás?

Fyzických kontaktů je mnoho typů a jeden z nich je korektivní. Znamená to, že něčemu zabraňuju nebo rychle dám negativní reakci. Je to třeba plácnutí. Do rodičovské odpovědnosti patří totiž i ochrana. Jako rodič mám dítě chránit a fyzický korektivní kontakt ho může chránit, aby neudělalo něco špatné. 

Poslankyně Taťána Malá z ANO mě osočovala, že chci flákat děti. Jenže já mluvím o plácnutí. Nemyslím nějaké soustavné a opakované tresty. Když batole plácnu přes zadek, který je nejméně citlivá část těla, ani to skoro neucítí. Pokud vidím, že se ode mě pak odvrátí nebo větší dítě uteče, vím, že jsem překročila hranici. A znovu to neudělám.

Nemělo by tedy v novele být víc specifikované, jaké tělesné tresty jsou nepřijatelné?

Ale to už by bylo špatně. Za chvíli tak budeme říkat, jak mají spolu žít partneři a co mají dělat v ložnici. V občanském zákoníku je popsáno, že rodič má odpovědnost za zdraví a za mravní vývoj. Musím si tedy vyhodnotit, že jeho mravní či psychický vývoj může narušit, když použiju nepřiměřeně tělesný trest. Naprosto nekorektní argumentace pak je, že ustanovení o nepřijatelnosti fyzických trestů je bez sankcí.

Proč? Podle odborníků nebude vymahatelné.

Protože zároveň novela do občanského zákoníku přidává k rodičovské odpovědnosti odstavec, kde je napsáno, že hrozí-li v důsledku výkonu rodičovské odpovědnosti narušení citového nebo psychického vývoje dítěte a nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak, omezí se rodičovská odpovědnost. To je šílená sankce. 

Bude to zneužitelné. Když řeknu, že můj partner nepřiměřeně trestá dítě, opřu se o zmíněný paragraf o omezení rodičovské odpovědnosti. A to je přece obří sankce. Nemám ráda výhrůžky. Když byla novela ve sněmovně v obecné debatě, tak se tvrdilo, že nikdo nebude nikoho šikanovat za to, že dá dítěti pohlavek. Ale nakonec to tam není ošetřeno. Kdo tedy zvolí tu míru?

Organizace jako třeba Centrum Locika říkají, že vysoká tolerance násilí v rodinách je velký problém. Nerozumíte alespoň pohledu, že tato vládní novela by mohla přispět k tomu, aby bylo tolerováno méně?

Rozumím. Ale pohled člověka, který se setkává denně s nejhorší odvrácenou stránkou lidí, jako je násilí na ženách, je posunutý. Všude máme napsáno, že se nesmí vraždit, přesto se vraždí. Nefunguje to. Proto na to musíme jinak. 

Nepřijatelnost fyzických trestů bude znamenat, že jediný, kdo si s tím bude dělat starost, budou normální a slušní lidé. Dítě si také může říct, že máma ho nesmí mlátit, a tak hned zavolá na linku bezpečí. Může to zcela narušit normální a přirozené vztahy.

Koaliční poslanci vám vytýkají, že jste pozměňovací návrh s nikým nekonzultovala. I předseda lidovců Marek Výborný o vás řekl, že porušujete pravidla klubu.

Nejsem zaměstnanec klubu, ale občanů. Nemám problém s panem Výborným, jen nevím, čemu takovými slovy pomůže. Přitom já jsem na jednání klubu opakovaně řekla, že s tímhle mám problém. Není pravda, že by to lidi a moji kolegové na klubu nevěděli. 

Barbora Urbanová ze STAN říkala, že jste svůj nesouhlas na jednáních neříkala.

Za prvé, nebyla jsem tam. Poslankyně Urbanová je podobně jako Michaela Ochodnická, Michaela Šebelová nebo Olga Richterová z party, kterou já strašně štvu. Ony vycházejí z jiné filozofie než já. Myslí si, že jsou tolerantní, ale přitom by pořád někoho pronásledovaly a ohání se tragickými příběhy. Moc dobře všichni věděli o mých výtkách. I kdyby mi to zakázali, tak bych se v lidských a rodinných otázkách vymezovala, protože své názory vůbec neměním. 

Video: Zabil jedenáct lidí a stala se z něj hvězda mezi psychopaty. Zvrácené, říká Čírtková (20. 11. 2024)

Ludmila Čírtková – Spotlight Aktuálně.cz. | Video: Tým Spotlight

Podíl.
Exit mobile version