Aktuální bydlení režiséra Marka Dobeše je poněkud kontroverzní. Kvůli zvyšujícím se výdajům za chystaný snímek Ďáblova sbírka se rozhodl položit na oltář umění i byt a přesunul se do skladu na pražských Vinohradech. Ačkoliv se to může někomu zdát neuvěřitelné, v místnosti bez oken a v záplavě lepenkových krabic režisér nestrádá.
Opustit nákladný podnájem a investovat každou korunu do projektu, kterému věří, je pro něj věc zcela přirozená. „Měli jsme nádherné kanceláře ve vile na Vinohradech, kde jsem mohl fungovat. Jenomže potom došly peníze a po covidu se zvedaly ceny,“ vysvětloval režisér. „Toto mám pronajaté nějaký dvanáctý rok, možná malinko déle a máme tu velmi dobré vztahy, takže jsem se přesunul sem,“ řekl Dobeš.
Tajemství mnoha krabic
Na nové adrese žije mezi krabicemi poslední rok. Přitom sám přiznává, že obsah většiny krabic je i pro něj samotného záhadou. „Ty věci, které tu vidíte, to je obrovské množství knih, desek, VHS kazet a materiálů z našich nejrůznějších natáčení. Do určité míry ten přesun přišel v pravou chvíli. Já třeba jen u pětiny krabic vím, co v nich je, zbytek jsem zapomněl. Takže v tuhle chvíli, v té své ulitě jsem na správném místě ve správný čas, protože to všechno musím projít. Všechno to fotím a zapisuji, abych už věděl, co kde mám,“ vyprávěl Marek Dobeš. Kromě knih a desek jsou v krabicích také vzpomínky a relikvie z jeho bývalých projektů a sám režisér vše označuje jako „popkulturní muzeum“.
Artefakty z různých projektů, na kterých Dobeš pracoval, je možné spatřit téměř na každém kroku. Na stěnách jsou zarámované plakáty k filmům Kajínek a Choking Hazard, mezi nimi i obraz desky kapely Olympic, které Dobeš točil videoklip k písni My už jiný nebudem.
„Bylo to před deseti lety k padesátému výročí kapely. Chtěli naznačit, ať už od nich fanoušci neočekávají žádnou jinou hudbu, ale já jsem chtěl ukázat, že Olympic je pořád in. Nechali jsme si namalovat obraz, který je kopií desky Když ti svítí zelená, a pak to jednotliví muzikanti podepsali. A to včetně těch, kteří už nejsou mezi námi. Podepsal se na to i Jiří Korn, protože jednu dobu taky se skupinou Olympic zpíval,“ vyprávěl Marek Dobeš s úsměvem.
Bedny plné vzpomínek
Svých upomínek na minulé projekty si Dobeš velmi váží, ale je možné, že si některé z nich budou jeho fanoušci brzy moct zakoupit a podpořit tak jeho aktuálně dokončovaný film. „To jsou věci, kterých se člověk nedokáže zbavit, ale možná to udělám v rámci crowdfundingové kampaně na svůj druhý celovečerní film Ďáblova sbírka. Je to prostě nezávislý projekt a je nesmírně těžké ho dostat do kin a já budu žádat fanoušky, aby mi přispěli tím, že si koupí třeba memorabilie z mých předchozích projektů. Ať už je to z Choking Hazardu, proto je tu ta rakev, nebo z filmu Kajínek, tam mám taky nějaké memorabilie. Nebo trička z filmu Byl jsem mladistvým intelektuálem, což je můj první krátkometrážní film. Byl bych rád, kdyby měli fanoušci nějakou vzpomínku a zúčastnili se nějakým způsobem produkce toho mého projektu,“ vysvětluje Dobeš své plány s artefakty z natočených filmů.
Nechybí ani upomínkové fotky
V režisérově provizorním domově nechybí ani fotografie se světoznámými osobnostmi, ke kterým se dostal v rámci svého bývalého zaměstnání. „Mám vystudovanou žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dělal jsem rozhovor třeba s Davidem Lynchem, Salmou Hayekovou, Christopherem Walkenem a bylo to nejlepší období mého života. Pak jsem se rozhodl, že budu filmař, a všechno už bylo jen těžší a těžší,“ vzpomínal Dobeš.
Ze známých osobností, se kterými se měl možnost setkat, pak vyzdvihl především Davida Lynche a zpěváky Davida Bowieho a Lemmyho, se kterým se nechal zvěčnit na jedné z fotografií. „Ten Lynch byl fantastický. Už tehdy jsem měl tendenci, že bych chtěl být jednoho dne režisér, tak jsem se v něm zhlédl. Ale zároveň asi největší vzpomínky mám na Lemmyho, protože to je obrovská osobnost a byl nesmírně příjemný. Člověk by čekal, že rocker bude vostrej, zvlášť když vypadá takhle, ale byl to strašně příjemný člověk. A s Davidem Bowiem jsem dělal reportáž, tam nebyla možnost rozhovoru. Natáčel na Barrandově v ateliéru videoklip Hello Spaceboy, ale byl jsem mu na dosah. Dýchal jsem stejný vzduch jako David Bowie,“ dodal Dobeš s nostalgií v hlase.
Vysněné bydlení s knihovnou
Režisér své aktuální obydlí vnímá samozřejmě jen jako provizorní řešení a do budoucna by byl rád za komfortnější domov. Při jeho volbě pro něj bude nejdůležitější především dostatečný prostor pro knihy.
„Musí to být prostor, do kterého se vejdou všechny ty knihy. Protože jestli se něčeho nedokážu zříct, tak je to literatura. V mnoha těch bednách jsou knížky a to mě strašně trápí. Takže je mi prakticky jedno, kde to bude, ale musí tam být místnosti, kde budou velké dřevěné knihovny a v nich budu mít přehledně vyskládané své knihy.“
Zároveň dodává, že se po Praze pohybuje především pěšky, a tak by byl rád za byt blíže centra. Skromnému režisérovi jinak dle jeho slov téměř nic nechybí, tedy kromě dostatečného prostoru pro kávovar. „Určitě bych uvítal, kdybych tu měl nějaký kávovar. Teď si můžu dělat jenom instantní kávu, tady nemůžu mít kávostroj a to mi strašně chybí. A utrácet za kafe si nemůžu dovolit. To by byl hřích. To by byla zrada mých fanoušků. Ti čekají, že přijdu s filmem, a ne že si budu někde dávat kávičky,“ dodal Marek Dobeš s úsměvem.
