Samuel Migaľ ze strany Hlas patří k poslancům, kteří se vzbouřili a nepodporují některé návrhy slovenské vládní koalice. Migaľ ostře kritizoval cestu premiéra Roberta Fica do Moskvy. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, za jakých okolností už by nedokázal být součástí vlády, hodnotí i chování prezidenta Petera Pellegriniho. „Pokud se Hlas bude podobat Směru, moje cesta v něm nemá smysl,“ říká.
Premiér Robert Fico oznámil odvetu vůči Ukrajině za to, že od 1. ledna zastavila tranzit ruského plynu přes Ukrajinu na Slovensko. Mluví o zastavení humanitární pomoci Kyjevu, omezení dávek pro ukrajinské uprchlíky i o zastavení dodávek elektřiny na Ukrajinu. Tento týden o tématu měla jednat slovenská koaliční rada a po ní vláda. Schyluje se k tomu?
Vycházím jen z medializovaných informací, protože komunikace se mnou v rámci naší strany je mírně omezená a interní informace nemám. Vím jen to, co avizoval premiér – že se setká s koaličními partnery. Nejsem součástí koaliční rady, čili ani není povinnost z jejich strany mě informovat o detailech. Předpokládám, že premiér dodrží slovo, čekám, jaký výsledek to přinese. Zatím má parlament přestávku a zasedat by měl 4. února.
A jak se spolu s dalšími kolegy z Hlasu, kteří jsou společně s vámi označováni za rebely, k takové odvetě postavíte?
Neradi se označujeme za rebely, necítíme se tak. Jsme součástí vládní koalice a chceme, aby fungovala podle koaliční smlouvy a programového prohlášení. Necítíme se jako součást opozice. Naopak podporujeme vládní návrhy, pokud dávají smysl, ale u témat v rozporu s dohodami hlasujeme podle svého vědomí a svědomí. Usilujeme o to, aby parlament přijímal smysluplné a normální zákony.
A co říkáte na odvetná opatření vůči Ukrajině?
Omezování dodávek elektřiny pro Ukrajinu by trestalo obyčejné Ukrajince, už tak velmi postižené válkou, a ne prezidenta Volodymyra Zelenského. Elektřina se dodává do společné energetické sítě a na Ukrajinu by se stejně dostala jinými cestami.
Marián Kéry, poslanec koaličního Směru, řekl, že už vás nepovažuje za koaličního poslance. Nehlasujete za část návrhů vládních poslanců v parlamentu, ostře kritizujete premiéra za cestu do Moskvy. Máte nějaké červené linie, po jejichž překročení byste už nedokázal v koalici či v poslaneckém klubu zůstat?
Každý máme svá nastavená pravidla, ale já jsem přišel do strany Hlas-SD, nikoliv do strany Směr-SD. Vstupoval jsem tam na základě myšlenek a přesvědčení současného prezidenta. Nedělám nic jiného, než že se těchto myšlenek držím. Moje první otázka při vstupu do strany na pana Pellegriniho, tehdy ještě předsedu strany, byla, jaké je jeho stranické ukotvení a přesvědčení, co se týče přístupu k Evropské unii a Severoatlantické alianci.
On mi jednoznačně deklaroval, že strana Hlas je prozápadní stranou, která ctí pevné ukotvení Slovenska ve struktuře Evropské unie a NATO. Toto je pro mě naprosto neměnné. Všechno, co by nějak souviselo s vystupováním ze Severoatlantické aliance nebo z EU, je pro mě naprostá červená čára. Tam by se mnou určitě nikdo počítat nemohl.
Ukrajina o zastavení tranzitu plynu informovala rok dopředu. Někteří experti proto říkají, že Fico vlastně v Rusku na schůzce s Putinem v prosinci nemohl nic vyjednat. Proč se podle vás Fico vůbec za Putinem vydal?
Cokoli, co bych teď řekl, je z mé strany pouze spekulace. Nechci veřejně kritizovat premiéra, protože jsem součástí koalice a bylo by to neprofesionální. Než budu svůj názor veřejně prezentovat, potřebuji znát důvody cesty. Jako poslanci jsme o premiérově cestě neměli absolutně žádné informace, což jsem veřejně kritizoval. Měli jsme mít alespoň minimální informace o tom, proč tam jede.
Důležitější teď je, zda jednal už během roku s prezidentem Zelenským o tom, aby nezavřel kohouty s plynem. Jestli k takovým jednáním došlo, nemám informace. Touto cestou se možná bylo třeba vydat dřív.
Ministryně hospodářství dělala vše pro to, aby zajistila před avizovaným uzavřením téměř plné zásobníky plynu, což pokryje spotřebu pro Slovensko do konce zimy a na začátek letní sezóny. Nyní je klíčové diverzifikovat zdroje, mluví se o turecké cestě či přes Maďarsko. Tato situace by mohla Slovensko přimět k co nejmenší závislosti na ruském plynu.
Roberta Fica jste ale už veřejně kritizoval, v deníku Sme vám vyšel text s titulkem „Chybí už jen zvací dopis“, zjevně v odkazu na krok Vasila Biľaka a invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Když jste viděl fotku Fica s Putinem, co jste si pomyslel?
Text možná reflektoval mé momentální emoční nastavení, které vycházelo z toho, že jsme jako poslanci Národní rady nadřízeni slovenské vládě. Nechci se tím vyvyšovat nad premiéra Roberta Fica, protože je to zkušený politik. Ale parlament má vládu kontrolovat. V době psaní textu jsem neměl a dosud nemám žádné bližší informace o tom, proč k cestě došlo.
Osobně jsem přesvědčen, že s lidmi jako Vladimir Putin v situaci, kdy zaútočil na svého svrchovaného souseda a prakticky na bratrskou zemi, se nejedná. Cesta neměla smysl. Mluvím dlouhodobě o tom, že válečné řešení pro Ukrajinu nemá smysl a je třeba hledat diplomatická řešení. Pokud by to mělo nějakým způsobem přispět k ukončení války, dokázal bych přivřít oči, ale v této situaci nemá smysl.
Opozice svolává mimořádnou schůzi parlamentu, kde chce prosadit usnesení o prozápadním směřování Slovenska. Hlasoval byste pro spolu s opozicí?
Nemám problém hlasovat za otevření schůze, protože parlament je místo, kde se to musí vydiskutovat. Ale když mi kladete tuto otázku, musíte si uvědomit, že jsem stále součástí vládní koalice. Neplánuju ji opustit. Spolu s mými dalšími třemi kolegy jsme si začali čím dál více uvědomovat, že z parlamentu nemůže vycházet cokoli. Pak by se totiž země dostala do velkých problémů. Nazvali jsme naši aktivitu „morálním semaforem“ – buď legislativnímu záměru dáme oranžovou, nebo červenou. Počty v parlamentu jsou chválabohu takové, že my jako čtyři poslanci opravdu můžeme tyto nesmysly ovlivnit…
Mám to chápat tak, že byste tedy s opozicí nehlasoval?
Jsme součástí vládní koalice a řídíme se koaliční smlouvou. Nemůžeme a ani nechceme hlasovat s opozicí. Ale vůbec není vyloučeno, že s úpravou usnesení nebo vlastním usnesením přijdeme. (Při prosazení usnesení o prozápadním směřování země budou hlasy skupiny poslanců Hlasu kolem Samuela Migaľa rozhodující. Podle informací deníku SME tito poslanci pomohou opozici schůzi otevřít – pozn. red.)
Vy jste se sám s koalicí, jejíž součástí jste již přes rok, rozkmotřil až u zákona o sportu. Vládou prošly třeba i kritizované změny trestního řádu, které jste tehdy podpořil. To vám ještě nevadilo?
Pokud mám správné informace, tak v Česku se chystá podobná novela trestní legislativy. Hlavní důvod, proč jsem to podpořil, byl, že cílem je na Slovensku položit jakýsi základ pro restorativní justici. Ale měl jsem samozřejmě výhrady vůči některým záležitostem, které byly zapracovány do legislativy, jako například kritizované zmírnění trestů při násilí na ženách a podobně.
Politika je o tom, že mě buď můj koaliční partner přesvědčí, nebo ne. Hlasuju podle svého svědomí, to je celé.
Bylo podle vás zpětně dobře, že Hlas šel do koalice se stranou Směr?
Z mého pohledu není problém Směr. Největším problémem vládní koalice je předseda koaliční Slovenské národní strany Andrej Danko. Protože od začátku vstupu do koalice jen tančí po koaliční smlouvě a je na absolutní hraně toho, co je ještě vhodné a akceptovatelné.
Takto se nedá pracovat donekonečna, někoho vydírat a odkazovat něco koaličním partnerům. Já jsem nikdy neměl problém se Směrem, vždy došlo k politické dohodě na věcech, které byly důležité. Problém je, že Andrej Danko a jeho poslanci přichází s návrhy, jak například nevládním organizacím nakreslit kříž na záda a ukázat, že jsou zahraniční agenti. Přitom samy často suplují stát, který na mnoha místech selhává. Toto jsem odmítl. Pokud nenajdeme možnost, jakým způsobem fungovat, bude to čím dál náročnější. A to říkám velmi upřímně a otevřeně.
Co se týká druhé možnosti, dnes je už passé mluvit o tom, co by bylo lepší. Nicméně kdyby ve vládní koalici byli třeba křesťanští demokraté, bylo by to jednodušší. Dnes už cesty zpět v zásadě není. Ale vláda se může rekonstruovat v případě, že by došlo k dalším problémům. Kromě předčasných voleb je cest mnoho v případě, že by to nefungovalo, ale momentálně to tak nevidím. Sice to nebude lehké, ale myslím, že vládní koalice bude dál fungovat.
Vy ale zároveň kritizujete i sbližování Hlasu se Směrem. Jak by se měl Hlas proměnit?
Za tím si stojím, protože takzvaná Pellého jedenáctka, která vznikla odchodem členů ze Směru, měla své ideje, a proto jsem do strany vstupoval. Vnímám, že tu potřebujeme sociálně demokratickou stranu, která bude založena na principu solidarity, absolutního boje proti korupci a na druhé straně proti jakýmkoli nesmyslům, které vycházejí v dnešní podobě z Národní rady.
Proto stále mluvím o tom, že nemůžeme být jako Směr, protože pak by nemělo smysl, abychom jako strana existovali. Jestliže to takto půjde dál a Hlas se bude podobat Směru, moje cesta s Hlasem pak asi do budoucna nemá smysl. Jsem stále jeho součástí, ale současně veřejně mluvím o věcech, které mi překážejí i v rámci naší strany, třeba jak co funguje po výměně předsedy.
Prezident Pellegrini je nadále čestným předsedou. Řešíte s ním nějak dění ve straně?
S prezidentem jsem se viděl naposledy někdy v říjnu u příležitosti oficiální akce. Tyto interní záležitosti jsme neřešili, ale předpokládám, že to vnímá. Sám jsem zvědavý, zda do toho nějak vstoupí. Je čestným předsedou, na druhé straně je již prezidentem a měl by vystupovat apoliticky a neřešit interní záležitosti, protože na to jsou orgány strany. Stále mu ale zůstává jisté právo veta, které má při zásadních rozhodnutích a nominacích.
Jak vnímáte prezidentovo vystupování vůči vládě? Nečekal byste od něj, že se třeba víc vymezí vůči některým vstřícným krokům premiéra směrem k Rusku?
Myslím, že prezident má své nastavení. Ale komunikuje přesně v linii, aby co nejméně polarizoval společnost, což na jedné straně velmi vnímám, na druhé straně možná někdy právě při takových krocích by to chtělo trošku větší akčnost. Nevím, do jaké míry měl informace právě o cestě do Moskvy, takže se mi to obtížně hodnotí.
Současná koalice se může spoléhat jen na nejtěsnější možnou většinu. Vy sám spolu s ostatními poslanci přímo ohrožujete stabilitu vlády. Snažil se s vámi premiér výhrady řešit a spory nějak urovnat?
Zatím jsme žádnou velkou debatu s premiérem neměli. Ale k takovému setkání možná dojde. Velmi krátce jsme se střetli po odhlasování státního rozpočtu, kde jsme si s premiérem podali ruce a on mě požádal, abychom nebyli ti, kteří povalí vládu. Garantoval jsem mu to s tím, že za každým důležitým rozhodnutím této vlády snad budu. Ale musí dávat smysl pro Slovensko.
Spotlight moment: Stovka mrtvých za kilometr. Rusové trpí obrovské ztráty, hodnotí situaci bezpečnostní analytik Otakar Foltýn | Video: Tým Spotlight
