Sociální sítě dokážou uspokojit jakékoliv publikum. Dokonce už i domácí mazlíčky. Nabízejí jim opravdu pestrý obsah: animované hry, záběry s běžící kořistí, relaxační hudbu i streamovací videa z přírody.
Sledovanost těchto kanálů je přitom obrovská – jen na platformě YouTube jsou k mání stovky tisíc videí pro psy a kočky, z nichž některá mají až 80 milionů zhlédnutí.
Podle kočičí psycholožky Kateřiny Štiblické by se ale měli mít majitelé mazlíčků na pozoru. „Co je pro jednoho zábava, může být u druhého potíž. Může to vyvolat až frustraci a problémové chování,“ vysvětluje. Některá zvířata si dokonce mohou vypěstovat na nových technologiích závislost.
Opravdu může být domácí mazlíček závislý na videích z YouTube?
Ano. Pokud závislostí označujeme to, že se kočka k něčemu přimkne tak silně, že ji už nic jiného nenaplňuje a nebaví, tak to samozřejmě možné je. Ve svém okolí už jsem se jednou s něčím podobným setkala.
Jak se to projevovalo?
Šlo o kocoura, kterému jeho majitelka jednou neprozřetelně pustila video určené pro kočky. Běhali v něm hlodavci a schovávali se do děr. Kocoura to strhlo natolik, že se od té doby touží dívat na podobná videa pravidelně. Sedne si před televizi a dožaduje se svého každodenního přídělu virtuální zábavy. Pokud ji nedostane, je z toho frustrovaný. Několikrát už se dokonce stalo, že se na televizi věšel předními tlapkami, nebo olizoval obrazovku. Jiné hračky ho v takovou chvíli nezajímají.
Čím to je?
Ta videa jsou zjevně navržená tak, aby stimulovala kočičí lovecké instinkty. Často v nich běhají myši, létají ptáci nebo se tam hemží hmyz. To všechno je přirozená kočičí kořist. Všichni tito tvorové se navíc pohybují velmi rychle a dělají nevyzpytatelné pohyby. Někteří dokonce schválně mizí za okraj obrazovky, což kočky neuvěřitelně dráždí. Probouzí to v nich lovecký pud. Pokud je to ještě ke všemu barevně kontrastní, aby to ta kočka dobře viděla, je to pro ně dokonalý „rajc“.
To všechno zní jako skvělá příležitost, jak znuděné kočce v bytě zpestřit všední den…
Na první pohled to tak opravdu vypadá. V některých případech to tak dokonce může nějakou dobu fungovat. Problém je v tom, že je tato zábava jen virtuální, nehmatatelná. Chybí tomu úspěšný lovecký konec. Kočka sice vydá spoustu energie na to, aby myš na obrazovce chytila, nikdy se jí to ale nepodaří. Hlodavec nakonec vždycky zmizí. Některé kočky to může začít frustrovat.
Je to podobné, jako když majitelé používají ke hraní lasery. Některé kočky to sice může chvilku bavit – světýlko se mrštně pohybuje po zemi i po zdech, takže se kočka hezky proběhne, ani tady se ale nedostaví zasloužená odměna. Světýlko zmizí, aniž by ho mohla kočka uchopit do tlapek a zakousnout. Pokud se to děje pokaždé, kočku to může deptat.
Což vypadá jak?
Kočka může upadnout do splínu – začne být méně aktivní a skleslá. Může se taky chovat problémově. Třeba nedávno jsem řešila případ jedné kočky, která byla doslova závislá na laseru. Dokázala za ním běhat i 45 minut a opravdu se ho snažila všemi silami ulovit. Logicky se jí to ale nepodařilo. Výsledkem bylo to, že se šla celá frustrovaná vykálet za gauč. To se dělo celé roky. Majitelé přitom vůbec netušili, v čem je problém – tedy že může být mezi tímto typem hry a nevhodným chováním jakákoliv souvislost. Jakmile ale s laserem přestali, kočka už se nikdy za pohovku nevykálela.
Takže je dobré podstrčit kočce po takové hře i něco reálného…
Ano. Kočka by měla alespoň občas něco dopadnout. Po jakékoliv takové akci, jako je zábavné video na YouTube nebo honička za laserovým světýlkem, by jí měli majitelé podsunout i nějakou hmatatelnou hračku. Může to být třeba plyšová myš, provázek nebo pytlíček s šantou. Pro duševní zdraví kočky je to důležité. Kočky totiž milují a preferují hračky, které můžou ulovit či přímo zničit – jako by to udělaly s živou kořistí.
Může kočičí frustrace přerůst až v depresi?
Přímo depresí bych to nenazvala. Spíš se projeví nějaké to problémové chování. To ano.
A nuda? Může ta vést k potížím?
Ta samozřejmě taky. Kočky jsou totiž aktivní šelmy, které potřebují nějakou činnost. Není v pořádku, pokud celý den jen tak polehávají v křesle. Pokud to tak je, často nastává problém. To si bohužel spousta lidí neuvědomuje, takže se kočce dostatečně nevěnují. Nuda je přitom jednou z nejčastějších příčin stresu a nezvladatelného chování. Některé kočky kvůli tomu mohou potichu „scházet“, aniž by si toho majitel všiml.
Vůbec největší škody může nuda napáchat u takového zvířete, jaké má ještě ke všemu i divoký temperament. Já takovým kočkám říkám „kočičí inženýři“. Je to typ koček, které musejí u všeho být. Všechno zkoumají a kontrolují, u všeho asistují. Klidně se dobývají i za majiteli na záchod, rozmontovávají kávovary nebo ničí žaluzie – když si jich majitel dost nevšímá. Takovým jedincům je opravdu důležité zajistit dostatečné množství zábavy, zvlášť pokud žijí jen v bytě. Jinak začnou být problémové. Mohou kálet na nevhodná místa, v krajním případě mohou být i agresivní vůči svému okolí.
Jakou zábavu takovým kočkám doporučujete?
Určitě to nejsou videa na YouTube, ta můžou sloužit jen jako doplněk. Mnohem lepší jsou nejrůznější kočičí hlavolamy a interaktivní hračky. Zvíře se u nich intenzivně zaměstná. Majitel taky může kočce připravit překvapení po domě nebo s ní zahájit trénink. Stačí pár minut denně a kočku to uspokojí, nemusí to být práce na plný úvazek.
Z čeho dalšího může vznikat kočičí deprese a problémové chování?
Z bolesti. To je velmi časté. Pokud kočka vypadá zdeptaně, je podrážděná nebo močí mimo svou toaletu, bývá za tím obyčejně nějaký zdravotní problém. Bohužel není vzácností, že se na něj u veterináře nepřijde – ne proto, že by ten veterinář nebyl dobrý. On jenom nemá dostatek času, aby se ptal na každý – někdy na první pohled nesouvisející – detail ze života kočky. Pokud vyšetření nic neukáže, pošle zvíře domů. Kočka je přesto stále úzkostná a močí do postele. V takových případech může pomoct kočičí behaviorista.
Jak přesně?
Třeba já to dělám tak, že pokud se na mě někdo obrátí, nechám ho nejprve vyplnit dotazník. Na základě toho už si vytvořím představu, co kočku pravděpodobně trápí. Teprve potom se vydám k ní domů, do jejího přirozeného prostředí.
Tam ji nejprve celé hodiny sleduju a pořizuju videa. Zkoumám třeba, jak chodí nebo jak se tváří při vykonávání potřeby. Pokud je v domácnosti víc koček, sleduju jejich interakce. Majitelů se současně doptávám na další detaily. Videa si pak znovu pouštím i doma, často ve zpomaleném režimu – tak, aby mi neuniklo ani sebemenší vychýlení z držení těla či z chůze. Jsem zkrátka takový detektiv kočičí bolesti. Jakmile mám jasno, sepíšu doktorovi zprávu, na co jsem přišla. On na základě toho kočku dovyšetří. Funguje to.
Stává se, že ani behaviorista na nic nepřijde?
Samozřejmě, i to se může stát. Je určitý typ koček, které trpí chronickými záněty močových cest, infekci přitom nemají – všechny testy jsou čisté. Vysvětlení se nenajde ani v jejich okolí – majitele mají laskavé, soužití s dalšími zvířaty v domácnosti harmonické a vybavení adekvátní. Přesto se v tom pořád motají. Jsou úzkostné, všeho se bojí a čůrají majitelům do postele. V takovém případě může jít o kočku, která má zkrátka nějaký vnitřní problém. Je to v ní, má k tomu zjevně předpoklad. Pak může být na místě nasazení medikace, díky které by se cítila líp.
Máte na mysli antidepresiva?
Ano. V takovém případě veterináři zvířeti předepíšou antidepresiva. Kočka se díky této berličce srovná a bolestivé záněty můžou zmizet. Uleví se i majitelům – přestanou utrácet spoustu peněz za léčbu, která nikam nevede, a nemají mokro v posteli.
Jak časté takové případy jsou?
Není to časté. Jsou to jednotky zcela výjimečných případů. U drtivé většiny koček se skutečně zjistí, že je konkrétní problém někde vně – například že starou kočku bolí záda, a tak se bojí malého neposedného kotěte a jeho skotačivých nájezdů. Jakmile se tento důvod úzkosti či stresu vyřeší, je všechno v pořádku a problémy vymizí.
Pokud už kočka začne užívat antidepresiva, co se s ní děje dál?
Je to podobné jako u lidí – jakmile léky zaberou a kočka se uvolní, může se s ní začít pracovat i jinak. Majitel ji může začít třeba trénovat, čímž kočku zabaví a psychicky posílí. Ukáže jí, že je svět v pořádku a žádné nebezpečí jí nehrozí. Díky tomu se můžou antidepresiva po nějaké době pomaličku vysazovat.
Není to tedy řešení samo o sobě. Je to jenom pomoc k tomu, aby se mohla kočka nadechnout a my jsme jí mezitím mohli ukázat svět v lepším světle.
Hraje při řešení problémů roli i plemeno? Případně jsou některá plemena ke stresu náchylnější?
Podle mě ne. Chovatelé to sice vidí jinak a vedou o tom se mnou dlouhé diskuze, já jsem ale přesvědčená o tom, že je každá kočka jedinečná. Bez ohledu na plemeno. Klidně můžete mít nudnou bengálku, přestože se o bengálkách říká, že jsou divoké. A naopak můžete mít velmi aktivní britku, přestože jsou britky obecně klidnější. Mám na konzultacích hned několik kočičích „inženýrů“ a jsou to právě britky.
Vraťme se ještě jednou k videím na YouTube… Dočetla jsem se, že zatímco kočky se rády dívají na svou potenciální kořist, psi sledují spíš příslušníky svého vlastního druhu. Baví je třeba hra malých štěňat nebo tlupa psů na louce. Proč to tak je?
Pravděpodobně to bude tím, že kočky jsou spíš individualistky – psi to mají trochu jinak. Kočka obvykle nevidí cizí kočku jako kamarádku, proto pro ni může být video jiných koček spíš thriller než relax. Naopak video s kořistí kočku baví, protože jí to nahrazuje lov. Proto právě videa s hlodavci a ptáčky tak fungují.
