Browder se již několik let snaží přesvědčit Evropu, aby přesměrovala peníze ze zmražených ruských aktiv na obranu Ukrajiny. Ale vzhledem k tomu, že pokrok v otázce zmrazených aktiv se zastavil kvůli odporu především Belgie, má nový cíl: rafinerie v Indii, Číně a Turecku.
Tyto závody zpracovávají ruskou ropu a přeměňují ji na produkty, jako je benzin, nafta a letecké palivo, a zajišťují tak příliv dolarů do kremelské pokladny. Rozpovídal se o nich na lednovém setkání v Davosu, kde pronásledoval vrcholové manažery, evropské lídry a americké senátory ve snaze způsobit Putinově ekonomice finanční problémy a nakonec se pokusit o pád režimu, jak upozorňuje Guardian.
Browder odhaduje, že pouhých osm rafinerií dohromady denně investuje do Ruska 500 milionů až jednu miliardu dolarů nákupem ruské ropy, prosazuje tak uvalení sankcí na jejich majitele.
„Je to prostě ta nejpřímější a nejzřejmější věc, jakou jsem kdy viděl. Jak si Putin může dovolit tuto válku? Prodejem ropy. Kdo kupuje ropu? Hlavními odběrateli jsou tři země: Čína, Indie a Turecko,“ řekl podle britského deníku Guardian během lednového Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu.
„Kdyby přestali kupovat ruskou ropu, cena, kterou by Rusko mohlo za svou ropu získat, vzhledem k tomu, že by to byl ropný ekvivalent krvavých diamantů, by se prodávala s obrovskou slevou. A pak, myslím, že za šest měsíců by Putin prakticky skončil,“ domnívá se Browder.
Proti nápadu se ovšem v reakci pro web Aktuálně ohrazuje rusista Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK, který si nemyslí, že Browderův nápad je jednoduše proveditelný.
„Kdyby to bylo tak jednoduché, už by to bylo zavedené,“ domnívá se Svoboda a přidává, že by vyjádření Billa Browdera bral s rezervou. „On se snaží vystupovat jako hlavní hrozba pro Putina, ale byl i součástí jeho vzestupu,“ vysvětluje Svoboda.
Browder na pádu Sovětského svazu vydělal miliony a na počátku století měl nejvýkonnější kapitálový fond na světě s názvem Hermitage Fund, ujal se velkých ruských společností jako Gazprom. Následně mu ovšem v roce 2005 Rusové vstup do země zakázali a prohlásili jej za hrozbu pro národní bezpečnost.
Osmnáct měsíců poté policie provedla několik razií v moskevských kancelářích. Browder proto pověřil svého právníka Sergeje Magnitského pátráním po tom, co se doopravdy stalo. Ten odhalil korupční spiknutí ve státní správě, jenže právě kvůli tomu byl v roce 2008 zatčen. Za podezřelých okolností zemřel v ruském vězení o rok později. Údajně ho ubili dozorci.
Za jeho smrt nebyl nikdo potrestán, naopak posmrtně byl odsouzen z daňových úniků, stejně jako v nepřítomnosti Browder.
Na Západě vyvolala Magnitského kauza skandál, i díky Browderově lobbingu americký Kongres v roce 2012 schválil takzvaný Magnitského zákon. Ten trestá ruské (od roku 2018 pak celosvětové) představitele, úředníky, soudce a policisty zapletené do případů porušování lidských práv.
Podobný zákon mají – opět díky Browderovi – i další země, například od roku 2023 je zaveden i v českém právním řádu. Zahraničním společnostem a cizincům, kteří by se dopustili závažných protiprávních jednání, díky tomu české úřady mohou například zabránit ve vstupu, pobytu nebo zmrazit majetek.
Kvůli sankčním zákonům se tak Browder stal v Rusku ještě méně oblíbeným. Sám napsal o svém vztahu s ruským prezidentem knížku, která se jmenuje „Jak jsem se stal Putinovým nepřítelem číslo 1“, podobně o sobě hovoří také v médiích. Browder kvůli tomu podle svých slov čelil výhrůžkám, v Rusku jej také žalovali, obvinili z vraždy a dokonce na něj vydali zatykač v rámci Interpolu.
