Anna Azari je velvyslankyní Izraele v Česku již čtvrtým rokem. „Když jsem sem přijížděla, věděla jsem, že jedu do velmi přátelské země, ale nevěděla jsem, jak hluboké to přátelství je,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. V čem je česká podpora Izraeli důležitá a proč nesouhlasí s dopisem adresovaným české vládě, který zaslaly tři největší humanitární organizace v Česku.
V Pásmu Gazy pokračují boje a podle OSN i humanitárních organizací hrozí v některých oblastech hladomor. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu přitom čelí tlaku některých svých krajně pravicových ministrů, aby zvážil anexi tohoto území. „Je pro mě velmi těžké si představit, že by se k tomu nyní přiklonila celá vláda včetně Netanjahua,“ říká izraelská velvyslankyně Anna Azari s odkazem na odpor velké části izraelské veřejnosti a známky vyčerpání izraelské armády.
Kritiku, že Izrael nese odpovědnost za zhoršující se humanitární situaci, však odmítá. „Ano, jsme v Gaze a máme určitou zodpovědnost, ale nevládneme celému území. Hamás… dělá vše pro to, aby se humanitární pomoc nedostala k lidem,“ uvádí. Podle ní je otázka budoucí správy Gazy „velmi, velmi sporná“ a vyvolává v Izraeli vnitřní politickou nestabilitu. Česká republika patří k nejpevnějším spojencům Izraele v Evropě. Podle Azari nemá česká podpora pouze symbolický význam, ale i praktický dopad v rámci EU a OSN.
Dovedu si představit, že práce izraelského diplomata v Evropě nebyla v posledních měsících zrovna snadná. Změnilo se i něco na vaší práci v Česku jako izraelské velvyslankyně?
Je to zajímavá otázka, protože je velmi obtížné srovnávat průměrného izraelského diplomata v Evropě s průměrným izraelským diplomatem v České republice. V Česku samozřejmě nemáme jen neochvějnou podporu, ale máme podporu většiny vaší společnosti od 7. října 2023. A i teď, kdy se situace ve veřejném mínění mění, nejsme tady terčem útoků.
- Izraelská velvyslankyně v Česku působí od roku 2021.
- V minulosti sloužila jako velvyslankyně na Ukrajině a v Moldavsku (mezi lety 1999 až 2003), v Rusku (mezi lety 2006 až 2010) a v Polsku (mezi lety 2014 až 2019).
- Vystudovala historii a anglickou literaturu na bakalářské úrovni a politologii v navazujícím studiu na Haifské univerzitě a ruská studia na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Foto: Izraelské velvyslanectví v Česku, Jitka Tomečková
Benjamin Netanjahu má v plánu převzít vojenskou kontrolu nad Pásmem Gazy, někteří jeho krajně pravicoví ministři hovoří o anexi. Pokud by k tomu došlo, podle mezinárodního práva by byl Izrael zodpovědný za tamní obyvatelstvo. Myslíte si, že je Izrael připraven se o obyvatelstvo Gazy postarat?
Musím uznat, že pravicoví ministři by tento scénář uvítali. Je pro mě velmi těžké si představit, že by se k němu nyní přiklonila celá vláda včetně Netanjahua, protože velká část izraelské veřejnosti je velmi silně proti takovému scénáři.
Důvodů je mnoho, včetně známek vyčerpání v armádě. Také se v posledních dnech dostalo do médií, že na vládních schůzkách s náčelníkem generálního štábu dochází ke sporům právě ohledně této otázky.
A jak si myslíte, že by takový krok, pokud by Gaza byla pod izraelskou správou, ovlivnil mezinárodní postavení Izraele? Neobáváte se ještě větší mezinárodní izolace?
Myslím, že než se dostaneme k mezinárodnímu postavení, musíme se podívat na situaci uvnitř Izraele. Je to velmi, velmi sporná otázka. Bude to tedy způsobovat určitou nestabilitu v naší zemi. A pokud jde o mezinárodní postavení: v Gaze už jsme byli a nebylo to nijak dramaticky odlišné. Ale všichni z nás si pamatují, že z vlády nad Gazou jsme nic dobrého nezískali.
OSN a humanitární organizace hovoří o riziku hladomoru v některých oblastech Gazy. Tři největší humanitární organizace v Česku napsaly velmi kritický dopis vládě, ve kterém vyzývají, aby Česko odsoudilo porušování mezinárodního práva v Gaze. Ozval se vám třeba ministr Lipavský nebo někdo jiný z vlády? Nechtěl někdo objasnit tamní situaci?
Se vší úctou k těmto třem organizacím, musím s nimi nesouhlasit. Nesouhlasím s obsahem jejich výzvy. Ano, jsme v Gaze a máme určitou zodpovědnost, ale nevládneme celému území. Hamás, který je tam stále největší silou, dělá vše pro to, aby se humanitární pomoc nedostala k lidem.
Pravidelně pročítám vyjádření ministra Lipavského a dalších, ale nedostali jsme žádnou přímou výtku. O této otázce hovořil ministr Lipavský telefonicky s naším ministrem zahraničních věcí a pokud vím, vláda také zvyšuje humanitární pomoc.
A to je ta hlavní otázka, kterou je třeba si klást, aby se vyřešily obavy těch tří humanitárních organizací. Takže humanitární pomoc do Gazy je stále větší a větší. Hlavním problémem v terénu je, že je velmi obtížné zajistit, aby se pomoc dostala na správnou adresu. Existuje spousta humanitární pomoci, která se nedostane k běžným lidem.
Jak se díváte na kritiku izraelsko-americké organizace Humanitarian Gaza Foundation? Objevilo se mnoho zpráv včetně těch, které přinesl izraelský deník Haaretz, že izraelští vojáci stříleli na civilisty, kteří se snažili dostat k jídlu.
Je velmi těžké těmto zprávám věřit, protože vím, že Izraelci nestřílejí na obyčejné lidi, kteří se snaží dostat k jídlu. V Gaze je mnoho problémů, včetně toho, že lidé opravdu potřebují humanitární pomoc, ale jedním z dalších problémů je, že mnoho z těchto zpráv není opravdu důvěryhodných.
V Izraeli zní hodně kritických hlasů, které říkají podobné věci jako část západní Evropy. Proč myslíte, že i někteří Izraelci považují organizaci Gaza Foundation za problémovou?
Nemyslím si, že by existoval jediný Izraelec, který by neviděl nedávná videa našich rukojmích. V Evropě, v New York Times a na mnoha dalších místech byla tato videa ignorována, zejména video Evyatara Davida, který si kope vlastní hrob. To je jedna věc. Druhá věc je, že naštěstí jsme stále, a doufám, že vždy budeme, velmi otevřenou a demokratickou společností. A uvnitř izraelské společnosti probíhá vážná, velmi vážná diskuse. Velká část společnosti si myslí, že postoj vlády není správný a že Netanjahu nedělá to, co by měl. Takže ano, existuje vnitřní kritika a myslím, že je důležité, aby existovala.
Co byste řekla kritikům Izraele a české vlády, kteří vidí paralelu mezi okupovanými částmi Ukrajiny a palestinským územím na Západním břehu?
Myslím, že je to zcela irelevantní srovnání. Palestinské úřady neuspořádaly volby kdovíjak dlouho. I kdybychom vymazali poslední téměř dva roky od října 2023 a zeptali jste se mě, proč jsme nedosáhli nějakého řešení s Palestinci, jedním z důvodů by bylo, že nemáme s kým o tom jednat. Proč neuspořádali volby? Protože by se Mahmúd Abbás bál, že je prohraje, a pokud by je prohrál, tak by je prohrál s extremisty typu Hamásu nebo možná s Hamásem samotným.
Situace je tedy zcela jiná a srovnání je absurdní. Jednalo se o útok jedné země na demokratickou zemi s demokraticky zvoleným politickým zastoupením. Mimochodem, existuje ještě jeden zásadní rozdíl. Ani pravičáci v Izraeli nikdy netvrdili, že Palestinci nejsou národ. Putin si myslí, že Ukrajinci národ nejsou.
Česká republika je jedním z vašich nejhlasitějších spojenců v Evropě. Jak vnímáte tuto podporu? Jedná se o symbolické gesto, nebo má naše podpora i nějaké praktické důsledky?
Je to mnohem víc než jen symbolické gesto. Česká republika je stejně jako všichni ostatní členem EU i OSN. A v těchto fórech nám velmi pomáhá. Z politického hlediska to není symbolické a z praktického hlediska také velmi úzce spolupracujeme a tato spolupráce se stále rozšiřuje. Symbolická stránka je sice působivá a důležitá, ale nejde jen o symboliku.
A překvapuje vás, že Česká republika tak jasně stojí na straně Izraele, i když například některé evropské vlády volají po vyšetření možných válečných zločinů?
Zaprvé, většina vlád to nepožaduje ani v jiných evropských zemích. Zadruhé, myslím, že mě to už nepřekvapuje. Když jsem sem přijížděla, věděla jsem, že přijíždím do velmi přátelské země, ale nevěděla jsem, jak hluboké to přátelství je. Takže si myslím, že to možná není správné slovo, ale instinktivní reakce českých politiků, mimochodem ne nutně jen jedné politické strany, je jasně proizraelská.
Byla jste také velvyslankyní v Polsku, Rusku, na Ukrajině a v Moldavsku. Izrael opakovaně kritizoval Rusko za jeho agresi vůči Ukrajině, ale zároveň si nadále udržuje určité komunikační kanály s Ruskem. Jak vnímáte tuto rovnováhu? Jedná se o diplomatický pragmatismus, nebo morální dilema?
Myslím, že je to trochu všechno. Hlavně udržujeme komunikační kanály, pokud nám je Rusové umožňují. V Rusku máme velkou ruskou židovskou komunitu a Rusko je také hráčem v našem regionu, i když se jeho vliv snížil díky oslabení Íránu a změně režimu v Sýrii. Každopádně Rusko je pořád aktérem v našem regionu a vždy nám může uškodit. Takže pokud můžeme udržet otevřený kanál, budeme ho udržovat. I Česko má stále, i když v omezeném režimu, velvyslanectví v Moskvě.
Pokud se podívám na židovskou stranu rovnice, tak potřebujeme, aby naše ambasáda také vyřizovala žádosti lidí, kteří především po začátku ruské agrese na Ukrajině chtějí žít v Izraeli. Máme mnoho důvodů, proč udržovat otevřené kanály s Ruskem. To neznamená, že se nám líbí, co dělají na Ukrajině.
