Muž z Charkova na sociální síti Telegram nabízel reportérovi Aktuálně.cz dva kalašnikovy AK-74 za necelých 60 tisíc korun. Tvrdil, že je ho schopen propašovat i do Česka. Jako záruku poskytnul ověřené fotografie, video i příslib, že pokud si zájemce vyzvedne zbraně osobně, nemusí platit záruku. „Počítám, že podobných případů bude do budoucna více,“ říká bezpečnostní expert Richard Stojar.
Jak je reálné, že by prodejce byl schopen kalašnikov dopravit do Česka? Je možné využít například balkánské pašerácké stezky, které do Česka vedou?
Myslím, že jistá propustnost ukrajinsko-polské, případně slovenské, rumunské či maďarské hranice je dostačující. Nebyl by to zas takový problém. Provoz je tam navzdory válečnému konfliktu poměrně intenzivní. Lehké zbraně se dají poměrně dobře uskladnit a zamaskovat. Ukrajinské orgány se spíše zaměřují na osoby. Tedy aby hranice nepřecházeli muži v mobilizačním věku, než že by tam docházelo pravidelně k důkladným prohlídkám vozidel. Samozřejmě se dělají namátkové kontroly, ale kapacity jsou omezené.
Nedá se to paušalizovat, ale cesta přes Balkán by byla komplikovanější. Hranic je tam více. Navíc, pokud by někdo obstarával zbraně, Balkán by mohl být dobrá zdrojová oblast.
To zmiňují i autoři reportu, který se černému trhu na Ukrajině věnuje. Tedy že je mnohem levnější koupit zbraň na Balkáně…
V minulosti, před ruskou invazí na Ukrajinu, to nepochybně platilo. Obstarat si zbraň bylo na Ukrajině obtížnější, byť ne nemožné, než ve zbytku postsovětského prostoru. Ale k šíření zbraní dochází, když probíhá konflikt. Jugoslávské války vygenerovaly celou řadu příležitostí.
Jedním z hlavních zdrojů nelegálních zbraní byl kolaps albánského státu v roce 1997, kdy si civilní populace rozebrala vojenské sklady. Předtím stál kalašnikov na černém trhu 2000 dolarů, ale v roce 1997 cena klesla na pět dolarů. Zásoby byly obrovské a populace se k tomu dostala jednoduše.
Evidence ovšem nemůže být důsledná během jakéhokoliv konfliktu. Některé zbraně se pochopitelně odepisují jako zničené, poškozené či ztracené. A konflikt skýtá dobrou příležitost, aby se řada zbraní dostala, kam nemá. Na každé bojující straně se také najdou lidé, kteří když mají příležitost, tak ji zneužijí. Počítám, že podobných případů bude do budoucna více.
Kalašnikov je už zbraň s hromadným účinkem. Ale co si myslím, že bude větší problém než kalašnikovy, a z čeho mají bezpečnostní experti větší obavy v případě Ukrajiny: jde o to, aby se na černý trh nedostaly sofistikovanější, vyspělé systémy jako třeba americké javeliny nebo stingery. Ty by byly dražší, ale kontrola ani dříve nebyla stoprocentní. V prvních dnech invaze se také v Kyjevě rozdávaly kalašnikovy komukoli, kdo byl ochotný bránit město. Evidence samozřejmě byla trochu problematická. Když pak pominula bezprostřední hrozba, tento model rychle opustili.
Odhady hovoří asi o 20 procentech zbraní, které nebyly vráceny. To ale nutně neznamená, že skončily na černém trhu…
To číslo nepotvrdím ani nevyvrátím, ale dá se předpokládat, že v chaotických podmínkách nejste schopen dobře provést evidenci či potvrdit, že zbraň předáváte povolané osobě. To byl také hlavní motiv, proč od toho ukrajinská strana velice rychle upustila. Na bojišti pak samozřejmě nemůže být taková evidence jako v mírových dobách. Ale i například teď v Polsku se nedávno načas ztratilo několik tun protitankových min.
U nelegálních prodejců jsem na západní zbraně nenarazil. Černý trh se západními zbraněmi zatím nepotvrzují ani odborníci.
Samozřejmě by to bylo omezenější, i případná klientela by byla více obezřetná. Dostupnost kalašnikovů ale nikoho nepřekvapí a věřím, že inzerátů bude dost.
Do západních zbraní je také těžší sehnat střelivo. Do kalašnikova ho na černém trhu seženete snáz.
Je to celosvětově nejrozšířenější zbraň. I v našem prostoru se likvidovaly různé sklady střeliva, když zastarávalo. A některý materiál se pochopitelně mohl dostat i na černý trh.
Černý trh se zbraněmi na Ukrajině pravděpodobně neprovozují velké organizované skupiny, ale spíše jednotlivci. Je tomu tak skutečně?
Přesnou představu vám nedám. Osobně se domnívám, že v tuto chvíli to bude spíš záležitostí jednotlivců nebo menších skupin, než že by fungovaly sofistikované skupiny či sítě, které by podnikaly v masovějším měřítku. Dokážu si představit, že jednotlivec, který získal nějaké zbraně a chce si vylepšit svou situaci, může dát inzerát na web. Pokud v případě, který popisujete, komunikujete s někým z Ukrajiny, mohl tu působit už před válkou a má představy, jak udělat převoz do Česka.
Na druhou stranu větší případy nebyly zachyceny. A zpravodajské služby se to snaží monitorovat. Myslím tak, že se bude jednat o byznysové aktivity jednotlivců.
To by odpovídalo: můj kontakt měl na skladě pouze sedm kusů AK-74.
Z toho už se dá vyvodit, že to nedělá v masovém měřítku, ale je to spíš amatér, který k sedmi kusům nějak přišel a chce je zhodnotit.
Mluvil jste o zbraních, které se počátkem války rozdávaly civilistům. Je možné, že se na černém trhu objevují i trofejní zbraně ukořistěné od Rusů? Existuje jejich evidence?
Evidence tam samozřejmě probíhá. Řada jednotek jsou poměrně samostatné celky, kde disciplína může být větší; jinde to může být problém. Na základě zkušeností z předchozích konfliktů bych řekl, že řada trofejních zbraní nemusí evidenci podléhat. Ponechat si je ale mohou i s čistými úmysly, jako suvenýr. Opět se nabízí paralela s válkou v Jugoslávii, kde to tak probíhalo.
Počet zbraní na Balkáně je přitom od 90. let stále velký. Jak je možné, že se sklady dosud nevyčerpaly?
Ono tam bylo z čeho čerpat. Bývalá Jugoslávská lidová armáda měla bohaté sklady. Připravovala se též na partyzánskou válku. A během konfliktu tam byly dodávány nové zbraně.
Před pár lety byla vyhlášena v srbské části Bosny a Hercegoviny amnestie na odevzdání ilegálních zbraní. Vysbíralo se jich tam několik desítek tisíc kusů. Ale když jsem tam mluvil s lidmi, kteří se problematikou zabývají přímo na místě, říkali, že tisíce odevzdaných kusů je pravděpodobně jen zlomek množství, které tam je v ilegálním vlastnictví. V balkánských státech je také trochu odlišná kultura, která zbraně vnímá jinak než v našem prostoru. Je tam řada běžných lidí, kteří nejsou aktivní střelci, ale mají doma zbraň.
V jaké míře se prodej zbraní přesouvá na sociální síť Telegram, která je relativně otevřená a veřejně přístupná?
On do nedávna byl, nebo by stále měl být zašifrovaný. Tuto problematiku do hloubky nesleduji, ale Telegram do nedávna odmítal poskytovat státním úřadům přístup do komunikace. Na jedné straně je to otevřená síť, na druhé straně je zabezpečená víc než jiné sociální sítě. Dokážu si představit, že tam prodej může probíhat celkem otevřeně. Oslovení zákazníků tam bude také jednodušší než na dark webu. Ale to už není moje odbornost.
Video: Zbraně, o kterých se Ukrajině ani nesní. Bříza řekl, jak může Trump tlačit na Putina (14. 11. 2024)
Spotlight Aktuálně.cz – Vlastilav Bříza | Video: Tým Spotlight
