Jaká je šance, že se v pátek 13. února postavíte do branky Francie v zápase proti Česku?
Samozřejmě jsme už měli nějaké mítinky s trenérským štábem a myslím si, že mám velkou šanci jeden start dostat. Doufám, že to bude právě proti Česku nebo Švýcarsku. Bylo by to speciální.
Jak jste vůbec přijal zprávu, že pojedete na olympiádu?
Jsem za to strašně rád a velice si toho vážím. Hrozně se těším. Byla to pro mě velká výzva a musel jsem hodně pracovat, abych přechytal jednoho staršího gólmana, který byl přede mnou a který měl jet. Byl to napůl sen, napůl to mohla být realita.
Za Francii jste chytal na mistrovstvích světa nižší divize v kategoriích do 18 a 20 let. V dospělé reprezentaci jste v této sezoně vychytal výhry 2:0 proti Norsku a 2:1 proti Itálii. To rozhodlo?
Už dříve jsem si sáhl na nějaké zápasy za francouzské muže a čím víc se blížila tato sezona, tím víc jsem šanci na olympiádu cítil. Zápasy proti Norsku a Itálii byly excelentní, kluci mi v nich fakt pomohli. A pomohlo mi i to, že jsem v poslední době dostal líznout v první švýcarské lize.
Na olympiádě budou po 12 letech nejlepší hráči z NHL, Francie se na tento turnaj vrací dokonce po 24 letech. Je to pro vás i z tohoto pohledu velká věc?
Rozhodně. Dozvěděl jsem se zkraje sezony, že Francouzi byli na olympiádě naposledy v Salt Lake City. Z tohoto pohledu je to ohromná čest. Uvidím, proti komu bych teda mohl chytat, ale už jenom být v týmu a potkat Connora McDavida nebo Sidneyho Crosbyho bude neskutečné. Jedu si to užít a poprat se o místo.
Hokejista se snaží soustředit na každodenní práci v klubu, ale olympiádu máte čím dál víc v hlavě, že?
Je to tak a hlavně se chci připravit i mentálně. Máme v nároďáku lidi, kteří na tohle dávají pozor, protože pro psychiku je to nahoru a dolů.
Jak to myslíte?
Dozvíte se, že na olympiádu pojedete a že tam budou opravdu nejlepší hráči světa. A ti pak nastoupí třeba proti „druholigovému“ gólmanovi, jako jsem já? Je to ohromný skok, tak jsem to myslel. V týmu pracujeme na tom, abychom z toho nebyli úplně rozházení.
Už jste to naznačil, ale co pro vás tedy znamená, že je Francie ve skupině se Švýcarskem, Českem a Kanadou?
Je to asi nejtěžší skupina, ale zároveň jsem si nemohl přát lepší. Kdybych nastoupil proti Švýcarsku, potkám kluky, které znám z klubové úrovně. Proti Česku by to bylo proti půlce mého srdce. Těším se a jsem připravený všechno vyčapat.
Z Česka je váš táta František, který v mládí chytal za Jihlavu a ve dvaceti odešel do Francie. Jaké je dnes vaše spojení s Českem?
Díky tomu, že je táta z Česka, tam mám půlku rodiny – babičku, dědu, tetu a strejdy. Jezdím tam každý rok a i můj první reprezentační kemp byl za Česko. Bylo to na začátku kategorie do 16 let v Rokycanech. Ale kvůli regulím IIHF a tomu, že jsem v Česku nikdy nechytal, jsem ho nemohl reprezentovat. Ale k Česku mám veliký vztah. Sice jsem vyrůstal ve Francii, ale táta se mnou a ségrou mluvil vždy česky. Mám i přítelkyni Češku.
Takže máte francouzský i český pas, ale za hokejem jste brzy odešel do Švýcarska, že?
Ano, do třinácti jsem byl ve Francii, pak jsme se s tátou oba kvůli hokeji přesunuli do Švýcarska. Dělal trenéra gólmanů v La Chaux de Fonds, v klubu ve druhé švýcarské lize. Po roce se vrátil za rodinou do Francie a já jsem dostal angažmá v Langnau z první ligy. Jsem v klubu šestým nebo sedmým rokem, prošel jsem mládeží, posílali mě do druhé ligy v Churu a letos už jsem dostal šanci nahoře.
To je teď vaše meta, prosadit se natrvalo v Langnau?
Bylo by to super. V Langnau měli nějaká zranění nebo nemoci a myslím, že jsem ukázal, že na to mám. Některé detaily ještě nejsou vypracované na sto procent, ale jsem na dobré cestě. Chci to využít a uvidím, jestli třeba časem nepřijde šance jít do Ameriky.
Proč vlastně váš táta v 90. letech odešel z Československa zrovna do Francie?
Úplně jistý si nejsem, ale řekl bych, že chtěl vidět a zažít něco nového. V Česku bylo krátce po revoluci, on měl ve Francii i nejlepšího kamaráda. Hokej nebyla ta hlavní věc, vedle toho ve Francii ještě studoval.
Kvůli občanství z bývalé komunistické země a kvůli působení v armádní Jihlavě měl prý ve Francii problémy s udělením pracovního povolení. Nakonec tam jako brankář vystřídal několik klubů a jako trenér to dotáhl až k reprezentaci, že?
Když jako brankář končil, tak se zdálo, že už se o hokej nebude zajímat, ale narodil jsem se já a začal mě trénovat. Později se jako trenér přesunul k profíkům a měl i ten francouzský nároďák. Po návratu ze Švýcarska ještě vypomáhal u hokeje v Dijonu, kde jsem vyrostl. Ale tamní klub spadl úplně na dno, zbankrotoval. Táta chtěl mít víc času na rodinu a dneska má práci u francouzských drah.
S bývalým hokejovým obráncem Stanislavem Neckářem, mistrem světa a držitelem Stanley Cupu, nebo se zpěvákem Václavem Neckářem je to u vás jen shoda jmen?
(úsměv) Ani zpěvák, ani hokejista. Není to rodina, ale doufám, že i já se do NHL kouknu a budu si moct v nějakém zápase zachytat.
