Velká výstava o českých spisovatelích sklidila úspěch na Tchaj-wanu. Uspořádalo ji Národní muzeum tchajwanské literatury v Tchaj-nanu na jihu ostrova. Věnuje se především samizdatové literatuře a autorům, kteří za normalizace nesměli v Československu vycházet. Podobnou zkušeností prošel během čtyřiceti let takzvaného Bílého teroru do roku 1987 i Tchaj-wan.
Výstava s názvem „Psací stroj také dokáže zpívat“ představuje Tchajwancům českou literaturu, a to zejména tu, která za normalizace nesměla vycházet. Díla Václava Havla, Milana Kundery a Bohumila Hrabala jsou na Tchaj-wanu známá. Atmosféra, v níž čeští spisovatelé tvořili, už méně.
„Výstava je moc zajímavá, protože mezi Tchaj-wanem a Českou republikou existuje mnoho souvislostí a podobností, pokud jde o boj za demokracii,“ uvedla návštěvnice výstavy Erica.
Vliv české literatury na tchajwanskou
Součástí výstavy jsou publikace, které dokládají vliv české literatury na tu tchajwanskou. Otázkami identity a cesty od autoritářství ke svobodě se zabývají obě.
„Česká republika i Tchaj-wan zažily totalitní režimy, pocítily politický útlak i stejnou realitu, pokud šlo o svobodu slova,“ poznamenal náměstek ředitele Národního muzea tchajwanské literatury Cchaj Ming-jen.
Návštěvníci si mohou prohléhnout psací stroj Bohumila Hrabala, rukopisy, fotky a samizdaty zapůjčené institucemi i ze soukromých sbírek. Například spis, který na Ivana Klímu vedla státní bezpečnost.
„Tchajwanští i čeští spisovatelé čelili útlaku a pronásledování ze strany moci a projevili stejného nezdolného ducha. Přestože existuje mnoho zakázaných knih a situací, kdy nesměli publikovat, měli vlastní formy, jak prorazit. Třeba undergroundové časopisy a nakladatelství v zahraničí,“ popsal kurátor výstavy Čch‘-en Chun-I.
Tchaj-nan je nestarší město na Tchaj-wanu a tamní muzeum literatury je proslulé. Disponuje písemnostmi od dob původních obyvatel, kteří psali v domorodých dialektech, až po současnost.
