Superlativy, vzletné fráze a nálepky, z nichž mnohdy čišela zoufalá snaha alespoň na papíře porazit automobily zpoza železné opony. Prospekty socialistických aut prodávaných většinou v Mototechně jich byly plné, často ale popisy jednoduše nedávaly vůbec žádný smysl. Jenže co když se pozice obrátily? Takhle se třeba snažili na Západě prodávat v 70. a 80. letech automobily Škoda.
Řada 742 nebo, chcete-li, Škoda 105, 120, 130 atd. V roce 1976 šlo o poslední vývojový stupeň mladoboleslavského auta s koncepcí vše vzadu. Éru těchto aut odstartovalo „embéčko“, které tehdejší optikou bylo moderní i v západoevropských poměrech. Jeho modernizace s označením 100 a 110 už koncepčně zestárla a řada 742 ani na vzdálené označení „moderní“ nárok neměla.
V Československu šlo ale o jedno z nejdostupnějších a samozřejmě také nejoblíbenějších aut. Příznivou cenou v kombinaci s velkým vnitřním prostorem se mohlo auto pochlubit na západoevropských trzích, kam jej za valuty vyvážel hned od premiéry Motokov. Holandsko, Německo, Francie nebo samozřejmě Velká Británie.
Na Ostrovech se škodovky těšily docela solidní pověsti, ale řada 742 tam nevkročila dobře. Velké kritice byly tamními médii podrobeny zejména jízdní vlastnosti, škodovky byly až moc přetáčivé, na čemž měla svůj podíl i kyvadlová zadní náprava. Pověst byla poškozená tak silně, že automobilka ve spolupráci s britským dovozcem sáhla k úpravám – mimo jiné radiální pneumatiky nebo jiná kola -, které jízdní vlastnosti zlepšily.
Původně se auto jmenovalo Škoda Estelle, po úpravách krátce po zahájení výroby ale došlo ke změně na Super Estelle. To už také naplno ukazuje právě britský prospekt z roku 1978, který odhaluje všechny tehdy dostupné verze automobilu.
A nutno říct, že je to výrazně odlišný pohled do československé reality. Vyjma základní verze 105 S s výkonem 34 kW mají všechny ostatní litá kola nebo opěrky hlav na předních sedadlech. Britský prospekt samozřejmě nezapomněl upozornit i na to, že v základní výbavě má auto 400litrový kufr, spoustu místa vzadu nebo bezpečnostní pásy.
„Škoda Super Estelle. Čtyřdveřový, pětimístný rodinný sedan – kvalita, komfort, spolehlivost, pohledný design, vše za nízkou cenu. 24měsíční záruka, neomezený nájezd,“ hlásal popisek v katalogu. Všechna auta prodávaná na Ostrovech měla ve výbavě třeba zástěrky, dětskou pojistku nebo topení a odmlžovač okna.
Jinak ale hrál britský prospekt spíše na vizuální stránku. To německý katalog Škody 120 L a 120 LS z roku 1979, což byly v té době vrcholná provedení celé modelové řady s výkonem 36,8, respektive 40,5 kW, už písmeny rozhodně nešetřil. A také se nebál trochu přehánět.
„Škoda 120 L a 120 LS jsou soustředěním soutěžních zkušeností, které byly přeneseny do sériové výroby,“ píše se třeba hned v úvodu. Motokov chtěl zjevně připomenout závodní úspěchy především modelu 130 RS. Motorsport prodává v každé době, i když bez přímého spojení na danou modelovou řadu. Různé soudobé akční edice by často mohly vyprávět.
Ani v německém katalogu nechyběla hned na začátku zmínka o bohatém vnitřním prostoru, a k tomu dva popelníky, dva věšáky na kabáty, bezpečnostní madla ve stropě nebo loketní opěrky. Některé atributy modelů Škoda se už dlouhá léta nemění. Možná trochu přepáleně působí označení předních sedadel 120 L bez hlavových opěrek za klubová křesla. „I sportovní vůz může být přátelský,“ uzavírá německý katalog kapitolu věnovanou vnitřnímu prostoru a komfortu.
Mimochodem jednou z prezentovaných výhod byly také dva zavazadlové prostory. Soudě dle dnešních frunků u elektromobilů, jako kdyby Škoda 120 trochu předběhla dobu.
Vnitřní prostor, nízká spotřeba, jednoduchost, tuhost karoserie a tím daná i bezpečnost jízdy uvnitř, přední bezpečnostní pásy nebo dvoukruhové brzdy. To byly hlavní atributy, kterým se snažil reklamní katalog německým zákazníkům československá auta prodat.
A z nějakého důvodu ho neopustilo ani vydávání 120 za sportovní auto s výrazným designem exteriéru i interiéru. „Nejdůležitější věcí je! Skrytý pod kapotou: dynamický, neúnavný a silný motor, svižné předjíždění, pro stovky a stovky kilometrů sportovní jízdy,“ nešetřil superlativy katalog.
„Překvapivě dobré jízdní vlastnosti a přilnavost i v extrémních podmínkách – na hrbolech, sněhu a blátě nebo ve strmých stoupáních: to jsou výhody naší koncepce – vyšší zátěži na zadní nápravě,“ psal dál německý distributor.
To nejlepší na konec? Francouzský prospekt ke Škodě 120 LS z roku 1982 to rozhodně slibuje. Nejde o nějaké obsáhlé čtení, na čtyřech stránkách ale najdete vše potřebné. Dokonce i fotku vozu se žlutě zabarvenými předními světlomety, jak bylo ve Francii legislativně nutné. Mimochodem tehdejší slogan Škody na francouzském trhu? „Motoristé, spočítejte si to.“
Jeden z vrcholů tehdejší nabídky Škodovky s výkonem 42,7 kW, minimálně tedy na francouzském trhu, představil prospekt v šesti bodech: Robustnost, bezpečí, komfort, sportovnost, výbava a hospodárnost.
Chybět samozřejmě nesmí odkaz na sportovní úspěchy značky v rallye i na okruzích, nicméně fráze o sportovní jízdě nebo výhodách koncepce vše vzadu ve francouzském katalogu nenajdete. Opět se nicméně objevují spojení, která byste klidně mohli napasovat k dnešní Octavii nebo Fabii:
„Nízká spotřeba paliva se skvělou dynamikou, to znamená velmi příjemnou jízdu. Motoristé, spočítejte si to! Dobře sledujte Škodu. Dobře sledujte její ceny, výbavu, její výkon. A porovnávejte. Výběrem Škody 120 LS uděláte chytrou volbu.“
Jinak se opakují výhody zmíněné už v německém katalogu: dva kufry, robustní a vyztužená karoserie, velký vnitřní prostor nebo dvoukruhové brzdy. Silné stránky aut s okřídleným šípem se nemění.
Francouzský katalog ke 120 LS lze klidně označit také za určitou labutí píseň. V roce 1983 se totiž z užovky, jak se původním modelům říkalo kvůli užšímu rozchodu kol, stalo emko. Řada 742, později doplněná i o vrcholné verze 135 a 136, nakonec vydržela ve výrobě až do roku 1990, třebaže tehdy už byla beznadějně zastaralá i vzhledem k socialistickým soupeřům.
Škoda udává 2 011 044 vyrobených kusů řady 742. Nejpopulárnější variantou byla Škoda 120 ve všech výrobních podobách s více než milionem vyrobených kusů, naopak nejvzácnější jsou typy 135 a 136, kterých se každého vyrobilo ani ne dva tisíce kusů.
