Tvrdí, že stát je korporace nebo že válka se vede s cílem vyhladit Ukrajince a uvolněné území předat Židům. Vyhraňují se proti všemu a vydávají vlastní poznávací značky aut. Ale nepochybují o tom, že Rusové jsou agresoři a Rusko nenávidí, stejně jako jeho vládce Putina. Vítejte ve zvláštním světě ukrajinských „dezolátů“.
Jurij je charismatický, dominantní a pracovitý člověk z druhého největšího ukrajinského města Charkova. Kdyby svou energii vkládal do nějakých komerčních projektů, byl by bezesporu už milionář. Zatím má skoro sto tisíc sledujících na YouTube, kde dokumentuje hlavně přešlapy při mobilizaci. Vysloužil si tím už zájem tajné policie, v jejíž „péči“ strávil dva měsíce.
Již 17 let žiji na Ukrajině, jsem turistickým průvodcem, pomáhal jsem podnikatelům s aktivitami zaměřenými na ukrajinský trh a od začátku bojů pracuji jako válečný kameraman. Bydlím v Zakarpatí, ale pracovně jezdím po celé Ukrajině. A vám budu rád přinášet příběhy země, která se mi stala druhým domovem.
Foto: Archiv autora
Začátek naší známosti byl velmi hektický. Jurij neustále někam telefonoval a přitom na mě chrlil spousty informací. Jeho terénním vozem jsme v rámci města jeli vyzvednout nebožáka s obrovským monoklem na oku. Přivezli jsme ho do pizzerie, kde můj hostitel a jeho kolega s kamerou vytvořili provizorní nahrávací studio.
Jurij se chopil role moderátora, jeho doprovod se proměnil v kameramana a člověk s monoklem začal vyprávět, jak ho chytili, zbili a okradli pracovníci TCK. To je zkratka pro Teritoriální centrum rekrutace a sociální podpory, ukrajinskou obdobu vojenské správy, která provádí mobilizaci na Ukrajině. O TCK slyšeli snad všichni, stejně jako snad všichni viděli nějaké to video z potyčky pracovníků TCK s někým, kdo se snaží vyhnout mobilizaci.
Tady je potřeba říci, že k různým excesům při mobilizaci dochází. Nejsou ale zdaleka tak rozšířené, jak by se mohlo zdát běžnému konzumentu obsahu na sociální síti TikTok. Navíc vyhýbání se mobilizaci prostě zločin je. Jiná věc je, jaký má smysl posílat do války nuceně mobilizované, kteří při nejbližší příležitosti dezertují…
Jurij se chopil role moderátora, jeho doprovod se změnil v kameramana a Oleg (vpravo) začal vyprávět, jak ho chytili, zbili a okradli pracovníci vojenské správy. | Foto: Petr Židek
Ale zpět k pánovi s monoklem a jeho příběhu. Jmenuje se Oleh Nikolajevič Harbunov a následující děj předkládám tak, jak jej on sám popisoval.
Olegova srážka s válečnou realitou
Když se vracel na kole z práce, zastavili ho lidé z TCK. On, poučen mimo jiné Jurijovým youtubovým kanálem, jim začal vyprávět něco o ústavě, zatímco oni ho vyzývali, aby nastoupil k nim do auta. Následně se spolu přibližně půl hodiny přetahovali, než ho „přemluvili“ ke spolupráci a odvezli do sídla TCK. Při tom vznikly modřiny, které jsou vidět na fotce.
Monokl a modřiny podle Oleha pocházejí z potyčky s pracovníky TCK, ukrajinské obdoby vojenské správy, která má na starost mobilizaci. | Foto: Petr Židek
Při zadržení Olegovi vzali tašku s telefonem a peněženkou s přibližně tisíci hřivnami (asi 500 korun). Kolo zůstalo na místě a postarali se o něj Olegovi známí. Na TCK Oleg křičel a bouchal do dveří. To mělo za následek, že mu páskou svázali ruce a nohy, a tak zůstal 1,5 hodiny, než se uklidnil. Oleg ovšem odmítl podepsat souhlas s prohlídkou lékařské vojenské komise, opět s poukazováním na platné zákony.
Pak ho nakrmili a on pokračoval v obstrukcích. Například když ho fotili na dokumenty k lékařské prohlídce, vyplazoval jazyk. Při procházení lékařské prohlídky oční lékař zjistil, že Oleg špatně vidí, a do zprávy napsal, že v jeho případě je nutné důkladnější vyšetření. Potom ho propustili, vrátili mu věci – ale podle Olegových slov chyběly peníze.
Nakolik je vše pravdivé, nevím. Trochu mi to připomnělo situace, kdy „občané Československa“ při silničních kontrolách policistům ukazují československé „doklady“ a povídají něco o lodním zákonu z roku 1666. Kdyby Oleg nepapouškoval moudra naučená od internetových „právníků“, nedělal obstrukce a přiměřeně spolupracoval, tak by byl bez problému a jakékoliv újmy propuštěn po lékařské prohlídce. Domáhat se svých práv je v pořádku, ale taky je dobré si uvědomit, že válečný stav znamená jinou právní situaci.
Amatérští ochránci lidských práv…
Na závěr interview začal pan Jurij říkat něco ve smyslu, že „celé to stvrdí představitel evropského média, který je přítomen natáčení“, a vyzval mě, abych se připojil k nim do záběru. Nastala prekérní situace, protože o věci vím velmi málo, nemám ověřenou totožnost pána s monoklem a vlastně ani nevím, pro koho Jurij pracuje.
Ovšem já jsem na Ukrajině jako novinář, pozorovatel – ne coby nějaký arbitr a už vůbec ne notář. Navíc představuji pouze sám sebe a nemůžu mluvit za žádné médium. Pomocí tohoto argumentu se mi podařilo zbaběle se vykroutit z možnosti stát se hvězdou charkovské antimobilizační scény.
Ale teď už bez legrace: mobilizace je jedno z hlavních témat informačně-psychologických operací ruských tajných služeb, kterými se Kreml snaží rozvrátit ukrajinskou společnost. Oleg s monoklem, a dokonce i sám Jurij by mohli pracovat pro ruskou stranu, a já se tak mohl nechtěně stát jejich marionetou.
Po skončení natáčení jsme se najedli a dlouze si povídali. Moji společníci mi vyprávěli o své organizaci, o aktivitách na YouTube i o tom, že jejich hlavní mise je ochrana lidských práv. Což by vlastně bylo sympatické, kdyby to neprobíhalo tak destruktivní formou, jakou mají jejich videa na YouTube.
… anebo dezoláti a konspirátoři?
Po schůzce v pizzerii jsme se prošli centrem večerního Charkova. A pak jsem se teprve začal dozvídat věci. Například že stát je korporace, že válka se vede s cílem vyhladit Ukrajince, aby bylo území poté možné předat Židům. I když Židé už Ukrajině vlastně stejně vládnou… Témata podobná jako ve stejných kruzích v Česku…
Jurij se vyhraňuje proti všemu – státu, jeho politickému vedení, úřadům, dokonce i proti církvi. Vydává dokonce i vlastní poznávací značky na auta. | Foto: Petr Židek
Zejména „šéf“ čili Jurij se vyhraňuje proti všemu – je proti státu, jeho politickému vedení, proti úřadům, je dokonce i proti církvi. Je to takový ten věčný rebel. Vydává dokonce i vlastní poznávací značky na auta, protože když se stát může chovat jako korporace, může to dělat i jeho firma. Kupodivu mu to prochází.
Jeho auto je polepené různými nálepkami Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), spolku Žurnalisté proti korupci a dalších reálných i falešných organizací. Zvláštností je vlajka EU – tu čeští konspirátoři nepoužívají.
Dozvídám se také, že Jurij na začátku války proseděl dva měsíce ve vězení tajné služby SBU a teď ho soudí. Vlastně se dost divím, že ho odtamtud pustili, protože lidi, kteří vystupují proti mobilizaci, stát postihuje minimálně do té doby, než toho nechají.
Z hovoru také vyplývá, že lidí okolo téhle partičky je v Charkově 500 až tisíc. Řekl bych, že Jurij si tak slušně vydělává na živobytí.
Lekce pro českou dezinformační scénu
Když jsme se rozcházeli, Jurij mě požádal, zda bych mu pomohl najít v zahraničí nějaké organizace bojující za lidská práva, se kterými by mohli spolupracovat. Vysvětlil jsem mu, že lidskoprávní organizace v Česku jsou poněkud jiného ražení než oni, že konspiracím moc nefandí a že jde většinou o liberální, progresivistické či levicové spolky, kde by nebyli nadšení třeba z jeho názorů na homosexuály.
Takže jsem mu poradil hledat partnery spíš mezi podobně smýšlejícími organizacemi a netrvat na lidskoprávních aktivitách. Jenže… teď přijde to nejdůležitější. Přestože tahle parta konspirátorů, kontrariánů a rebelů je velmi podobná partám podobného zaměření v Česku, přestože jsou krystalicky čistou obdobou českých „dezolátů“ – v jednom jsou zásadně jiní.
Oni vědí, že jejich město ostřeluje ruská armáda, vědí, že kvůli tomu v něm umírají civilisté. Oni jasně říkají, že žijí ve své zemi a Rusové jsou zde vetřelci. Jurij a spol. vědí, že Rusko začalo útočnou válku, a proto ho nenávidí, stejně jako jeho vládce Putina.
Vlastně by možná stálo za to propojit rebelské sekty v Česku, které nevěří, že na Ukrajině je válka, se skupinou okolo Jurije. Možná by jim otevřel oči ve věcech týkajících se Ukrajiny a Ruska. Jurij a jeho parta vědí, kdo je v téhle válce agresor.
