Na Denise mám osobní vzpomínku. Strávili jsme spolu týden na začátku války v Kyjevě v improvizovaných kasárnách s praporem Teritoriální obrany, který byl navázaný na AZOV. To znamená, že ti kluci se vesměs znali z tréninku bojových umění, hodně žili fotbalem a s větší či menší mírou nadšení vyznávali krajně pravicové názory.
U některých mi to přišlo spíše jako snaha patřit do nějaké party a jejich etnický nacionalismus měl svoje limity – neměli třeba žádný problém mít mezi sebou kluky původem z Uzbekistánu nebo Tádžikistánu, protože se prostě znali z fotbalu nebo z posilovny.
Denis by výjimkou. Už jeho přezdívka White Rex mluvila za sebe. Byl bojovníkem MMA a v Rusku proslul tím, že začal v roce 2011 organizovat turnaje „only for white“. Zlé jazyky tvrdí, že to bylo proto, aby se zbavil konkurence tradičně úspěšných zápasníků ze severního Kavkazu a střední Asie.
Každopádně se trefil do vkusu řady mladých kluků a z těchto zápasů pod svojí značkou vybudoval dobře prosperující formu. „Síla, jednota, bratrství, přátelství“, to nabízel Denis tisícům svých následovníků. Turnaje pořádal po celé Evropě, výnosy z prodeje jeho oblečení se značkou White Rex rostly a úměrně tomu i jeho složky u protiextremistického oddělení policie řady evropských států.
Když ho vyhostili ze schengenského prostoru, zakotvil po roce 2017 na Ukrajině, kde našel přirozené spojence mezi lidmi navázanými na AZOV – kde subkultura bojových umění spojená s nordickou symbolikou hraje velkou roli.
Proč takový člověk bojuje proti Putinovi? Protože Putin není etnicky ruský nacionalista. Putin chápe Rusko jako multietnické impérium. Dává si na tom hodně záležet, v propagandistických videích vždy vystupují všechny národnosti a modlí se tam všichni – od Židů přes muslimy po buddhisty. Projevy etnicky ruského nacionalismu potlačuje takovým způsobem, že by mu to záviděl i kdejaký liberální aktivista (ano, v Rusku jdete sedět třeba za hanobení koránu).
Pro Denise a spol. je zkrátka Putin někdo, kdo může za miliony přistěhovalců ze Střední Asie a za statisíce muslimů v ulicích Moskvy a Petrohradu. Denis by se na rozdíl od jeho ukrajinských nacionalistických kamarádů nikdy nekamarádil s Uzbekem, černochem nebo Kavkazanem.
V Kyjevě Denis využíval toho, že mluvil velmi dobře anglicky a německy, a organizoval západní dobrovolníky a tlumočil při výcviku. Bylo vidět, že má autoritu, ale nenapadlo by mě, že o něm uslyším přesně za rok, v březnu 2023, kdy se při nájezdu do ruské Brjanské oblasti objevil jako velitel nové jednotky – Ruského dobrovolnického sboru RDK.
Jednotka byla složena z protiputinovských Rusů podobného ražení jako on a bojovala v rámci vojenské rozvědky. Nebylo jich mnoho, počítám, že maximálně několik desítek. A jejich hodnota byla více propagandistická než bojová. Postupně jsem se ale od svých přátel ve vojenské rozvědce dozvídal více a více – že Denis osobně bojoval, byl v první linii a projevil slušné velitelské schopnosti. Jeho jednotka postupně rostla a účastnila se nejen nájezdů do Ruska, ale i bojů na dalších úsecích fronty.
Denis ale nezapomněl na propagandu – pravidelně se účastnil rozhovorů se zajatými ruskými vojáky, které s velkým úspěchem na svém YouTube kanálu vysílal ukrajinský novinář Dmitro Karpenko „Appoštol“. Při jednom z posledních vyzpovídali Karpenko a Denis i zajatého Čecha v ruské uniformě Jakuba Jurčagu (s ruskou manželkou se odstěhoval do Ruska), který nakonec vstoupil do řad Ruského dobrovolnického sboru, prošel výcvikem a nyní pravděpodobně již bojuje proti ruské armádě.
