Čas expedici neúprosně tlačil. Blížil se monzun a předpověď slibovala jeho příchod už za necelé dva týdny. Původní cíl, zdolat nepálskou horu Dhaulágirí (8167 m n. m), se po několika týdnech prozkoumávání ledových svahů pro francouzskou horolezeckou expedici ukázal jako příliš komplikovaný.
Odejít z Nepálu s prázdnýma rukama ale expedice v čele s Mauricem Herzogem odmítala. Francouzský alpský klub získal od nepálské vlády povolení k výstupu a promarnit takovou příležitost nepřipadalo v úvahu.
Pozornost se proto obrátila k Annapurně (8 091 m n. m.) – ledovému kolosu, o němž měli žalostně málo informací.
Severní stěna hory byla strmá, celá pokrytá ledem a smrtelně nebezpečná. Laviny tu padaly s děsivou pravidelností. Těmi je ostatně Annapurna známá dodnes – právě kvůli nim je považována za jednu z nejnebezpečnějších osmitisícovek vůbec.
Lezení se v podstatě odehrávalo v ledopádu. Mezi strmými pasážemi se pak horolezci brodili čerstvým sněhem, místy po kolena, jinde až po stehna. Po deseti dnech vyčerpávajícího postupu se ale karta konečně obrátila. Šéf výpravy Maurice Herzog a jeho elitní průvodce z Chamonix Louis Lachenal vyrazili z tábora číslo pět s mačkami na nohou do pevných sněhových svahů směrem k vrcholu. Vítězství měli na dosah.
A skutečně – po úmorné cestě přišla krátká chvíle euforie. Stanuli jako první lidé v historii na vrcholu osmitisícové hory.
Věděli však, že na oslavy není čas. Vrchol byl teprve polovinou cesty. A ukázalo se, že samotný výstup byl jen předehrou – skutečné drama na expedici čekalo až při sestupu. Ještě netušili, že budou bojovat o holý život.
Hvězdná výprava
Herzog nebyl typickým horským vůdcem. Právník z Lyonu, veterán odboje a manažer pneumatikářské firmy – i když byl zkušený alpinista a nadšený horolezec, jeho jmenování Francouzským alpským klubem do čela výpravy do Nepálu vyvolalo značné pochyby.
Opravdové hvězdy expedice byli elitní horolezci z horského města Chamonix pod horou Mont Blanc – Louis Lachenal, Lionel Terray a Gaston Rébuffat. Součástí týmu byli také vědci Jean Couzy a Marcel Schatz, lékař, diplomat, filmař a nepostradatelná skupina šerpů vedená Angem Tharkayem.
Klub právě získal vzácné povolení k pokusu o výstup na Dhaulágirí nebo Annapurnu v Nepálu a rozhodl se tuto příležitost nepromarnit. Francie tehdy totiž po himálajském triumfu doslova prahla.
Druhá světová válka těžce poznamenala národní sebevědomí a svět horolezectví ovládalo Německo, Rakousko a Velká Británie.
Francouzi však cestou do Nepálu vstupovali do území, které bylo pro Západ téměř terra incognita. Země se teprve otevírala světu a drtivá většina předchozích himálajských expedic mířila z tibetské strany.
Když se otočíš, půjdu dál sám
Prvotním cílem expedice byl masiv Dhaulágirí, klenoucí se do výšky neuvěřitelných 8167 metrů a sedmá nejvyšší hora světa. Po několikatýdenním zkoumání však horolezcům nezbývalo než konstatovat, že její výstup je příliš náročný. S blížícím se monzunem se rozhodli zariskovat a vydat se na blízkou Annapurnu – přestože o ní měli jen minimum informací.
Tým prozkoumal severní stranu Annapurny a po několika slepých uličkách konečně našel průchodnou cestu po strmé, nehostinné severní stěně.
Cesta nahoru byla vyčerpávající, s neustálými hrozbami lavin. Počasí sice prozatím expedici přálo, ale chlad si neúprosně razil cestu do péřových bund. Lachenal, vědomý si rizika omrzlin, se Herzoga zeptal napřímo: „Co uděláš, když se vrátím?“ Jeho práce horského vůdce závisela na plné pohyblivosti rukou i nohou a trápily ho jeho nohy v tenkých kožených botách.
„Půjdu dál sám,“ odpověděl Herzog. Lachenal nakonec pokračoval po jeho boku. „Tušil jsem, že pokud půjde sám, nevrátí se. Právě kvůli němu – a jen kvůli němu – jsem se nevrátil,“ napsal později do deníků.
Konečně na vrcholu
3. června ve dvě hodiny odpoledne výprava konečně dosáhla vrcholu. Maurice Herzog vztyčil francouzskou vlajku a pořídil památeční snímek. Spolu s Louisem Lachenalem se tak zapsal do historie jako první člověk, který zdolal osmitisícovou horu.
Na oslavy však nebyl čas. Monzun se nebezpečně blížil a před horolezci stála ještě dlouhá a vyčerpávající cesta dolů. Právě tehdy se triumf začal měnit v boj o přežití – sestup byl kritický a brzy se proměnil v noční můru.
Krátce po zahájení sestupu si Herzog sundal rukavice, aby otevřel batoh. Vzápětí už jen bezmocně sledoval, jak mu po svahu mizí dolů. Osudová chyba ho připravila o všechny prsty. Do tábora číslo pět se doplazil s rukama promrzlými až na kost.
Amputace přímo v terénu
To, co následovalo, patří k největším zkouškám lidské vytrvalosti v dějinách horolezectví.
Horolezci Lionel Terray a Gaston Rébuffat vyrazili z tábora číslo dvě, po cestě přenesli stany z trojky do čtyřky a se zásobami pokračovali až do pětky – a to vše během pouhých dvou dnů. Vzdali se vlastních ambicí na vrchol a převzali velení záchranné akce.
Zraněné horolezce pak vedli dolů v husté sněhové bouři, dolů po zledovatělých stěnách a lavinových svazích, přes kamenité morény. Pokračovali ven přes rozvodněné řeky a monzunové bahno, a nakonec dál – přes nepálská rýžová pole až do Indie.
Herzogovi trvalo šest týdnů, než se dostal domů. Celou tu dobu trpěl nesnesitelnými bolestmi v rukou a jeho zčernalé nohy napadli červi.
„Prosil jsem smrt, aby přišla a vysvobodila mě. Úplně jsem ztratil vůli žít a vzdal se. Bylo to naprosté ponížení,“ uvedl později ve své knize Annapurna.
Nejdříve musel lékař expedice Jacques Oudot začít opatrně odstraňovat odumřelé tkáně z Herzogových prstů pomocí ruginy. Jen o pár týdnů později už situace vyžadovala radikálnější zásah – provést amputace. Nakonec Oudot amputoval Herzogovi všechny prsty na rukou i nohou a Lachenalovi všechny prsty na nohou, čímž definitivně završil krutou daň, kterou si výstup na Annapurnu vyžádal.
„Mé svědomí zůstává čisté“
Po návratu se Herzog stal legendou. Když francouzský magazín Paris Match otiskl jeho fotografii na vrcholu s vlající trikolórou, překonal všechny prodejní rekordy. V lednu 1951 měla premiéru dokumentární film Marcela Ichaca o samotné expedici, jehož se zúčastnil i prezident Vincent Auriol. O měsíc později se na obálce Paris Match objevila další fotografie – Herzog gestikuloval zničenýma rukama, zatímco hovořil k divákům filmu. Časopis jej označil za „národního hrdinu číslo jedna“. Aniž by zmínil Lachenala.
I přes amputace udělal Herzog politickou kariéru, stal se ministrem i starostou Chamonix. Jeho kniha Annapurna, diktovaná z nemocničního lůžka po dvanácti operacích, se stala nejprodávanějším horolezeckým titulem všech dob. Autorské honoráře šly francouzské horolezecké organizaci, která expedici financovala.
V roce 1996 však vyšlo najevo, že realitu výrazně přikrášlil. Sám sebe postavil do role hrdiny, zatímco ostatní – především Lachenala – odsunul do pozadí. Ten mezitím tragicky zahynul při lyžování nad Chamonix.
Legenda se začala drolit. Herzog přišel o část aureoly, zatímco Lachenal, Terray a Rébuffat se dočkali uznání, které jim dlouho unikalo. Když se ho ale v roce 1999 ptali, zda ho pozdější polemiky tíží, odpověděl klidně: jeho svědomí prý zůstává čisté.
Mohlo by vás zajímat:
Zdroje: The Independent, BBC, Swotah Travel, The Guardian
