Běžná auta jsou stavěná na deset let, jen Rolls-Royce na dvacet, říkávalo se kdysi. Měřeno touto starou pravdou asi nebude dobrý nápad pořídit si Škodu Fabia vyrobenou před 22 lety. Když má ale málo najeto, může být všechno jinak.
Fabia první generace je v řadě věcí mimořádná. Vznikla v době, kdy Volkswagen potřeboval zapsat nově koupenou značku Škoda do povědomí evropských motoristů zlatým písmem. Dostala tedy to nejlepší, co tehdy koncern dokázal nabídnout. Včetně kvality materiálů a zpracování, které svou trvanlivost na českých silnicích prokazují dodnes.
Když jsme se v redakci rozhodli psát o autech, která moc nestojí, ale ještě by mohla dobře posloužit, Škoda Fabia z nultých let byla na žebříčku hodně vysoko. A aby nezůstalo jen u teorie, usmysleli jsme si, že si jednu takovou na pár dní půjčíme.
Při brouzdání po internetových nabídkách bazarů nám padl do oka stříbrný exemplář z roku 2003: Na svůj požehnaný věk měl najeto pouhých 62 tisíc kilometrů a bazar Auto ESA za něj žádal 50 tisíc korun. Právě kombinace malého nájezdu a příznivé ceny nám přišla zajímavá, zároveň nic z toho nepůsobilo podezřele: Kdo totiž touží po „jedničkové“ fabii, zpravidla chce karoserii kombi nebo hatchback, ale jen výjimečně soudkovitě vyhlížející sedan, jakým byl námi vyhlédnutý exemplář. Fakt, že bazar tento konkrétní kus už jednou zlevnil, tak vůbec nemusí znamenat, že s ním něco není v pořádku.
Přesto jsme spíš počítali s tím, že to neklapne. Nechtěli jsme si hrát na falešné zájemce, na druhou stranu přiznat barvu, že o staré fabii budeme psát, v sobě neslo jisté riziko. Čekali jsme výmluvy typu „máme tady lepší auta, tohle půjčovat nechceme“, ale nic takového se nestalo. „Budete ho mít zítra připravené,“ zněla překvapivá odpověď. A tak jsme pro něj vyrazili do pražských Štěrbohol.
Bez klimatizace, zato s posilovačem
Na prodejní ploše bazaru v sousedství známého obchodního centra patří Fabia ze začátku milénia rozhodně k nejstarším kouskům. „Co jste si to vybrali?“ směje se jeden z prodejců, když nás pouští ven přes závoru. Zároveň pobaveně sleduje naše reakce. „Stěrače stírají,“ záříme štěstím, protože se pomalu, ale jistě schyluje k bouřce.
Celé to ovšem vypadá nadějně. Motor naskočí na první cvrnknutí, fakt, že se poté karoserie trochu chvěje, ukazuje na tříválec 1.2 HTP bez vyvažovací hřídele. Takhle to s ním bylo odjakživa, i v dobách, kdy býval nový.
Také převodovka dává průchod zasutým vzpomínkám: Řazení klade lehký odpor jako před lety, pětikvaltová kulisa je přesná, řidiče nenechává v nejistotě. Synchrony jsou také v pořádku a motor jde ochotně za plynem. Vůle v řízení prakticky žádná, a když řidič pustí volant a zabrzdí, auto netáhne ke straně.
Modely z nultých let, na rozdíl od těch z raných „devadesátek“, mají zpravidla už moderní jízdní vlastnosti, které se výrazně neliší od těch současných. Největší rozdíly ale panují v nabídce asistenčních systémů, ta se v tomto případě omezuje pouze na protiblokovací systém brzd ABS. Posilovač řízení ale mají až na výjimky skoro všechna auta.
Zrcátka jsou ve fabii nastavitelná manuálně, není tu klimatizace. Osamocené tlačítko z centrální části přístrojové desky spouští vyhřívání zadního skla. Tím je veškerý komfort pomalu u konce – za zmínku ještě stojí tónování a elektrické ovládání předních oken. Pokrok je u moderních aut znát i na reprodukci hudby. Ani tak nevadí, že naše fabia měla z výroby jen přípravu pro autorádio, které si tam každý majitel musel namontovat dodatečně sám. Jde právě o ten základ, zabudované reproduktory. Ty dnes i v obyčejných malých autech hrají podstatně lépe.
Na vnitřním vybavení takřka čtvrt století jisté stopy zanechalo. Sedadla jsou sice bez známek opotřebení, ale látkou potažené výplně dveří zjevně není jednoduché udržovat v perfektním stavu. Stárnoucí plastový věnec volantu jemně lepí, na druhou stranu kompletně měkčená palubní deska, v této kategorii aut považovaná za malé zjevení, je i po letech jako nová.
Pozitivní dojem z auta si ještě chceme nechat potvrdit od profesionála. Míříme proto do dílny Retro Auto Muzea ve Strnadicích, kde Libor Kucharski opravuje veterány z dob socialismu. Fabií mu ale také prošlo rukama nepočítaně.
Pneumatiky vyměnit!
Nejprve se společně díváme na historii auta na veřejně dostupné databázi ministerstva dopravy. Podle ní měla fabia dva majitele, k přechodu na toho druhého došlo před pěti lety. Loni si zopakovala kontrolu na STK kvůli vadnému čidlu ABS a čepům, kilometrový nájezd se zdá být podle minulých záznamů důvěryhodný.
Zatímco auto stoupá na heveru vzhůru, Libor ukazuje první problémové místo, kterým jsou „kvetoucí“ prahy. Na svědomí je má plastový kryt podběhu předního kola, za který se dostává vlhkost, špína a sůl. Tady by podle všeho stačilo kryt čas od času sundat a nečistoty odstranit, ale takhle to nikdo nedělal, takže na tomto místě fabie zkrátka rezivějí.
„Tak, jak to teď je, by to technickou prošlo. Ale počítám, že za rok dva už tam bude díra, což být nesmí,“ upozorňuje Libor. Podle jeho kalkulace by si oprava včetně materiálu vyžádala 10 tisíc korun, pokud by tedy majitel oželel práci lakýrníka a spokojil se jen s nastříkáním blatníku sprejem. „Aby to i dobře vypadalo, připočítal bych pro jistotu ještě pět tisíc,“ dodává.
Na prvních fabiích odcházejí silentbloky a čepy, tady jsou ale ještě v pořádku. „Je vidět, že to už někdo měnil,“ říká Libor. V nejlepším stavu není ani zadní tlumič výfuku. „Originál vydrží relativně dlouho, tento už je ale z druhovýroby a v dohledné době si o výměnu řekne.“
S podvozkem tak nebude mít podle Libora Kucharského nový majitel větší starosti, nevypadá to ani, že by auto v minulosti bouralo. Připojení k diagnostice ukazuje nepodstatné chybové kódy – což jen potvrzuje dobrý dojem, který motor během jízdy zanechal. „Tahle silnější verze tříválce se 47 kilowatty a dvanácti ventily je celkově méně problémová než slabší šestiventilová. U té se podpalovaly ventily jak na běžícím pásu,“ vzpomíná majitel retromuzea a zkušený automechanik v jedné osobě.
„Se správnou údržbou najede klidně ještě 100 tisíc kilometrů, vůbec bych se toho nebál,“ uzavírá Libor prohlídku a připomíná, s jakými výdaji je nutné počítat do začátku: „Olej má psanou výměnu na rok 2023, ta ale podle všeho neproběhla, to jsou řekněme tři tisíce. Na dalších asi šest tisíc vyjdou nové pneumatiky, na autě jsou namontované zimní pláště, navíc s neschváleným rozměrem.“ Z toho jsou na STK podle Kucharského „vždycky říční“, přijet na technickou s takovými gumami znamená jisté opakování.
K požadovaným 50 tisícům za bazarové auto je tedy třeba připočítat ještě deset, dalších patnáct až dvacet tisíc korun padne v horizontu dvou let za výměnu prahů, předních blatníků a zadního tlumiče výfuku.
Což za fabii, která může bez problémů sloužit klidně dalších pět let, vlastně vůbec není mnoho. „Nebýt těch prahů, už by byla pryč,“ míní Libor Kucharski a zároveň přemýšlí, jestli by se mu náhodou nehodila. Protože jedničkových fabií s malou porcí najetých kilometrů není nikdy dost.
