Když Američané odpálili atomovou bombu nejprve nad Hirošimou a poté nad Nagasaki, nebylo to z nějakého sadismu. Jednalo se o rozhodnutí, které mělo ušetřit lidské životy.

Podle historika Romana Kodeta za Západočeské univerzity v Plzni si lidé dnes příliš neuvědomují, že mezi USA a Japonskem nebyly zdaleka takové rozdíly jako nyní. Spojené státy ještě nebyly tak mocnou velmocí a síly Japonska nebyly tak umenšené, zdůrazňuje historik.

Japonsko bylo, když vstupovalo do války, obrovské impérium, které ve skutečnosti nebylo o mnoho menší než tehdejší USA. „Japonské císařství mělo asi 100 milionů obyvatel plus na okupovaných územích další desítky milionů. Spojené státy měly tehdy zhruba 130 milionů obyvatel,“ říká Kodet.

Zdůrazňuje ale, že mnohem propastnější byl ekonomický rozdíl. Tehdejší Japonsko bylo moderní jen na území velkých měst, jako bylo třeba Tokio, ale většinu země tvořil chudý venkov.

„Výkon japonské ekonomiky byl tenkrát zhruba deset procent ekonomiky americké,“ konstatuje historik. „Musíme si totiž uvědomit, že Japonsko bylo ještě vlastně v roce 1868 v podstatě feudální, polofeudální zemí, kterou čekaly dlouhé reformy. Ještě v roce 1940 byl japonský hrubý národní produkt na hlavu na poloviční úrovni, než měla Itálie, což rozhodně nebyla nejbohatší z evropských zemí.“

Chyběl mu průmysl, zdroje i potraviny, což ho nakonec vedlo k expanzi, která skončila útokem na Pearl Harbor. A to stejné se stalo příčinou jeho pádu. Právě tomu, jak vypadaly poslední dny války, dny po bombardování Hirošimy a Nagasaki, se věnuje tento díl podcastu Úsvit atomového věku:

Podíl.