Ihned po zahájení americko-izraelské letecké kampaně proti Íránu a následném uzavření Hormuzského průlivu se začaly ozývat hlasy, že se ruský rozpočet začíná plnit a že tedy Donald Trump Rusko zachrání. Jenže na takové soudy je zatím brzy, i když k tomu situace nejspíš spěje.
První, co mohlo zarazit, byl údaj ropných a plynových příjmů ruského státního rozpočtu v březnu 2026. Ten ukazoval hodnotu 617 miliard rublů, pokles o 43 % oproti stejnému měsíci roku 2025 a o 217 miliard rublů méně, než s kolika počítá plán. To poněkud překvapí, pokud si uvědomíme, kam zhruba po půlce března ceny za ropu vyskočily. Nicméně problém není ani tak v nějakých kouzlech, ale prostě v tom, že se daň za prodej ropy a plynu platí zpětně. Ropné firmy budou platit daň za předchozí kvartál, kdy byly ceny ještě nízké. Teprve od července se situace změní a ceny ropy se plně projeví. Prozatím mají zisky ropné společnosti, které ale tvrdí, a v tom není důvod jim nevěřit, že si lížou rány z předchozích měsíců.
Ministerstvo ekonomického rozvoje a obchodu pak oznámilo průměrnou cenu ropy Urals pro daňové účely na úrovni 77 dolarů za barel. To je více (i v rublech), než kolik očekával rozpočet, ale stále méně, než kolik by Rusko potřebovalo. Nicméně situace na trzích zatím nevypadá tak, že by měly ceny klesat (v době, kdy píšu tento článek, jsou někde kolem 109 dolarů za barel). Dalším problémem je, že se cena počítá na začátku, tedy v momentu nakládání na tanker. I proto se výrazně liší od realizované ceny, protože přepravci musí do všeho zakomponovat vyšší náklady na pojištění a také sobě na risk a platby s tím spojené. V tomto kontextu jsou dva dolary za barel, které si údajně za průjezd Írán účtuje, opravdu drobné.
I z toho je vidět, proč je zatím reakce ruských představitelů opatrná. Odložili sice seškrtání výdajů, ale stále nedochází k nějakému přehnanému jásání a tlak na ruské podnikatele, aby začali více přispívat na válku, trvá. Odhady toho, jakou průměrnou cenu by ruský rozpočet potřeboval, se celkem liší, i když nejvíce zaznívá hodnota kolem 90 dolarů za barel, kdy by byl vyrovnaný.
Poněkud nejasný je vliv ukrajinských útoků na ruskou ropnou infrastrukturu. Rusko podle některých zpráv přišlo o 40 procent vývozu, což je samozřejmě extrémně nepříjemné, ale zároveň tyto útoky vytvářejí další tlak na ceny na světových trzích. Pro Rusko tak sice přinášejí ztráty v objemech, ale zisky v cenách. To je novinka oproti předcházejícím obdobím, kdy byl na světových trzích nadbytek ropy a ruský výpadek byl jednoduše nahrazen jinou zemí. Ale jde o minimálně nejednoznačný signál.
Ke všemu se přidává obava z toho, že vysoké ceny mohou vést k celosvětové krizi. Ani zdaleka totiž neplatí, že čím vyšší ceny, tím pro prodejce lépe. Kartel OPEC i jeho nástupce proto drželi ceny vždy na té úrovni, která jim zajišťovala pohodlný zisk, ale zároveň nenutila dovozce zkoumat způsoby, jak šetřit. Ostatně, krize z roku 1973 byla v tomto směru mementem. A osmdesátá léta, respektive jejich první polovina, byla ve znamení ekonomických problémů, které se od půlky dekády posunuly do krize a pádu cen ropy.
Navíc je ropa výrazně cyklická, což v praxi znamená, že při vysokých cenách rostou také investice do těžby. Nicméně od investice do zahájení těžby uplyne dlouhá doba. To může přinést to, že ve chvíli, kdy se trh stabilizuje, přijde nový velký objem ropy, který trh vychýlí ve prospěch poptávajících. A to má za následek její prudký pád, protože jsou vrty často financovány úvěry, které se musí splácet. Vše přechází do spirály, protože pro splátky úvěrů je nutné na trh poslat více ropy, což má za následek pokles jejích cen. A tak to jde donekonečna. I to byl důvod, proč OPEC (+) kontroloval těžbu svých členů a nelibě nesl, že se objevovali další producenti, kteří o členství zájem neměli.
Jsou tedy vysoké ceny ropy pro Rusko požehnáním? Rozhodně jeho situaci zlepší, o tom není sporu. Ale zároveň lze chápat i poměrně vlažnou reakci, kterou zatím ruské finanční a ekonomické elity vůči nové situaci zaujaly. Krátkodobě to bude zlepšení, dlouhodobě ale nesou velká rizika.
