Húsíi kontrolovaná úžina se jmenuje Báb-al-Mandab (česky Brána slz/nářků) a její příběh je až bolestně podobný Hormuzskému průlivu, kterým před válkou s Íránem mířila do světa zhruba třetina světové produkce ropy a pětina zemního plynu. A i tato vodní trasa globálního významu měří v nejužším místě jen asi 30 kilometrů – a také ji dokáže jednoduše zablokovat nepřítel Západu.
Húsíjové to dokázali už jednou – po izraelské operaci v Gaze v roce 2023 vyhlásili blokádu úžiny pro izraelské lodě a lodě směřující do Izraele. V praxi ale zasahovali všechna nákladní plavidla. Zasáhli jich nakonec několik desítek – pomocí raket, dronů, min i vrtulníků.
Dopad na světový obchod byl značný. Značnou část lodní dopravy museli přepravci přesměrovat na mnohem delší plavbu okolo Afriky, což je o týden až dva delší a výrazně dražší. Vedlo to ke zpoždění zásilek, narušení časových harmonogramů kontejnerových řetězců a lokální výpadkům dodávek zboží. Jejich útoky tehdy ovlivnily trasy zboží za zhruba jeden trilion dolarů a způsobily škody v objemu desítek miliard dolarů.
Ovšem tentokrát mají Boží bojovníci ještě mnohem silnější karty v rukou. Báb-al-Mandab se od uzavření Hormuzské úžiny Íránem stal mnohem důležitější trasou než doposud.
V okamžiku, kdy Teherán zablokoval Hormuz, aktivovala Saúdská Arábie svůj záložní plán. Ropovod East-West postavili Saúdové po islámské revoluci v Íránu v roce 1979, aby odváděl ropu z nalezišť v Perském zálivu přes celý arabský poloostrov (cca 1200 km) do přístavu Janbú v Rudém moři, odkud ho tankery mohou exportovat na světové trhy. Má kapacitu kolem 4,5 milionu barelů ropy denně, což je více jak polovina obvyklého denního exportu.
Jenže s tím může být nyní konec. Jeden jediný útok na tankery a nastane stejná kaskáda jako v případě Hormuzské úžiny – pojišťovací společnosti odmítnou tankery pojišťovat a doprava se zastaví.
Existuje nějaká jiná varianta, jak dostat ropu z Perského zálivu na světové trhy? Jediná zbývající možnost je posílat tankery Suezským průlivem. Jenže většina ropy z Perského zálivu míří na asijské trhy, zatímco Suezský kanál vede přesně opačným směrem – do Středozemního moře a do Evropy. Odtud by musely tankery plout opět okolo celé Afriky do Indického oceánu a k asijským zákazníkům. Takže zhruba o 13 tisíc kilometrů (a o tisíce tun paliva) navíc. Suezským kanálem navíc mohou proplouvat jen tankery omezené velikosti (tzv. Suezmax), které jsou dvakrát až třikrát menší než běžně používané supertankery.
Existuje vojenské řešení? Jedním slovem: ne! Jemen má extrémně nepřístupný terén a bojovné obyvatelstvo s jedním z nejvyšších počtů zbraní na osobu na světě (ozbrojen je nejméně každý druhý Jemenec). Húsíje se pokouší porazit Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty již od roku 2015. Masivně je bombardoval Izrael po húsíjských úderech balistickým raketami i Spojené státy loni na jaře po útocích na mezinárodní lodní dopravu. V Jemenu si vylámal zuby také Egypt, který zde v 60. letech pomocí desítek tisíc vojáků podporoval v občanské válce republikány proti roajalistům.
Húsíjové se ukázali být velmi schopným a inovativním nepřítelem. Jsou odborníky v používání létajících i vodních dronů, jsou schopni odpalovat rakety středního doletu a mají rovněž vlastní kapacity na jejich výrobu. A už dokázali, že jsou schopni zasahovat nejen Izrael, ale i citlivé cíle v Saúdské Arábii – především rafinerie a ropná pole. To by znamenalo nejen další škody, ale postavilo by to Saúdy před dilema, kam nyní nasměrovat omezené kapacity protivzdušné obrany, která se snaží sestřelovat íránské drony a rakety.
