Závod, co není závodem, a silnice I/66, která je pětsetkrát kratší než slavná americká Route 66. Ačkoliv tady opravdu „sovy nejsou tím, čím se zdají být“, už podesáté se včera do centra Příbrami sjely stovky motoristů, aby ji mohly celou projet.
Ve stínu kostela svatého Jakuba Staršího stojí vzorně udržovaný Jeep Willys, znuděný čtyřnohý chlupáč na jeho korbě útrpně snáší drbání od kolemjdoucích.
Hrdý majitel jeepu je tu s manželkou a psem už poněkolikáté. „Jednou jsme dokonce vyhráli cenu za ‘nejkrásnější popelnici‘, to byla ještě na Nově Karla Mráčková. Dělala se mnou rozhovor, a když na mě namířili kameru, nebyl jsem schopen slova,“ vzpomíná Stanislav Vaňáč na zážitek, který je pro něj i po letech hodně stresující.
Willys vyrobený v roce 1943 má už patnáctým rokem. „Pořídili jsme si ho současně s Beníčkem, i proto jezdí všude s námi,“ vysvětluje penzionovaný řidič nákladních tater. Tenkrát před lety to pan Vaňáč šikovně navlékl tak, že jeep není ani tak pro něj, jako spíš dárkem pro manželku. Možná netušil, že jej jeho žena vezme za slovo a s autem nakonec bude jezdit i ona. Otázku, jak willyse zvládá, skoro nechápe: „Má to jen tři rychlosti, je to jednoduché“, říká.
Vlastnictví osmdesátiletého auta ovšem není levná záležitost. „Nechal jsem si udělat generálku motoru, ta mě stála sto padesát tisíc. Navíc to bylo ještě za covidu, takže se to celé protáhlo na dva roky,“ vypočítává Vaňáč. Celkem jej jeho záliba vyšla na 650 tisíc, další peníze utrácí za choppery, které pro tentokrát nechal doma.
„Doufám, že letos odstartujeme správně. Minule mě pořadatel poslal na opačnou stranu, takže jsme trochu bloudili,“ neskrývá pan Vaňáč nervozitu před sobotním startem, i když výsledné časy ve skutečnosti nikdo neměří. Nakonec tady opravdu zvítězí všichni, co se zúčastní.
To už ale náměstím zní hlas falešného Elvise, který k české dvojnici americké Route 66 tak nějak dobře pasuje. Pořadatelé o silnici první třídy číslo 66 vedoucí z Příbrami do Milína uvádějí, že jde o „nejkratší Route 66 na světě“, když měří jen něco málo přes sedm kilometrů.
„Projet českou Route 66 je sice krátký, ale zato intenzivní zážitek, při kterém si připadáš téměř jako na US Route 66,“ píše se na stránkách věnovaných jen této silnici. Po cestě lze kromě jiného potkat hornické muzeum nebo památník Antonína Dvořáka. Shoda opravdu dokonalá, ostatně Dvořák část svého života v Americe skutečně působil.
Místostarosta Příbrami Vladimír Karpíšek z pódia hlásí, že letos se na náměstí sešlo 360 účastníků. Mohlo jich být víc, ale všichni zájemci se sem prostě nevešli.
Těsně před začátkem je ještě vyvoláván majitel „motorky s chlupatým sedlem“, která překáží v prostoru startu – a pak už to jde ráz na ráz: Motorkáři startují ve velkých skupinách zleva, auta a další motocykly střídavě najíždějí na první metry silnice 66 zprava. Za patnáct minut je náměstí T.G. Masaryka prázdné, zato za několik dalších minut výrazně zhoustne doprava v Milíně.
A napřesrok to celé vypukne nanovo.
