Školní rok je u konce a děti dostávají vysvědčení. Při nepříznivém hodnocení se mnohdy bojí přijít ze školy domů. Rodiče by neměli v takovém případě reagovat impulzivně a snížit se třeba k fyzickým trestům. Vysvědčení je totiž podle odborníků i jejich vizitkou. Naopak by měli dítě podpořit a povzbudit, že to třeba bude příští rok lepší.

„Všichni rodiče by si měli uvědomit, že děti jsou různé, mají různé dispozice a možnosti, musí spolupracovat v různých seskupeních ve třídách s různými učiteli. Zkrátka dítě přijímáme takové, jaké je a jenom se máme snažit dokázat rozvíjet jeho potenciál, to znamená pomoc mu překonat i to hodnocení,“ popsala profesorka Lenka Šulová z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Koneckonců i dospělí, když jsou vystaveni hodnocení, pociťují podle psycholožky trému, moc si nevěří a mají občas strach. „Takže nějaká slova podpory, víry, že to dobře dopadne a že třeba příští rok se to může zlepšit, jsou určitě na místě,“ poradila.

Role věku

Právě věk žáka hraje roli v tom, jak vážně bere dítě celý proces vysvědčení. „Třeba u nejmenších jsou strašně důležité dospělé autority – rodiče, s jakým poselstvím je do školy pošlou, jak ho připravují, a samozřejmě učitelé. To jsou zcela bohové pro takové prvňáčky i druháčky,“ doplnila psycholožka.

Ve vyšším věku pak podle ní hraje roli skupina a spolupráce v ní. „Občas třeba nejlepší žák může být vydělen, protože ostatní tak chytří nejsou nebo nejsou tak pilní. Je to paradox, že nejlepší žák nemá žádné kamarády,“ vysvětluje Šulová s tím, že záleží na učiteli a škole, jak téma chytrosti uchopí a jak dokáže předat poselství, že známky nejsou jen mrtvé číslice, ale o něčem vypovídají.

Myslí si, že vysvědčení se rozdává nejen dětem, ale i rodičům. „(Rodič) má opravdu možnost být dítěti oporou. Nejenom že mu dává svačiny, ale také v tom, že mu pomůže s jednotlivými problémy, které se mu na cestě celoročního učení staví,“ uvedla Šulová.

Dodala, že velmi často rodiče ani nestačí na určitou úroveň dětí v některých předmětech, ale mohou se podle ní postarat například o to, aby dítě někdo pravidelně doučoval.

Fyzické tresty

Podle výzkumu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy z roku 2023 fyzické tresty za součást výchovy považuje více než třetina rodičů. „Je to tak trošku bezradnost rodičů, když už nevědí, jak se opravdu postavit k působení na dítě, tak sahají po takovém zoufalém činu,“ míní psycholožka a dodává, že fyzický trest je velmi krátkozraké řešení.

Fyzické tresty vzbuzují v dítěti strach, a pokud se začne bát nejbližšího člověka, tak mu přestává důvěřovat, upozornila dále Šulová. „Je to zcela zbytečná špatná výchovná cesta. Pokud se někdy stane, že někdo z nás svoje dítě uhodí, měli bychom to okamžitě řešit omluvou. Vysvětlit mu, že je to naše selhání a že už k tomu nikdy nepřikročíme,“ dodala.

Odměny

Naopak za mnohem funkčnější považuje Šulová přiměřenou odměnu. „Občas rodiče odměňují vždycky a za všechno a dá se říct, že odměna pak ztrácí svou hodnotu. Měli bychom umět odměňovat jen úsměvem nebo jen poplácáním po ramenou, nebo říct: jsem na tebe pyšný,“ doporučuje pedagožka.

Považuje proto za vhodnější odměnu takovou, která má vztahovou hodnotu než tu materiální. „Tou odměnou je, že mám na něj dost času, povídám si s ním, a tím pádem mám šanci zjistit, jak můžu dítěti pomoct v různých oblastech,“ vysvětlila Šulová.

Psycholožka na závěr také poznamenala, že je „krásné“ zakazovat v dnešní době dětem technologie, když sami rodiče třeba při obědě mají telefon v ruce.

Podíl.