Pokud se to ještě zkraje roku jevilo tak, že se Andrej Babiš ve sporu Motoristů s prezidentem staví spíše na stranu Hradu, v posledních dnech se ukazuje, že pouze klamal tělem. Andrej Babiš se čím dál zřetelněji obnažuje a dává najevo, že si osvojil pozici svého koaličního partnera, který se nijak netají tím, že chce prezidentovi „házet klacky pod nohy“.
Navenek celá věc působí jako věcný spor o rozpočet na obranu. V pozadí lze ale cítit pachuť Motoristů, kteří prezidentovi nemíní odpustit, jak se zachoval ve vztahu k Filipu Turkovi. Předminulý týden Petr Pavel na návštěvě Litvy kritizoval plánovanou výši výdajů na obranu ČR. Šetřit na obraně je podle něj za dané mezinárodní situace krátkozraké.
Následovala schůzka prezidenta s premiérem na Hradě, během které Babiš Pavlovi nebyl schopen říct, že vláda nepočítá s tím, že by zastupoval Českou republiku na letním summitu NATO. Babiš to prezidentovi vzkázal přes média s tím, že na summit pojede on a ministr zahraničí a předseda Motoristů Petr Macinka. Dříve přitom premiér tvrdil, že Česko bude na summitu zastupovat prezident.
Babiš tedy nedodržel slovo, Petra Pavla navíc rozladilo, že to s ním předseda vlády neřešil osobně. A nechal se slyšet, že ke změně nevidí důvod a že to s ním chce ještě probrat. Tím to ale – pokud jde o spor vlády s prezidentem – neskončilo. Ve středu totiž ústavně-právní výbor dolní komory doporučil schválit úpravu zákona o zahraniční službě v tom smyslu, že by prezident přišel o pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací.
Stěží to lze interpretovat jinak, než že si vládní tábor s Pavlem vyřizuje účty. A že se Babiš, pokud jde o konflikt Hradu s Motoristy, jednoznačně postavil na stranu svého koaličního partnera. Podle zákulisních informací redakce Aktuálně.cz to ale není zase tolik překvapivé. „Babiš doposud pouze klamal tělem, na Hrad nechodí rád, a pokud jen trochu může, Petra Pavla ignoruje,“ zní z okolí Hradu.
Změna zákona o zahraniční službě, se kterou za koalici přišel předseda Svobodných Libor Vondráček z klubu SPD, je součástí širší doprovodné novely k návrhu nového zákona o státních zaměstnancích, kterým chce vládní tábor nahradit nynější služební zákon. „Máme tady už několik desítek let ústavní zvyklost, kdy vedoucí stálých misí a velvyslance navrhuje vláda, schvaluje prezident. Já nevidím důvod, proč by se ta praxe měla měnit,“ reagoval prezident.
A dle svých slov předpokládá, že ho o navrhovaných změnách bude informovat buď předseda vlády, nebo ministr zahraničí. Za nestandardní označil také to, že je změna navrhována formou takzvaného přílepku k jinému zákonu, kterým se návrh změny do sněmovny dostal. „Takovéto změny by měly projít standardním procesem, aby bylo možné se k nim vyjádřit,“ míní prezident.
A politolog Jakub Lysek má za to, že všechny výše zmíněné kroky vlády lze číst tak, že si Babiš a spol. testují na docela technických zákonech a opatřeních reakce veřejnosti na straně jedné a opozičních stran na straně druhé. „Nejedná se o fatální kroky pro českou demokracii, ale výrazně oslabují kvalitu legislativního procesu a nastavených vazeb mezi institucemi,“ dodává.
Na mysli má zejména to, že vláda nikoli poprvé předkládá poslanecký návrh. „A těch se netýká standardní připomínkové řízení. A tedy ani vyhodnocování konkrétních dopadů těchto zákonů. Tyto zákony jsou tudíž nutně méně kvalitní než vládní, respektive ministerské,“ má jasno Lysek. A připomíná, že jde o běžnou praxi populistických stran, které tak obcházejí odborníky, institucionální pravidla a zvyklosti.
„Bohužel to povede k nižší kvalitě veřejné správy. Jestli za tím je nějaký obecný zájem k oslabení demokracie, či v některých situacích pomsta prezidentovi, to ještě asi nedokážeme vyhodnotit, nicméně všechny tyto kroky oslabují státní správu a její fungování, což pak bude mít paradoxně největší dopady i na voliče těchto populistických stran,“ dodává Lysek pro Aktuálně.cz.
Jeho kolega Lubomír Kopeček nepochybuje, že jsme svědky typické kohabitační situace: „Vládní tábor je politicky ve sporu s prezidentem, který prezentuje v řadě ohledů jiné názory a do značné míry reprezentuje i jiné voliče. V tuto chvíli bych nemluvil o ostré politické konfrontaci či slovníkem ministra zahraničí o extrémní kohabitaci.“
Podle něj jde v danou chvíli v zásadě o konfliktní napětí s tématy menšího či středního významu. Kopeček mezi příklady uvádí velikost obranných výdajů, podporu Ukrajiny, rozdílnou pozici prezidenta a vlády v otázce financování veřejnoprávních médií nebo nevládních organizací a jejich roli ve veřejném prostoru.
„Je možné, že se to časem zintenzivní ve chvíli,“ uvažuje Kopeček, „kdy některá z těchto témat dojde do pokročilejšího stádia, typicky v rámci legislativního procesu – například při vetu prezidenta u nějakého zákona či jeho následného napadení zákona u Ústavního soudu, což jsou politické zbraně, které má prezident k dispozici.“
