Zhruba 80 procent genomu poukazuje na původ z oblasti severní Afriky a okolí Egypta, zatímco 20 procent na původ z oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris, vyplývá ze studie. Vědci sekvenovali genomy ze zubu výjimečně zachovalé kostry muže uložené v uzavřené pohřební nádobě.
Keramická nádoba byla nalezena v roce 1902 v hrobce vytesané do skály na pohřebišti Nuvajrát přibližně 260 kilometrů jižně od Káhiry. Radiokarbonová datace určila stáří kostry do období 2855 až 2570 let před naším letopočtem. Z výsledků analýzy kostí lze určit, že zemřelý za svého života tvrdě pracoval. Trávil dlouhé hodiny vsedě s nataženýma nohama a pažemi a se skloněnou hlavou. Jeho pravé chodidlo jeví známky opotřebení, což naznačuje, že mohl být hrnčířem.
Období Staré říše, trvající právě zhruba od roku 2700 do 2200 před naším letopočtem, je přitom považováno za zlatou éru starověkého Egypta. V této době byly postaveny ikonické pyramidy v Gíze, které sloužily jako hrobky faraonů a symbolizovaly jejich moc a božský status.
Nejznámější z nich, Velká pyramida, byla vybudována za vlády faraona Chufua. Stavbu zajišťovala rozsáhlá síť dělníků, řemeslníků a specialistů, koordinovaných centrální správou, která zároveň zajišťovala jejich výživu a materiály.
Dosavadní archeologické důkazy svědčí o obchodním spojení mezi Egyptem a Mezopotámií i podobnostech v technikách výroby keramiky a systémů obrázkových písem. Dřívější výzkumy zaměřené na podobnosti zubních struktur naznačovaly možné vazby mezi předky obyvatel obou oblastí.
